Současné řemeslo při opravách kulturních památek

Nepřehlédnutelnou součástí našich měst i obcí jsou památkové objekty. Stavby, které se mohou chlubit bohatou historií, během níž jejich konstrukční i vizuální podoba doznávala mnoha změn. Ty byly často vynuceny nenadálými událostmi, například požáry. Změny a stavební úpravy se ovšem na památkách provádějí nepřetržitě dodnes, jelikož není jiný způsob, jak prodloužit životnost stavbám, z nichž mnohé patří do národní pokladnice stavitelství.
Na zachování kvality a hodnot historických staveb má vždy podíl vícero činitelů. V tomto článku se budeme věnovat roli řemeslníků. Zejména pak tesařů, klempířů a pokrývačů a jejich práci při obnově střešních konstrukcích památkově chráněných kostelů. Pro ilustraci soudobých řemeslných postupů nám bude sloužit práce firmy Stavitelství střechy Hranice, s. r. o., jejíž jednatel Milan Hajlman nás blíže seznámil s několika realizacemi v Hranicích a blízkém okolí.
Zastavení první – Potštát (obr. 1, 2)
Za první stavbou jsme se vydali do městečka Potštátu, kde se nachází kostel sv. Bartoloměje. Při pátrání po datu jeho založení bychom se museli vrátit až do 14. století, kdy byl kostel pravděpodobně postaven. Z této doby se zachovalo původní gotické jádro, za aktuální podobu kostel vděčí přestavbě provedené v 19. století. Současné opravy probíhaly na věži kostela, která je předsazena před hlavní loď. „Dřevěná konstrukce věže byla značně poškozena hnilobou, a proto jsme ji museli téměř kompletně demontovat a sestavit novou kopii. Docela komplikované byly výměny některých rozměrnějších prvků. S obtížemi jsme se setkali už při výběru vhodného dřeva, jelikož pro nárožní krokve a hrotnici bylo třeba připravit trámy délky 18 m a profilu 16 x 18 cm, respektive délky 15 m a profilu 20 x 20 cm,” popisuje Hajlman.
Najít a vytěžit potřebné délky trámů určitě nebylo jednoduché, avšak vzhledem k charakteru zástavby v blízkosti kostela čekal řemeslníky ještě těžší úkol. Pro přesunutí trámů do výšky 40 metrů na kostelní věž totiž nebylo možné použít zvedací techniku – jeřáb. Vše se proto odehrávalo pouze za pomoci vrátků a kladek, což je sice metoda efektivní, ale nepoměrně pracnější a časově náročná. „Pro hrotnici bylo vybráno dřevo modřínové, které je velmi pevné a odolné vůči atmosférickým vlivům a hnilobě. Ostatní trámy jsou ze smrkového dřeva. Veškeré prvky krovu jsou ručně otesané a spoje jsou provedeny jak tradičním způsobem, tak i s využitím ocelových svorníků,” doplňuje jednatel realizační firmy. Na práci tesařů pak zdárně navázali klempíři a pokrývači, kteří pokryli střechu věže 230 m2 falcované měděné krytiny.
Zastavení druhé – Mankovice (obr. 3 – 6)
Barokní kostel Navštívení Panny Marie v nevelké obci Mankovice prošel opravou nejprve v letech 2006 a 2007, kdy byly provedeny výměny krovu a položena nová krytina nad hlavní lodí a presbytářem. Krytinou byla eternitová šablona 30 x 30 cm v německém krytí, doplněná o falcovanou měď. Od roku 2010 do první poloviny roku 2011 pak probíhala oprava hranolovité věže, jejíž konstrukce byla již ve zchátralém stavu. „Proto jsme se po dohodě s investorem přiklonili k výrobě repliky, a to dílenským způsobem. Nešlo však o úplnou repliku, jelikož bylo použito i několik původních prvků. Všechny prvky byly v dílně také impregnovány a poté dopraveny k montáži na věž,” připojuje Hajlman další z postřehů.
Zdůraznit zde můžeme práci klempířů, kteří si museli poradit se členitými plochami střechy věže. Šikmé plochy pokrývá tradičně falcovaná měď, která je zručně zpracována také v ozdobném ornamentu a při oplechování oválných otvorů ve věži. Oplechování takového typu konstrukce je měřítkem výkonu opravdových řemeslníků, kteří nepracují se šablonovitou předlohou, ale s plochou plnou detailů, k jejichž provedení je potřeba fortel a pečlivost.
Zastavení třetí – Všechovice (obr. 7, 8)
Při cestě za současným řemeslem jsme se zastavili také u kostela Nejsvětější trojice ve Všechovicích. I tato stavba má jednoduchý jednolodní půdorys na bocích se sakristií, presbytářem a kaplí Božího hrobu. Střecha nad chrámovou lodí je sedlová s hambalkovým krovem a valbovými střechami nad přístavky. Presbytář je pak zastřešen půlkuželovou střechou. „Právě tento zaoblený tvar se ukázal být výzvou jak pro tesaře, tak pro pokrývače. Zatímco na ostatních střechách jsme pokládali eternitovou českou šablonu 40 x 40 cm, tak na kuželový tvar to byl menší rozměr 25 x 25 cm. Tesařské výměny byly nutné u prvků postižených destruktivní hnilobou. Jednalo se například o vazné trámy profilu 32 x 28 cm a délky 14 m. Tentokrát jsme ovšem mohli použít jeřáb a tím pádem si ulehčit práci při dopravě šesti kusů vazných trámů na střechu,” vysvětluje Hajlman.
V rámci oprav došlo také na statické zajištění a vyrovnání sanktusníku, jehož konstrukce byla podložena dubovými trámy na vyztužení. Nově byly provedeny také klempířské prvky zachycující na střeše sníh. Měděné tyčové zachytávače jsou ukotveny do šablon ze stejného druhu ušlechtilého kovu. Měď je typicky použita také pro oplechování sanktusníku, světlíků, úžlabí a dalších prvků jako jsou žlaby a svody.
Zastavení čtvrté – Hranice (obr. 9, 10)
Poslední navštívenou stavbou byla modlitebna českobratrské církve husitské v Hranicích. Jedná se o zděnou stavbu, která patří do městské památkové zóny. Jako modlitebna slouží od roku 1924, předtím byla využívána jako sklad a před více než dvěma stovkami let jako kostel. Do rukou řemeslníků se dostala v roce 2010, kdy bylo nutné provést částečnou opravu krovu a kompletní výměnu střešní krytiny.
„Sedlová střecha vyžadovala řemeslnou kvalitu především při vykrytí čtveřice detailů – volských ok štípaným šindelem. Jako krytina se objevila také bobrovka na obou štítech. Náročnější práce ovšem čekala také na tesaře při opravě krovové konstrukce. Rozsah výměn totiž přesahoval 50 % stávající vaznicové soustavy. Vyměněné prvky byly stejně jako na dalších uvedených stavbách ručně otesány tak, aby se docílilo podobnosti s historickou konstrukcí. Ta je v prvém patře tvořena ležatou stolicí s hambálky, ve druhém patře je hambálek podepřen sloupkem, vaznicí a překříženými vzpěrami. Vazné trámy jsou v plných i jalových vazbách,” podotýká Milan Hajlman, jehož firma se za čtrnáct let existence postupně vypracovala do pozice specialisty na církevní stavby v regionu severní Moravy a Valašska. Pro úplnost na závěr dodáváme, že při provádění prací na střechách této čtveřice kostelů spolupracovali také vsetínské tesařské firmy Teslice CZ a Valtepro.
(ts)

Zdroj: časopis Střechy, fasády, izolace 9/2011