Význam stavební patologie v oblasti plochých střešních plášťů

Motto:
Před několika lety mi studenti napsali na dveře – hlavní patolog. Reflektovalo to, že jsem při první přednášce předmětu PS V, jsem je vítal slovy „Vítejte na patologii ….“. Tento předmět se zabýval vadami a poruchami staveb, takže to od patologie staveb nemá opravdu daleko.

Úvod a vysvětlení:
U všech stavebních materiálů a u všech technických řešení lze najít jak pozitivní, tak negativní příklady. Nelze paušálně říci, že některé z materiálů nebo některé technické řešení je kompletně špatné nebo kompletně dobré.
Tedy nerad bych, aby následující text vyzněl jako kompletní hanění jednoho materiálu a adorace jiného. Vady a poruchy se vyskytují kolem nás a je nutné se s nimi vyrovnat. Nejlépe tak, že pochopíme principy jejich vzniku – což je základní princip patologie.
Význam stavební patologie v oblasti plochých střešních plášťů.
Patologické jevy ve stavebnictví jsou čím dál tím častější, čím dál tím složitější a jejich řešení je čím dál tím dražší. Nemám ambice pokrýt celé stavebnictví, ale v oblasti izolací, je možné identifikovat obrovské množství problémů a patologických jevů, které nás provází a které nám též komplikuji život. Pokusím se vyspecifikovat dominantní problémy, které je nutné neustále jmenovat a opakovat, do zblbnutí duše i těla. Snad se někdo poučí.
– absence historické paměti – rádo se zapomíná, že s něčím byly problémy a to se v pravidelně-nepravidelných intervalech opakuje.
– absence personální stability – jedním ze základních principů vývoje je poučení z chyb. K tomu je důležitá personální stabilita, která umožní dlouhodobé sbírání zkušeností jejich vyhodnocování a přijímání řádných opatření což platí od technických pozicí až po dělnické pozice.
– tlak na cenu (v žádném případě nejsem přítelem bezhlavých cen, ale v situaci, kdy nabízené ceny jsou pod výrobními náklady, je opravdu zarážející, že není mechanismus, které by tyto excesy zarazil. Tento tlak na cenu je v celém procesu od:
o projekčních prací
o použitých materiálů
o použitých technologických postupů – provádění
– Tlak na rychlost provádění – vše potřebuje svůj čas.
Co to patologie vlastně je:
Patologie je lékařská věda zabývající se studiem a diagnostikou nemocí živých systémů. Pojem vychází z řeckého slova pathos (πάθος), „zážitek“ nebo „muka“, and -logia (-λογία), „výčet“). Protože v jednotlivých oblastech zájmu nehrozí riziko záměny, používá se pojem patologie v některých oborech i jako synonymum pro specializovanější pole působnosti. Například lékařský obor patologická anatomie se obvykle mezi zdravotníky nazývá patologie. Plurál pojmu se užívá ve smyslu progrese nemoci, např. „tato nákaza způsobuje tyto patologie“. Přídavné jméno patologický se poměrně často používá ve smyslu nezdravý, porušený nebo odchylný, někdy i mimo medicínský kontext .
Podrobněji : https://cs.wikipedia.org/wiki/Patologie
Stavební patologie je v obecné rovině věda zabývající se studiem a diagnostikou poruch stavebních systémů. Pojem vychází z řeckého slova pathos (πάθος), „zážitek“ nebo „muka“, and -logia (-λογία), „výčet“). Těm, kteří se již setkali se stavebními poruchami, je jasné, že zatékání nebo plesnivění a další způsobují opravdu muka při užívání.
Za patologický stav se považuje stav způsobený vadou nebo nedodělkem, které jsou příčinou vady. Hlavním předmětem stavební patologie je výzkum čtyř složek nemoci: příčiny (etiologie), mechanismus vývoje vady/poruchy (patogeneze), strukturální změny stavebního systému (morfologie) a důsledky těchto změn ve formě funkčních a estetických projevů. Obecná patologie se zabývá analýzou stavebních abnormalit, které jsou signalizovány negativními odchylkami od obecně platných předpisů včetně obecně platných pravidel.
Tedy ekvivalent k patologii v lékařském smyslu slova.
Následující poznatky pramení ze zkoumání porouchaných hydroizolačních materiálů, tj. v žádném případě se netýkající většiny výrobců a dodavatelů, kteří se snaží prosazovat řádnou kvalitu svých dodávek.
K tomu, aby byly patologické jevy prokázány, je nutné neustále rozvíjet kontrolní mechanismy a kontrolní metodiky, které pak umožňují popsat příčiny poruchového stavu, včetně nápravných opatření.
Princip:
Pro zkoumání poruch je důležité znát faktický stav porouchaného materiálu a současně mít k dispozici materiál stejný, ale neporouchaný (nebo alespoň co nejméně porouchaný). V tomto případě pak lze srovnávat, co se vlastně u materiálu porouchaného stalo, k čemu došlo a proč. Proto je vždy velmi důležité zajistit materiály i z přesahů (viz obr. č. 1), tak aby toto srovnání bylo jasné a prokazatelné. Tímto způsobem ignorujeme přirozené stárnutí a srovnáváme pouze vliv UV záření na hydroizolační materiál, protože materiál z přesahů je vystaven také přirozenému stárnutí, ale bez vlivu UV.
Tedy základním principem je srovnávání porouchaného materiálu s materiálem, který lze kvalifikovat jako nepoškozený.
Pro hydroizolace, které jsou významnou částí mé, nebo naší činnosti, jsme zpracovali metodiku zkoumání těchto jevů, takže v současné době již máme data, výsledky, která můžeme publikovat.
Ve většině případů se nejedná o otázky pevnosti. Protože tyto vlastnosti přebírá výztužná vložka hydroizolačního materiálu a pevnostní problémy, tj. zejména přetržení nejsou v současné době vůbec ve statistikách poruch zastoupeny. Tj. výztužné vložky ve smyslu pevnosti můžeme vynechat z naší pozornosti.
Hlavní problém u hydroizolačních materiálů je nedostatečná životnosti těchto materiálů, spojená s některými dalšími negativními vlastnosti, které tyto materiál mohou vykazovat. Jedná se u fóliových hydroizolačních materiálů zejména o používání nestabilních změkčovadel, která extrémně rychle migrují, a tím hydroizolační fóliový materiál ztrácí svojí kvalitu a není pak schopen bezporuchově vzdorovat klimatickému namáhání a to zejména kroupám.
Metodika spočívá v kombinaci několika v několika zkouškách, které se mezi sebou různě kombinují a vycházejí z obvyklých analytických metod:
– zjišťování tloušťky hydroizolačního materiálu
– analýza povrchu/řezu hydroizolačního materiálu (jeho homogenita)
o nasákavost
o ohebnost při nízkých teplotách
o mikroskopická analýza (plochy a řezů)
– analýza nespalitelných zbytků
– IR analýza
– plynová chromatografie

Samozřejmě jsou k dispozici i další analytické metody, které lze použít při zkoumání kvality, resp. nekvality hydroizolačních materiálů.
V rámci zkoumání je vždy nutno mít k dispozici vzorky materiálu s přesahem, kde je možné zkoumat jako referenční materiál tu část, která je kryta proti vlivu UV záření (obvykle je tato část označovaná jako „krytá“)
Snímkování, resp. chemické testy jsou vždy prováděny na části nekryté – vystavené UV záření a kryté, získané z přesahů. Tím se dopouštíme nepřesnosti, protože i části kryté vykazují stárnutí, ale ukazuje se, že ostatní komponenty stárnoucího procesu nejsou tak agresivní jako UV záření.

V současné době se hydroizolační materiály spíš poruší ve spojích než ve vlastním materiálu. Tedy pevnost spojů je obvykle nižší než pevnost vlastního materiálu. Tedy výztužné vložky s dramaticky velkými pevnostmi jsou zbytečné.