Všechny mé cesty vedly ke stavebnictví

Ing. Záviš Bozděch
10. 10. 1929 – 31. 1. 2024

Soudní znalec Ing. Záviš Bozděch byl odborníkem, který se podílel na vývoji moderních hydroizolací. Tento nepřehlédnutelný charismatický muž byl vždy tam, kde se dělo něco kolem hydroizolací, a zde nezištně předával své zkušenosti mladším generacím. Do poslední chvíle byl aktivní, sledoval trendy v oboru, účastnil se odborných akcí a rád se potkával se svými kolegy se stejnou vášní pro stavebnictví. Naposledy se tak stalo na konferenci Izolace 2023, dalšího ročníku už se nedožil. Srdce pana Bozděcha utichlo 31. 1. 2024.

Od míchačky k živičným vozovkám, od silnic ke střechám a izolacím

Připomeňme si profesní cestu pana Bozděcha, který byl nezpochybnitelnou autoritou a studnicí vědomostí.

Jeho nasměrování ke stavebnictví začalo už za války, paradoxně vstupem do skautského oddílu. Skautské ideály a obavy z nastupující nové totality se totiž staly impulsy k účasti na odbojové protistátní činnosti, za kterou byl v roce 1949 zatčen a odsouzen k práci v uranových dolech. S tímto politickým ‚škraloupem‘ pak bylo jediným možným místem uplatnění stavebnictví, útočiště mnoha nespolehlivých živlů.

Nejprve přičichl (obrazně i fakticky) k problematice dehtů a asfaltů ve výzkumné a vývojové laboratoři podniku Stavby silnic a železnic. Zaujaly ho do té míry, že dálkově vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. S nabytými vědomostmi pracoval např. na vývoji nového způsobu obalování kameniva pro kladení za studena. To byl další krok na cestě k hydroizolacím.

Léta běžela, v závodech se reorganizovalo, a tak se v roce 1969 pan Bozděch ocitl v Dehtochemě Štúrovo, kam přešly podnikové laboratoře. Slováci řešili kádrové problémy dost velkoryse, díky čemuž se Ing. Bozděch mohl stát vedoucím odloučeného pracoviště. V té době už mu bylo jasné, že nároky na mechanické odolnosti pásů ve stavebnictví vzrostly tak, že jim klasické pásy nemohou vyhovět. Jediným řešením bylo udělat pásy plastičtější či elastičtější. Mezníkem se stal rok 1975 a návštěva veletrhu Batimat v Paříži. Zde se pan Bozděch poprvé setkal s pásy typu SBS, jenže jejich výrobci nechtěli o technologii výroby nic prozradit. Teprve po dlouhé řadě pokusů přišla výzkumná skupina pana Bozděcha na to, že kaučuk lze v asfaltech rozmíchat téměř bez problémů. Díky tomu se v roce 1975 ve Štúrovu rozjela zkušební výroba modifikovaných asfaltů. Jenže na konci sedmdesátých let byla výzkumná základna z organizačních důvodů zrušena a pan Bozděch zakotvil ve VÚPS. Vydržel zde až do sametové revoluce, po které se výzkum zcela rozpadl.

V té době již šedesátiletý Ing. Bozděch mohl začít přemýšlet o pohodlném důchodu. On se však rozhodl zužitkovat mnohaleté zkušenosti a zažádal si o udělení znaleckého oprávnění. Jako by si chtěl vynahradit oněch nesvobodných čtyřicet let, věnoval se od té doby v pozici znalce oboru hydroizolačních konstrukcí staveb a posuzování hydroizolačních materiálů. Činil tak s plným nasazením, až do konce svých dnů.

Odešel jeden z posledních žijících pamětníků nejstarší doby oboru hydroizolací. Nebyl to ale jen odborník, především to byl mimořádný člověk, který pracoval pro milovaný obor hydroizolací.

Čest jeho památce!