Svařování fóliových hydroizolačních materiálů
Základním principem funkčnosti hydroizolace je spolehlivé fungování spojů. Tzn., že jednou ze základních vlastností hydroizolačního materiálu by měla být spolehlivá svařitelnost v kterékoliv periodě životnosti tohoto materiálu.
U asfaltových izolačních materiálů toto nebývá problém. Svařování plamenem je tak silné, že asfaltové materiály lze spolehlivě svařit prakticky po celou dobu jejich životnosti a lze je sanovat postupnou adicí dalších asfaltových materiálů.
Problematické je svařování u syntetických fóliových izolací, jejichž stárnutí je založeno na jiném principu než u asfaltových izolací.
Obr. č. 1 – Pokus o provedení záplaty na vystárlém hydroizolačním materiálu
Obr. č. 2 – Fóliová hydroizolace se zdegradovaným povrchem v důsledku působení UV záření (vnějšího klimatického zatížení)
Základním principem stárnutí fólií je migrace změkčovadel a postupné křehnutí fólií, které na konci svého života praskají v důsledku jakéhokoliv pohybu. Tím se ztrácí celková funkčnost a životnost fólií. Čím později tento proces nastává, tím lépe. Nicméně u nekvalitních (velmi levných) fólií s minimální tloušťkou UV stabilizované vrstvy tato situace nastává již po 5. roce životnosti (viz obr. č. 2, kde fólie zkolabovala po kroupách těsně po ukončení pětileté záruky).
Nedostatečná životnost je doprovázena základním signálem těchto fólií – rozpadajícím se povrchem, ve kterém se kumuluje větší množství plniva a kombinuje se se spadem, který penetruje do porušeného (rozpadajícího se) povrchu. Dochází k situaci, kdy tento materiál ani po řádném vyčištění nejde spolehlivě svařit.
V současné době se používají dva nejčastější systémy na čištění. První má nějakou saponátovou bázi a odstraní z povrchu základní nečistoty, ale to je vše. V případě, že jsou nečistoty zapenetrované do porušeného povrchu, je toto čištění nedostatečné a není možno očekávat, že svary, provedené na takto vyčištěnou fólii, budou dlouhodobě fungovat. Ve většině případů pak dochází k delaminaci spojů a netěsnostem, které jsou základní příčinou zatékání.
Druhý způsob je výrazně agresivnější a používá tetrahydrofutran (THF), což je prostředek, kterým se naleptá povrch fólie, takže pak již jde svařovat. Jde o výrazně spolehlivější řešení, než je mytí klasickými čistícími prostředky. Má však jeden velmi velký nedostatek, a to, že oblasti, které jsou tímto způsobem očištěny, jsou v oblasti čištění poškozeny. Tím je jim lokálně zkrácena životnost. Takže čištění THF je velmi problematické, zejména z hlediska možnosti hloubkového poškození hydroizolační fólie.
