Problematika vlhkosti dřevěných lidových staveb (dokončení)

Problematika vlhkosti u dřevěných lidových staveb (dokončení)
Nadměrná vlhkost může u objektů dřevěných lidových staveb negativně působit na veškeré dřevěné konstrukce, kterými jsou tyto objekty tvořeny. Pokud některý z dřevěných prvků vykazuje nadměrnou vlhkost, hrozí u něj riziko napadení biologickými dřevokaznými škůdci (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně). V minulém díle jsme se z tohoto pohledu věnovali obvodovým stěnám roubených a hrázděných staveb, stropním konstrukcím a podlahám. Dnes pokračujeme dalšími konstrukcemi.
Střechy //MEZITITULEK
Poškození střešních konstrukcí u dřevěných lidových staveb mohou být zapříčiněna v důsledku:
– zatékání srážkové vody do střešního pláště,
– povrchové kondenzace vodní páry,
– překročení předpokládané životnosti střešní krytiny,
– zanedbané údržby.
Poškození střechy v důsledku zatékání srážkové vody //PODTITULEK
Zatékání srážkové vody do střešního pláště může být zapříčiněno zejména:
a) v důsledku porušení střešní krytiny,
b) chybným provedením či závadou v místech úžlabí, nároží, okapů, komínů či jiných detailů,
c) v důsledku poruchy podokapních střešních žlabů nebo v důsledku absence jejich čištění.
a) Porušení střešní krytiny
Pokud je nosná konstrukce střechy tvořena dřevěným krovem, pak je zde v důsledku poruchy střešní krytiny zasaženo nejprve dřevěné bednění či laťování. Následně jsou u okrajů střech zasaženy pozednice, vazné trámy v místech uložení na zdivu, námětky, krokve atd., v ploše střech pak rovněž krokve, vaznice, eventuálně další prvky.
b) Chybné řešení úžlabí, nároží, okapů či jiných detailů
Důsledky jsou stejné jako při porušení střešní krytiny v ploše.
c) Důsledek poruchy podokapních střešních žlabů, důsledek absence jejich čištění
Na dřevěných lidových stavbách podokapní žlaby nebývají provedeny vůbec nebo jsou zpravidla dřevěné. V případě jejich poruchy nebo při jejich zanesení nečistotami srážková voda může přetékat na střešní krytinu nebo stéká také na obvodové zdivo. Tím pak dochází k nadměrnému smáčení střešní krytiny (což může být problematické například u dřevěných šindelů) a obvodových zdí (roubených, resp. hrázděných).
Poškození střechy v důsledku povrchové kondenzace vodní páry //PODTITULEK
Zde je třeba rozlišit:
d) nedostatečnou výměnu vzduchu v půdním prostoru, jejímž důsledkem je kondenzace vodní páry na povrchu dřevěného bednění, případně dalších dřevěných prvků,
e) kondenzaci vodní páry na dřevěných prvcích situovaných v rizikových místech.
d) Nedostatečná výměna vzduchu v půdním prostoru a následně kondenzace vodní páry na povrchu dřevěného bednění, případně dalších dřevěných prvků
Nedostatečná výměna vzduchu v půdním prostoru může mít za následek zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných prvků. Důsledkem toho pak může být výskyt plísní na povrchu dřevěných prvků a zdiva. Pokud hmotnostní vlhkost dřevěných prvků zde situovaných překročí 18 %, pak hrozí riziko jejich napadení dřevomorkou domácí. V případě hmotnostní vlhkosti 20 % (a vyšší) hrozí také napadení některou z ostatních druhů dřevokazných hub.
e) Kondenzace vodní páry na dřevěných prvcích situovaných v rizikových místech
Pokud je dřevěný krov situován nad nevytápěným půdním prostorem, což je u dřevěných lidových staveb běžné, pak mohou být místa, kde jsou krokve uloženy na pozednice (obr. 9), rizikovými místy z hlediska povrchové kondenzace vodní páry s důsledky stejnými, jak je uvedeno v kapitole ‚d‘.
Příčiny povrchové kondenzace vodní páry v rizikových místech // MEZITITULEK
K povrchové kondenzaci vodní páry ve výše uvedených rizikových místech může dojít tehdy, jestliže:
1) Výška obvodového půdního zdiva nad úrovní povrchu podlahy na půdě je velmi malá (nebo dokonce nulová). Tehdy zpravidla nedochází k řádnému proudění vzduchu v uvedeném místě. To má za následek zvýšení relativní vlhkosti vnitřního vzduchu v tomto místě. V důsledku toho pak, pokud se zvýší teplota rosného bodu vnitřního vzduchu nad povrchovou teplotu stavebních konstrukcí, dochází ke kondenzaci vodní páry na povrchu zde umístěných dřevěných prvků (tedy pozednic a konců krokví) a zdiva. Uvedený jev je znázorněn na obr. 10. V důsledku povrchové kondenzace vodní páry a také následkem sorpce vodní páry ze vzduchu dochází ke zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných prvků. Ke zvýšení vlhkosti vnitřního vzduchu v půdním prostoru může napomáhat také plechová střešní krytina, která má vysoký difúzní odpor.
2) Výška obvodového půdního zdiva nad úrovní povrchu podlahy na půdě je třeba i dostatečná, ale v místě mezi pozednicí a dolním povrchem střešního pláště dochází k proudění venkovního vzduchu dovnitř. Zmíněné proudění venkovního vzduchu může sice na jednu stranu působit pozitivně z hlediska výměny vzduchu a tím i snižování jeho vlhkosti v daném místě. Na druhé straně však může působit negativně tím, že dřevěné prvky v daném místě mohou být výrazně ochlazovány. A to tak, že jejich povrchová teplota se sníží natolik, že bude nižší než je teplota rosného bodu, odpovídající hodnotám teploty a relativní vlhkosti vnitřního vzduchu v půdním prostoru. Uvedený jev je znázorněn na obr. 11. Je známou skutečností, že ke vzniku plísní na povrchu dřevěných prvků či zdiva může docházet i při teplotách o málo vyšších než jsou teploty rosného bodu.
Míra ochlazování dřevěných prvků či zdiva v problematickém místě je dána intenzitou proudění venkovního vzduchu ve zmíněném místě a je závislá na následujících parametrech:
– na teplotě venkovního vzduchu a teplotě vnitřního vzduchu, resp. na jejich rozdílu,
– na rychlosti proudění venkovního vzduchu,
– na velikosti otvoru v problematickém místě: tedy na jeho šířce, která je dána světlou vzdáleností mezi krokvemi, a výšce, která je dána vzdáleností mezi horním povrchem pozednice a dolním povrchem střešního pláště,
– na velikosti součinitele tření v daném místě (charakter povrchu jednotlivých konstrukčních prvků v daném místě),
– na velikosti součinitele vřazeného odporu v daném místě, který je dán přesahem krokví, sklonem střešního pláště a velikostí a polohou pozednice.
Řešení problémů u rekonstrukcí střech lidových staveb //MEZITITULEK
V rámci projekčního návrhu rekonstrukce střechy, pokud dochází k zásahu do její nosné konstrukce nebo k její celkové výměně, je třeba respektovat následující konstrukční zásady:
– Provést dostatečnou výšku půdních stěn v daném místě (min. 300 mm). Tedy tak, aby v uvedeném místě bylo zajištěno dostatečné proudění vzduchu. Zde však narážíme na zásadní problém – každá lidová stavba má svůj typický tvar střechy. Pokud zvětšíme výšku půdních obvodových stěn, zasahujeme tím do architektonického výrazu stavby. To může mít, v závislosti na výšce obvodových stěn, negativní dopad na venkovní vzhled lidové stavby.
– Řádně vyřešit a provést detail v místě uložení krokve na pozednici. Tedy celkové řešení provést s tepelnou izolací tak, aby zde nebyl vytvořen tepelný most a aby byla vyloučena kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu obvodových konstrukcí. Posouzení teplotního faktoru vnitřního povrchu v kritických místech (podle ČSN 73 0540-2) se provede např. pomocí výpočetního programu Area 2009. Musí být splněna podmínka:
fRsi ≤ fRsi,N [-]
kde:
fRsi je teplotní faktor vnitřního povrchu,
fRsi,N [-] je požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu.
Zároveň je třeba zajistit vzduchotěsnost obvodového, resp. střešního pláště v daném místě tak, jak je požadováno v ČSN 73 0540-2.
V případě nedostatečné výšky obvodového půdního zdiva nad úrovní povrchu podlahy je třeba, pokud je to možné, vhodným způsobem zajistit řádnou výměnu vzduchu v rizikových místech. V případě nadměrného ochlazování dřevěných prvků v důsledku proudění venkovního vzduchu je třeba zamezit jeho proudění skrze obvodové konstrukce.
Návrh opatření pro sanaci nadměrné vlhkosti může být proveden pouze na základě řádného průzkumu objektu a zjištění příčiny. Teprve pak je možno korektním způsobem provést návrh vhodného sanačního zásahu.
Poškození střechy v důsledku překročení předpokládané životnosti střešní krytiny //PODTITULEK
Životnost střechy je dána zpravidla trvanlivostí střešní krytiny. Po uplynutí trvanlivosti střešní krytiny je třeba provést její výměnu. Někdy také kompletní rekonstrukci celé konstrukce střechy, pokud degradací střešní krytiny došlo ke ztrátě její vodotěsnosti natolik, že dešťová voda zatekla na nosné prvky a následně zapříčinila jejich nadměrnou vlhkost, jejímž výsledkem je napadení dřevěných nosných prvků některým z biologických dřevokazných škůdců (např. hnilobou, některou z dřevokazných hub či dřevokazným hmyzem).
Trvanlivost střešní krytiny je také ovlivněna sklonem střešní plochy, kvalitou provedení na stavbě a pravidelnou kontrolou a údržbou.
Poškození střechy v důsledku zanedbané údržby //PODTITULEK
Materiály střešních krytin, které jsou u lidových staveb provedeny ve většině případů ze dřeva (např. dřevěné šindele), vyžadují pravidelnou údržbu nátěry, případně výměnu poškozených prvků. Zanedbání pravidelné údržby střechy způsobuje rychlejší degradaci střešní krytiny. Důsledkem je pak ztráta vodotěsnosti a zatékání.
Problémy mohou vznikat také z důvodu zanedbání čištění podokapních žlabů, které se mohou postupně zanášet nečistotami (např. listím). Nečistoty zpomalují odtok vody a mají za následek její kumulaci v podokapních žlabech. Způsobují pak rychlejší stárnutí žlabů. V zimním období se v místech podokapních žlabů mohou tvořit ledové valy. Místa s větším nánosem nečistot pak slouží jako živná půda pro růst nežádoucí vegetace (tzv. náletová zeleň).
Další možné příčiny nadměrné vlhkosti //MEZITITULEK
Další příčiny nadměrné vlhkosti konstrukcí dřevěných lidových staveb mohou být:
– Nevhodné užívání některých místností domu (vysoká vlhkost vnitřního vzduchu).
– Nedostatečné větrání (například u objektů pro rekreaci, jež jsou využívány pouze občasně).
– Provedení nevhodných stavebních úprav (např. položení nášlapné vrstvy podlahy s vysokým difúzním odporem – PVC, linoleum apod., na stávající dřevěnou podlahu, uzavření dřevěných prvků mezi dvě vrstvy s vysokým difúzním odporem – např. obklad u vnitřních stěn, uzavření větracích otvorů ve střeše či v podlaze apod.).
– Neodborný návrh či realizace sanace stávající nadměrné vlhkosti v objektu.
Doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D.
Fakulta stavební, VŠB – TU Ostrava

Literatura:
[1] ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení (2008)
[2] Svoboda, Z.: Area 2009, Výpočtový program pro PC
[3] ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky (2007)
[4] Svoboda, Z.: Teplo 2009, Výpočtový program pro PC
[5] ČSN 49 0600-1 Ochrana dřeva – Základní ustanovení – Část 1: Chemická ochrana (1998)
[6] ČSN 73 0600 Hydroizolace staveb – Základní ustanovení
[7] ČSN 73 0606 Hydroizolace staveb – Povlakové hydroizolace – Základní ustanovení (2000)

Vyobrazení:
1) Nadměrná vlhkost dřevěného bednění šikmé střechy způsobená srážkovou vodou v důsledku netěsnosti skládané střešní krytiny.
2) Napadení pozednice dřevokaznou houbou (dřevomorka domácí) v důsledku zatékání srážkové vody skrze netěsnou střešní krytinu.
3) V důsledku nízkého sklonu střešních rovin zůstává v úžlabí sníh. V průběhu jeho tání pak může docházet k zatékání vody pod krytinu.
4, 5) Chybné řešení detailu napojení střešní krytiny na komínové zdivo. Důsledkem bývá zatékání srážkové vody do střešního pláště a do interiéru.
6) Problematický může být detail napojení střešní krytiny na svislé konstrukce, které vystupují nad rovinu střechy.
7) Nevhodné řešení odvodnění střechy mezistřešním žlabem. Důsledkem může být zatékání srážkové vody do střešního pláště a do interiéru.
8) Plíseň na dolním povrchu dřevěného bednění šikmé střechy zapříčiněná nedostatečnou výměnou vzduchu v mezistřešním prostoru.
9) Místo uložení krokve na pozednici.
10) Zvýšení relativní vlhkosti vnitřního vzduchu za konstantní teploty – znázornění v Mollierově h-x diagramu.
11) Snížení povrchové teploty dřevěného prvku pod teplotu rosného bodu vnitřního vzduchu – znázornění v Mollierově h-x diagramu.