Výhody izolací staveb z FPO

/autor: Petr Obdržálek/

V úvodu je nezbytně nutné se zmínit o původu plastů, aby se daly pochopit vlastnosti jednotlivých materiálů používaných v izolacích střech a spodních částí staveb proti vodě.


 


Z ropy jsou vyráběny nejen pohonné hmoty, oleje, mazadla a mnoho dalších syntetických výrobků. Plasty představují pouze 4% z celkové výroby. Skupina produktů „plastů“, dnes ještě často známých pod málo užívaným názvem „umělé hmoty“ je velmi obsáhlá. Všeobecně je lze rozdělit do těchto kategorií:


 



  • termoplasty – opakovaným zahřátím je lze uvádět do plastického stavu kdy se dají tvarovat. Do této skupiny lze zařadit PE (polyetylén), PP (polypropylén), PVC (polyvinylchlorid), PA (polyamid) a další.
     
  • elastomery –  prostorové  materiály jako jsou kaučuky, které reakcí např. se sírou vulkanizují. Do této skupiny náleží EPDM, syntetické kaučuky a pod.
     
  • termosety – po zahřátí proběhne reakce jejímž výsledkem je tvrdý materiál, který ani dalším zahřátím neuvedeme do plastického stavu. Patří sem pryskyřice, tvrdý polyuretan (PU), polyestery (PES).

Polyolefiny


Podle výše uvedeného rozdělení syntetických materiálů jsou polyolefiny pod skupinou termoplastů.  Polyolefiny reprezentují především polyetylén a polypropylén. Oba polyolefinové materiály se vyrábějí v největší míře a jsou charakteristickými představiteli termoplastů. Z chemického hlediska jsou jejich základem atomy uhlíku a vodíku.




























látka

  počet uhlíků v molekule

metan

1

etan

2

propan

3

oktan

8

oleje a maziva

12 – 20

vosky

25 – 30

polyolefiny

1 000 – 100 000


Metan, etan a propan jsou při pokojových teplotách plyny. Se stoupajícím počtem atomů uhlíku v molekule se mění charakteristické vlastnosti od plynu až po tuhé látky, přiměřeně se zvětšuje i délka molekuly. Spojí-li se molekuly etanu nebo propanu vytvoří obří makromolekuly polyetylénu (PE) nebo polypropylénu (PP), které nazýváme polyolefiny. Proces výroby se nazývá polymerace. Takto lze vyrobit dva všeobecně nejznámější  polyetylény HDPE (vysokohustotní PE) nebo LDPE (nízkohustotní PE). Obě látky jsou tvrdé a chemicky stálé a vhodné pro různé aplikace.


Obdobnými chemickými procesy jako je polymerace jsou polyadice a polykondenzace.


Flexibilní  polyolefiny – FPO


Flexibilní vyjadřuje vlastnosti materiálu  pružnost, ohebnost. Tyto vlastnosti lze dosáhnout tzv. měkčením. To znamená, že mezi řetězce makromolekul musí vtěsnat jinou látku, která je vzdálí od sebe tím se zmenší jejich hustota. Tato látka je nazývaná změkčovadlo.
     
Protože mezi FPO lze zařadit i PVC-P (měkčený polyvinylchlorid). Jeho změkčení a tím dosažení požadovaných fyzikálně-mechanických vlastností však lze jen dosáhnout mechanickým smísením změkčovadel a dalších přísad zvyšujících tepelnou stabilitu, odolnost proti UV záření a povětrnostním vlivům. Změkčovadlo je vázáno mezi řetězci makromolekul mezimolekulárními silami, které jsou slabší než chemické vazby.


Mezi FPO jak již bylo uvedeno řadíme i PE a PP. Jejich požadovaných vlastností lze dosáhnout v praxi dvěma způsoby:



  1. Při výrobě – polymeraci – je na řetězec makromolekuly navázána jiná molekula např. vinylacetát  (VAC), nebo etylvinylacetát (EVA) apod. Tato chemická vazba je podstatně stabilnější než navázání změkčovadel u PVC-P. Tento proces nazýváme interní měkčení. Tímto se podstatně změní fyzikálně-mechanické vlastnosti.
     
  2. Druhý způsob je shodný se způsobem měkčení PVC, čili mechanickým dopravení změkčovadel mezi řetězce makromolekul. Tento proces nazýváme externí měkčení.

Vazby změkčovadel na makromolekuly mají vliv na jejich uvolňování z plastů. Jak již bylo uvedeno  možnost uvolnění změkčovadel např. odpařením, migrací.


Migrace změkčovadel


Fólie z FPO jsou interně měkčeny což silně kontrastuje s měkčením PVC-P, které je měkčeno je měkčeno externě.


Migrace změkčovadel pak způsobuje tvrdnutí a křehnutí materiálu. Z PVC-P pak mohou změkčovadla migrovat do prachu, PS (EPS, XPS), bitumenů nebo také i do fólií Sarnafil-T nebo i jiných polyolefinů. U fólií PVC-P, které jsou dlouhodobě ve styku s vodou, např. u izolací podzemních staveb může docházet i k výměně změkčovadel.


Chování ve vodě


Jednou z charakteristických vlastností je vyšší absorpce vody. U PVC-P v přímém, dlouhodobém kontaktu s vodou dochází k výměně změkčovadla s vodou.



Odolnost mikroorganismům


Z grafu je patrno, že dochází k úbytku změkčovadel, které spotřebovávají mikroorganismy. Existuje však ochrana a to tím, že do PVC-P se přidávají fungicidy, které ničí mikroorganismy. 



Porovnání dalších vlastností


Výhody:



  • delší životnost;
  • netvoří dým při svařování;
  • vyšší rychlost při svařování;
  • svařitelný za nízkých teplot;
  • přátelštější k přírodě;
  • plně recyklovatelný;
  • vhodnější při rekonstrukci starých asfaltových střech;
  • snáší s EPS, XPS.

Nevýhody:



  • je tužší;
  • náročnější při montáži;
  • vysoký difusní odpor;
  • nesmí přijít do styku s PVC-P;
  • nutnost čistit před svařováním;
  • obtížněji svařitelný za vlhka.

Flexibilní PO nebo termoplastické PO


Nelze jednoznačně konstatovat, který z uvedených názvů je správný. Oba uváděné polymery jsou v základě polyolefiny (PVC-P a PE). Termoplasty však představují mnohem větší skupinu plastů, proto se jeví jako správnější název flexibilní. Obě slova mají však také cizí původ. Takže, než dojde k ustálení názvu musíme brát v úvahu oba názvy.


Literatura


Kompass Sarnafil, firemní literatura