Protihluková opatření na tramvajové trati Hlubočepy – Barrandov. I tramvaj může být tichá..
Tramvajová trať Hlubočepy – Barrandov se nachází v jihozápadní části hlavního města Prahy v katastru obce Hlubočepy – území městské části Prahy 5. Přesněji se jedná o souběh s ulicemi K Barrandovu (komunikace II. třídy), Lamačova, Tréglova a Werichova (místní komunikace).
Autobusová doprava zajišťující přepravu osob ze sídliště Barrandov se často dostávala na hranici svých kapacitních možností. Tramvajová trať přinesla kvalitativní průlom do dopravní obsluhy v dané lokalitě a má veliký městotvorný efekt, který umožní její další urbanistický rozvoj. Nelze si představit situaci, za které by mělo dojít k dalšímu rozvoji obytné zóny směrem k Holyni, se zachováním autobusového systému MHD.
Snižování hladin hluku z tramvajového provozu je velice důležitá a závažná věc, které se při rekonstrukcích nebo navrhování nových tramvajových tratí musí věnovat značná pozornost. Při plánované intenzitě provozu dopravního systému dojde k zatížení okolního prostředí hlukem a tím ke zhoršení obytné pohody. Pro minimalizaci těchto negativních účinků je nutné se touto problematikou důsledně zabývat v akustických studiích v projektu stavby. Důležité je řešení všech částí tratí a vyřešení všech detailů.
Nejprve si musíme uvědomit, co to vlastně protihluková opatření jsou a k čemu slouží. Jsou to taková opatření, která mají za cíl snížit hlukové a vibrační imise (hluk a vibrace v místě příjemce) z tramvajového provozu na okolní exponované objekty. Těmi jsou obyvatelé a chráněné stavby exponované posuzovaným zdrojem hluku. Protihluková opatření mají tedy za úkol snížit hladinu hluku z provozování zdroje hluku na určitou „mez“, která již není z dlouhodobého hlediska škodlivá lidskému zdraví. Negativní vliv hluku na lidské zdraví je prokázán a není třeba tuto problematiku dále rozebírat. Především vlivem hluku na lidské zdraví se zabývá jiný obor lidské činnosti a tou je zdravotnictví, přesněji orgán ochrany veřejného zdraví – hygienická stanice – pracoviště územního plánování, hygieny výstavby, dopravy a hluku. Vědecké studie popisují při dlouhodobém, v našem případě celoživotním, působení hluku vznik úzkostných stavů a depresí u citlivých lidí, zejména dětí a starších osob a chronické poruchy spánku.
Nejvyšší přípustné hladiny hluku, tzv. „mez“ a seznam typů objektů, které musí být chráněny, jsou dány legislativou. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn, Zákon č. 471/2005 Sb. (včetně změny č. 77/2006 Sb.), díl 6, ochrana před hlukem, vibracemi a neionizujícím zářením, HLUK a VIBRACE, § 30, odstavec (3) definuje chráněný venkovní prostor, chráněný venkovní prostor stavby a chráněný vnitřní prostor staveb. Chráněným venkovním prostorem se rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, sportu, léčení a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků a venkovních pracovišť. Chráněným venkovním prostorem stavby se rozumí prostor 2 metry okolo obytných domů, rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu a pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Chráněným vnitřním prostorem staveb se rozumí obytné a pobytové místnosti. Nejvyšší přípustné ekvivalentní (průměrné) a maximální hladiny akustického tlaku v chráněném vnitřním a venkovním prostoru obytných staveb a venkovním chráněném prostoru stanovuje Nařízení vlády 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dříve NV 88/2004 Sb. a NV 502/2000 Sb). Dopravní hluk se hodnotí energetickým průměrem (ekvivalentní hodnotou) za celou denní (6:00 – 22:00) a noční dobu (22:00 – 6:00). Základní hladina LAeq,T = 50 dB (k této hodnotě může být připočtena korekce přihlížející k místním podmínkám a k denní nebo noční době). Nejvyšší přípustná ekvivalentní hladina hluku ve venkovním chráněném prostoru staveb je: Den = 55 dB(A) Noc = 45 dB(A).
Takovýchto hodnot lze dosáhnout i v okolí tramvajové trati s tak velkou intenzitou projíždějících tramvajových souprav jako je tomu právě na tramvajové trati Hlubočepy – Barrandov (celkem 678 průjezdů za den v obou směrech, v době dopravní špičky je to 61 průjezdů za hodinu v obou směrech). Velmi však záleží na správné volbě protihlukových opatření. Protihluková opatření se obecně dělí na aktivní a pasivní. Aktivní opatření jsou opatření, která potlačí hluk již při jeho možném vzniku (hluk vůbec nevznikne) – technická úprava na vozidlech, dopravně-organizační a urbanistická opatření. Jedná se tedy o budování dopravních koridorů, zakrytí podvozků – kol, použití zcela nových tramvajových vozů (dlouhodobý úkol). Jejich vhodnou volbou lze snížit hladinu hluku úpravami v konstrukci kolejového svršku o cca 5 dB (prokázáno měřením hluku v Praze), odhlučněním tramvajového vozidla až o 12 dB. Zlepšení technických parametrů tramvajových souprav je však dlouhodobý úkol, který směřuje ke snížení hlučnosti tramvajové dopravy v celém hlavním městě. Pasivní opatření jsou taková opatření, která pouze vzniklý hluk směřují do míst, kde nikomu neškodí – úprava konstrukce dopravní cesty, podél dopravní cesty [protihlukové clony] a na chráněných objektech). Jedná se tedy o použití nových technologií do svršku TT + vhodných akustických clon + zvýšení neprůzvučnosti fasády (výměna oken za zvukoizolační).
Největší problémy s použitím protihlukových opatření se vyskytují u nově navržených tramvajových tratí vložených do stávajících obytných čtvrtí nebo sídlišť, jak tomu bylo právě u tramvajové trati z Hlubočep na Barrandov. Mnohem snadnější je postupovat opačným směrem tzv. „na zelené louce“. To znamená již od samotných počátků v urbanistických studiích v územních plánech počítat s výstavbou tramvajové trati. V jejím nejbližším okolí pak podélně plánovat výstavbu pokud možno administrativních objektů (nemají venkovní chráněný prostor stavby), které sníží nebo zamezí šíření hluku do vzdálenějších obytných oblastí. Další možností je budování dopravních koridorů a tramvajovou trať k takovým koridorům připojit. Toto řešení je nejlepší, protože dochází ke vzájemnému maskování hluku, což znamená, že výsledná hladina hluku bude zcela shodná s původní nebo jen o malou hodnotu vyšší po přidání dalšího dopravního systému do původního koridoru. Další výhoda spočívá v budování menšího počtu protihlukových opatření – pouze podél celého koridoru a ne zvlášť podél každé dopravní cesty. Nemůže však být zapomenuto na ekonomické hledisko těchto úprav včetně zvážení účinnosti takových úprav v dané situaci, kdy je hluk tramvají do značné míry maskován hlukem automobilové dopravy.
Pojem maskování hluku musí být ještě objasněn. Při počítání s hladinami hluku dochází k některým skutečnostem, které se vymykají běžnému chápání kvantity. Je to proto, že při hladinovém vyjádření velikosti akustických veličin se pracuje s logaritmy jejich hodnot. Projevuje se to například při sčítání hladin. Hladiny hluku se sčítají energetickým součtem. Jsou známy hladiny L1 [dB] a L2 [dB] akustického tlaku generované dvěma různými zdroji zvuku. Při současném působení obou zdrojů je výsledná hladina akustického tlaku rovna: