Právní důsledky světelnětechnických studií

Stále se zahušťující zástavba v atraktivních částech měst vede nutně ke sporům, které se týkají zastínění stávající zástavby stavbami novými. Některé z těchto sporů končí až v soudních síních, kde již nerozhodují technické argumenty, ale špatně či dobře formulované zákony a vyhlášky.

1.1   Úvod
Světelně technické studie by měli být základním podkladem pro správný návrh denního osvětlení a oslunění v nově navrhovaných objektech. Pokud se použije osvědčená výpočtová metoda a vstupní hodnoty se zvolí s odpovídajícími znalostmi a mírnou rezervou na případné nejistoty (výpočtu nebo měření) pak bude výsledek studie s vysokou mírou pravděpodobnosti odpovídat skutečnosti nebo se jí alespoň blížit a žádné důsledky ze strany investorů nehrozí. Toto je sice jedno ze základních poslání světelně technických studií, ale není jediné a možná, že není ani převládající. Druhým posláním světelně technických studií je stanovení míry zastínění stávající zástavby. Zde se střetávají dvě antagonistické skupiny, které nemohou nalézt společnou řeč. Projektant se tak dostává do právní nejistoty a je nutné se spolehnout na fungující správní a justiční aparát. Otázka je, zda jsou dobře nastavena pravidla a zda jsou technické normy, podle kterých se problematika na úrovni projektanta řeší, v souladu s ostatními právními předpisy na základě nichž rozhodují soudy sporné případy.

1.2   Občanský zákoník
Základní nástroj pro rozhodování sporů je občanský zákoník, tj. zákon č. 40/1964 Sb. a to § 127 odst. 1:
Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.

1.3   Míra přiměřená poměrům
Co je míra přiměřená poměrům v tomto zákoně ale není přesně specifikováno. Lze tak omezeně usuzovat z dalších právních předpisů, kterými jsou vyhlášky. Pro oblast stínění stavbami se jedná o vyhlášku Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (platná na celém území ČR mimo Prahu) a vyhláška Magistrátu hlavního města Prahy č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (platná pouze na území Prahy), které jsou obě vydány mimo jiné na základě ustanovení § 143 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb. (Stavební zákon). Následnou kontrolu proto provádí místně příslušní stavební úřad.

1.4   Vyhláška č. 137/1998 Sb.
§ 23 Denní osvětlení, větrání a vytápění
(1) Návrh denního osvětlení se musí posuzovat společně se souvisícími činiteli, zejména s možností sdruženého a umělého osvětlení, s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu za účelem dosažení vyhovujících podmínek zrakové pohody s minimální celkovou spotřebou energií v souladu s normovými hodnotami.
(2) Obytné místnosti musí mít zajištěno dostatečné denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.
(3) V pobytových místnostech se navrhuje denní osvětlení v závislosti na jejich funkčním využití a na délce pobytu osob. V odůvodněných případech lze navrhovat sdružené, popřípadě umělé osvětlení v souladu s normovými hodnotami. Pobytové místnosti musí mít zajištěno přímé nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.

§ 24 Proslunění
(1) Prosluněny musí být obytné místnosti a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují. Přitom musí být zajištěna zraková pohoda a ochrana před oslněním, zejména v pobytových místnostech určených pro přesné činnosti.
(2) Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot.

1.5   Vyhláška č. 26/1999 Sb.
Čl. 4 Umísťování staveb
(1) Při umísťování staveb a jejich začleňování do území musí být respektována omezení vyplývající z právních předpisů chránících veřejné zájmy3),4) a předpokládaný rozvoj území, vyjádřený v územně plánovací dokumentaci, popřípadě v územně plánovacích podkladech. Umístění staveb a míra zastavění pozemku musí odpovídat urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí a požadavkům na zachování pohody bydlení a zdravého životního prostředí. Umístěním stavby a jejím následným provozem nesmí být nad přípustnou míru obtěžováno okolí, zejména v obytném prostředí a ohrožována bezpečnost a plynulost provozu na přilehlých pozemních komunikacích a na dráhách.

Čl. 8 Vzájemné odstupy staveb
(1) Vzájemné odstupy staveb musí splňovat zejména požadavky urbanistické, architektonické, životního prostředí, hygienické, veterinární, ochrany povrchových a podzemních vod, ochrany památek, požární ochrany, bezpečnosti, civilní ochrany, požadavky na denní osvětlení a oslunění a na zachování pohody bydlení. Odstupy musí dále umožňovat údržbu staveb a užívání prostoru mezi stavbami pro technická či jiná vybavení a činnosti, které souvisejí s funkčním využitím území (například sítě technického vybavení, dětská hřiště).
(2) Jsou-li v některé z protilehlých stěn sousedících staveb pro bydlení okna obytných místností, musí být odstup staveb roven alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných domů podle odstavce 3 až 6. Uvedené odstupy mezi stavbami pro bydlení neplatí pro jednotlivé stavby umísťované v prolukách. Obdobně se určují odstupy od staveb nebytových.

Čl. 23 Vnitřní prostředí
(1) Návrh všech činitelů ovlivňujících kvalitu prostředí ve vnitřních prostorech budov, zejména denního, umělého, případně sdruženého osvětlení, proslunění, vytápění, chlazení, větrání, a ochrany proti hluku, se musí posuzovat ve vzájemných souvislostech včetně případného vlivu na stávající zástavbu, s cílem dosažení podmínek pohody vnitřního prostředí v souladu s normovými hodnotami s co nejmenšími nároky na spotřebu energií.
(2) Všechny byty a pobytové místnosti v navrhované stavbě a ve stavbách navrhovanou stavbou ovlivněných musí mít dostatečné denní osvětlení odpovídající normovým hodnotám.
(3) Při navrhování budov se denní osvětlení posuzuje nejen podle současného stavu okolí, ale také podle možnosti jeho pozdějších změn v případě realizace výstavby podle podmínek územního rozhodnutí nebo podle regulačního plánu a územního plánu zóny nebo územního projektu zóny, jsou-li pro posuzované území schváleny.
(4) Při doplňování stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popř. formou nástaveb a přístaveb, se posuzuje vliv na stínění okolních budov porovnáním se stavem při úplné souvislé zástavbě (výšková úroveň zástavby, půdorysný rozsah apod.) podle podmínek uvedených v odstavci 3.
(5) Obytné místnosti musí mít zajištěno dostatečné denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.

Čl. 24 Proslunění
(1) Prosluněny musí být všechny byty a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují. Přitom musí být zajištěna zraková pohoda, zejména ochrana před oslněním a ochrana před nadměrnou tepelnou zátěží.
(2) Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot.

1.5   Závěr
Jak je zřejmé, uvedené vyhlášky nedávají úplně přesný návod postupu jak určit míru přiměřenou poměrům. Jsou totiž dva možné náhledy na to, co je přiměřené poměrům. Jedním je ten, že míra přiměřená poměrům odpovídá právě platným požadavkům, druhým je ten, že poměry pro danou oblast určuje stav, který panuje v okolí. Dalším vodítkem pro zhodnocení zastínění stávající zástavby jsou tedy technické normy. V případě denního osvětlení se jedná o normy ČSN 73 0580-1 až ČSN 73 0580-4 a v případě oslunění se jedná o ČSN 73 4301. Vyhlášky pouze rámcově přebírají některé podmínky z těchto norem a to ne vždy zcela přesně. Pro konkrétní kriteria s limitními hodnotami na normy odkazují. Právě rozdíl mezi původním záměrem normy a jeho nepřesná interpretace ve vyhlášce vede k rozdílnému výkladu u techniků na jedné straně a soudů na straně druhé. Přes snahu autorů uvedených dokumentů a odborné veřejnosti stále více a podrobněji specifikovat, co je to míra přiměřená poměrům se vždy najde případ, který se do uvedených definic nehodí a je nutno rozhodnout citem. Tato právní nejistota by se mohla výrazně snížit, vzhledem k tomu, že se připravuje jak změna obou vyhlášek tak znění obou ČSN.

Literatura

[1] Zákon č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník, v platném znění
[2] Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, v platném znění
[3] Vyhláška Magistrátu hlavního města Prahy č. 26/1999 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, v platném znění
[4] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky
[5] ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení budov – Část 2: Denní osvětlení obytných budov
[6] ČSN 73 0580-3 Denní osvětlení budov. Část 3: Denní osvětlení škol
[7] ČSN 73 0580-4 Denní osvětlení budov. Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov
[8] ČSN 73 4301 Obytné budovy