Vývoj netradičních tepelných izolací a jejich využití v praxi, část I.

Pojem netradiční tepelná isolace je do jisté míry nadsázkou v tom smyslu, že materiálové báze, které tyto nově používané izolace často využívají, jsou naopak více než tradiční. Jde totiž především o tepelné izolace na biologické bázi (dřevo, ovčí vlna, konopí apod.) a potom i o jisté modifikace stávajících typů izolací, převážně na bázi minerálních vláken.
1. Motivace pro vývoj nových typů izolací
K vývoji nových typů tepelných izolací se začalo přistupovat na základě různých vnějších tlaků a popudů. Mezi hlavní důvody lze dnes počítat následující skutečnosti:
• zdravotní nezávadnost
Jak známo, současně používané tepelné izolace (pěny na bázi polystyrenů či uretanů a minerální vláknité izolace) mají některé vlastnosti, které ve svém důsledku mohou mít negativní vlivy na zdravotní stav pracovníků ve stavebnictví či uživatelů stavby. Typicky u pěn se jedná o velmi malou míru difúzní propustnosti, která vede na problémy s vlhkostí resp. kvalitou vnitřního mikroklimatu. U vláknitých materiálů se jedná o rizika spojená s vdechováním mikroskopických úlomků vláken, která působí jako trvalý neodstranitelný iritant v plicích postižených. V souvislosti s nastupujícím trendem filosofie zdravého bydlení se proto k současným izolacím hledají alternativy.
• obnovitelnost zdrojů, udržitelný rozvoj
S postupujícím časem se stále více vynořuje otázka udržitelnosti rozvoje ve stavebnictví. Současné tepelné izolace jsou z hlediska výroby vysoce energeticky náročné, navíc často používají výchozí suroviny, jejichž zdroje jsou omezené. Proto se stále více prosazují na trhu materiály, které pocházejí z obnovitelných zdrojů, tj. vesměs na biologické bázi. Není výjimkou, že v zemích západní Evropy jsou poskytovány na rozvoj této materiálové základny značné dotace (např. SRN, Rakousko ovčí vlna).
• technické požadavky
Nové trendy ve stavebnictví a snaha po dosažení lepších parametrů vnitřního klimatu v interiérech staveb vede i na změnu požadavků na vlastnosti tepelných izolací. Především se jedná o integraci funkcí: od tepelné izolace se očekává, že její jedinou vlastností není její tepelně-izolační schopnost, ale že bude umět i něco navíc. Vznikají požadavky na difúzní parametry, akustické parametry, parametry zdravocní nezávadnosti či environmentální aktivity a podobně.
V tomto příspěvku se budeme zabývat pouze dvěma příklady „netradičních“ tepelných izolací, které určitým způsobem výše uvedené aspekty reflektují a vedou na účinná konstrukční řešení.
2. Nelisované dřevovláknité desky
Jde o výrobky, který je ve své podstatě mladšími sourozenci materiálů typu hobra. Vyrábí se rozvlákněním (zplstnatěním) syrového jehličnatého dřeva a jeho následným opětovným stlačením do tvaru desky za použití horké páry. Lignin a další látky, obsažené v samotném dřevě, stačí k opětovnému propojení vláken. Nepřidává se tedy žádné lepidlo. Získaný materiál je s jistou nadsázkou pouze „načechrané dřevo“, jde o výrobek zcela ekologický a zdravotně čistý. Jestliže hustota jehličnatého dřeva je cca 450 kg/m3, potom touto technologií vyráběné desky jsou běžně v hustotách od 150 do 270 kg/m3.
Pokud se desky používají pro tvorbu obvodových a střešních plášťů, doporučuje se jejich úprava hydrofobizací. Ta se provádí ve hmotě, přidáním (rovněž zcela ekologického) parafínu. 
obr. 1 a obr. 2 – ukázka nelisovaných dřevovláknitých desek