Zavlažovací systém spodní stavby

V roce 2013 jsme se jako projekční kancelář dostali ke zpracování projektové dokumentaci na sanaci (odvlhčení) suterénu. Jednalo se o budovu z 19 století, která má částečně zapuštěný suterén cca 2,5 až 3 m pod okolní terén. Konstrukčně to byla typická cca 150 let stará stavba se stěnami suterénu ze smíšeného zdiva v tloušťce kolem 1 m. 

Na základě prvotního průzkumu bylo zjevné, že objekt vlhne, se zejména stopy vlhkosti na všech obvodových stěnách. Na základě informací od uživatele objektu jsme se dozvěděli, že se kromě vlhkých map na omítce objevuje místy vyšší vlhkost (zatékání) na podlahách, zejména v místnosti, kde byla nášlapná vrstva z nalepených gumových dlaždic. Rozsah zvýšené vlhkosti nebyl ale úplně přesně specifikován a při průzkumu byla pod dlaždicí nalezena sice viditelná vlhkost, ale spíše jen povrchová bez možnosti určení zda jde o kondenzát nebo zatečení. 

Po celou dobu projektování jsme spekulovali o tom, co může tuto zvýšenou vlhkost způsobovat, protože se jednalo o náznak vlhkosti způsobené tlakovou vodou, ke které ale na druhou stranu nebyl z jiných náznaků průzkumu důvod. Jedna z mnoha komplikací celého průzkumu byla skutečnost, že podél stěn byla z vnitřní strany provedena předstěna nebo obklad, který sloužil k zakrytí potrubí otopné soustavy a možná i k zakrytí nevzhledných stěn a opadávající omítky, protože interiér byl využíván. 

Další nezodpovězenou otázkou byla již dříve provedená sanace, která měla spočívat v odvětrání suterénu pomocí šikmých vrtů končících v předsazeném venkovním kamenném obkladu. O účinnosti tohoto opatření jsme sice pochybovali, ale nalezené vrty ve výšce cca 2 m nad podlahou byly suché, kromě místně vzlínající vlhkosti přes stěnu. 

Vzhledem k tomu, že jsme po zvážení všech možností zvolili poměrně tradiční způsob sanace, která spočívala hlavně v provedení výkopu podél obvodových stěn až k úrovni základové spáry a provedením nové bariérové izolace, věřili jsme, že se nám tento problém podaří objevit a celé záhadě přijít na kloub.
První překvapení se konalo po odkrytí předstěn, kdy byly objeveny další vrty ve stěnách, tentokráte ale u samotné paty stěny ve výšce cca 0,2 m až 0,3 m nad podlahou. 

Druhé překvapení, které vysvětlilo to první, nás čekalo během prací ve výkopech, kdy se výkop přiblížil k úrovni podlahy. K velikému překvapení všech byl objeven jakýsi drenážně odvětrávací systém, který právě končil a byl zaústěn do provedených vývrtů ve stěnách. 

Třetí překvapení, ale spíše už jen dokreslení celého problému nastalo po prvním přívalovém dešti, který se během stavby jedno odpoledne vyskytl. Ten v celé kráse naznačil to, co měl uživatel budovy na mysli, když nám říkal, že se v suterénu vyskytuje zvýšená vlhkost. Jediný rozdíl oproti běžnému provozu před rekonstrukcí byla rychlost a intenzita, kdy a jak k zatečení došlo. Tato nastalo již během deště a končilo do dvaceti minut po jeho konci. 

Čtvrté a poslední, v pravdě řečeno milé překvapení nás čekalo druhý den ráno, kdy po příchodu na stavbu jsme našli uvedenou místnost bez vody, pouze s vlhkým tenkým nánosem jemného bahna a písku. Veškerá voda, které bylo cca 10 cm, se přes noc úplně vsákla bez jakéhokoli lidského přičinění do podloží. Tato skutečnost dala za pravdu těm, kteří nevěřili, že by se mohlo jednat o stálou tlakovou vodu. 

Těžko hodnotit původní rekonstrukci, protože nevíme, v jaké době vznikla ani za jakých podmínek. Výsledek byl ale velice tristní a domníváme se, že to bylo jak vinou samotného návrhu, tak i špatným provedením, které se na výsledku také podepsalo. Místo odvětrání suterénu se podařilo vyrobit pravděpodobně první a možno říci světový unikát zavlažovacího systému spodní stavby, který ale fungoval zcela spolehlivě.