Práce kvapná, málo platná

Známé lidové pořekadlo se hodí na mnoho životních situací. Bohužel se uplatňuje i na tuzemských stavbách. Mnozí odborníci z oboru pláště budov se v praxi jistě setkali s případem nepovedené realizace střešní konstrukce nebo fasády objektu. Ať už byl na vině přílišný kvap či jiná příčina, výsledkem byla nekvalitní stavba, velmi záhy komplikující život jejím uživatelům. Jednou z takových staveb donedávna byl i bytový dům v Praze 6 – Petřinách, jehož kompletní opravu z velké části prováděla firma Střechy Kousal z Roztok u Prahy.
Původní stavba
Jedná se o poschoďovou podsklepenou stavbu s nebytovými prostory v přízemí, která byla dokončena v roce 1996. Výstavbu zajišťovala dnes již neexistující stavební firma. Dům v kontextu okolní zástavby představuje typickou jednotku z celku bytových domů, které ve druhé polovině 90. let ve zmiňované městské části vznikly. Stručný konstrukční popis začněme spodní stavbou z monolitického železobetonu v systému bílé vany, který je bohužel nefunkční a nezabraňuje prosakování vody. Je pravděpodobné, že nebyl použit beton dostatečné třídy tak, aby ve spodní stavbě správně plnil hydroizolační funkci. Horní stavba je pak skeletová betonová konstrukce s vyzdívkami z tvárnic Hebel. Krov je ze smrkového dřeva s prkenným záklopem, kde krokve mají profil 12 x 16 cm. Střechu lze charakterizovat jako sedlovou s velkým množstvím vikýřů. Fotografie dokumentující původní stav jsou na obr. 8 až 13. První z konstrukcí, jíž se budeme věnovat a jejíž oprava byla vzhledem ke způsobu původního provedení zcela nezbytná, je střecha.
Oprava střechy
„Stará střecha byla složená z vláknocementové krytiny a oplechování bylo provedeno z titanzinku. Tento materiál byl i na malých sklonech namontován přímo na prknech, čímž docházelo k jeho totální degradaci. Nevhodné použití titanzinku mohlo být z velké míry způsobeno nevědomostí tehdejších řemeslníků. V době výstavby se tento materiál teprve dostával do povědomí, takže s ním ještě firmy neuměly pracovat a řemeslníci tedy pravděpodobně postupovali podle pravidel pozinkovaného plechu. Titanzinek ovšem mnohem více dilatuje, a proto se začaly objevovat problémy,“ vysvětluje střechařský odborník Jaroslav Kousal, jehož firma měla za úkol střechu a také fasádu opravit.
Problémy nastaly také u vláknocementové krytiny, která byla i na sklonech 8 až 10° namontována bez zajištění pojistnou hydroizolací. Tím pádem docházelo k zatékání do obytných prostor. V takovém případě se neutěšený stav střechy musel řešit generální opravou s použitím falcovaného hliníkového plechu tloušťky 0,7 mm jako nové krytiny, která nyní pokrývá celou plochu střechy. „Po demontáži vláknocementové krytiny jsme odstranili i bednění a začali pracovat na skladbě střechy podle nového projektového zadání. Nejprve došlo k připevnění trámků profilu 10 x 10 cm na krokve, abychom mohli následně vložit mezikrokevní tepelnou izolaci ze skelné vaty. Skladbu střechy pak tvoří ještě pojistná difúzní fólie přikotvená kontralatěmi, na něž bylo položeno bednění, lepenka a nakonec namontován hliníkový plech,“ podotýká Jaroslav Kousal.
Na tato slova navazuje jeho syn Lukáš, který zdárně pokračuje v tradici rodinné firmy: „Na střeše byl problém ještě v případě přesahů, které byly provedeny z tabulí drátoskla. Tabule měly větší rozměry, vlivem čeho docházelo k dilataci kovových kotvicích prvků a následnému praskání tabulí. My jsme je vyměnili za nová rozměrově menší skla, aby vznikl dostatečný prostor pro dilataci.“ Skleněné tabule byly původně instalovány také na fasádě, kde sloužily jako slunolamy. Musely však být demontovány, a to nejen kvůli četným deformacím od padajícího sněhu. Investor si přál jejich odstranění i proto, že narušovaly vzhled budovy. Celková opravená plocha střechy byla 1 072 m2, fasády pak 1 286 m2.
Poruchy fasády
„Nejprve je třeba uvést, že fasáda, stejně jako celá stavba, byla zhotovena špatně. Betonový skelet měl být podle projektu zateplen vrstvou tepelné izolace tloušťky 10 cm, ve skutečnosti to však bylo pouze 4 až 8 cm. Vyzdívky z tvárnic Hebel pak nebyly izolovány vůbec. Samotná fasáda byla provedena stěrkou, štukovou omítkou a finálním jednovrstvým fasádním nátěrem. Jednalo se tedy o tenkovrstvou fasádní úpravu, ve které se časem začaly objevovat trhliny. V minulosti sice proběhlo několik pokusů o opravu, avšak dost nevhodnými sádrovými omítkami, které nasakovaly vodu a stav fasády se každým rokem zhoršoval,“ říká Lukáš Kousal.
Na začátku opravných prací musela být fasáda zbavena nesoudržných povrchů, které se odstraňovaly jak mechanicky, tak i tlakově. Na očištěný podklad se pak mohl aplikovat kompletní fasádní systém sestávající z následujících vrstev:
– flexibilní fasádní stěrka,
– perlinka (165 g/m2),
– silikonová omítka se zrnitostí 2 mm.
Zásahy na fasádě byly ještě rozšířeny o dodatečné zateplení štítů domu. Do výšky 12 m se instalovaly polystyrenové desky, od 12 m výše pak podle norem na požární bezpečnost minerální vata. Oba izolační materiály byly v tloušťce 20 cm, aby projekt splňoval parametry pro získání dotace. Další plochy už zateplovány nebyly, investor si to nepřál z důvodu potenciálního zmenšení prostoru oken. V původním provedení zůstal sokl stavby s cihlovou přizdívkou, která sahá do výšky 3 m nad úroveň terénu.
Balkóny a terasy
Na první pohled patrným problémem konstrukcí balkónů a teras bylo deformované zábradlí ze dřevěných trámků a tabulí drátoskla, vložených do ocelového rámu. Většina spojů dřevěných trámků byla bohužel orientována proti směru toku vody, takže se v nich zadržovala vlhkost a dřevo trpělo hnilobou. Během 14 let užívání domu začaly trámky i samovolně vypadávat. „Naším úkolem bylo nahradit dřevěné trámky hliníkovými lištami, mezi něž se opět vkládalo drátosklo. Měnila se také dřevěná madla, protože ta původní z balkonových konstrukcí odpadávala. Největší závadou se však ukázala být absence hydroizolací v konstrukcích balkónů i teras. Voda tak mohla pronikat nejen dovnitř těchto konstrukcí, ale také přímo do bytových prostor,“ popisuje Lukáš Kousal další závady.
Oprava balkónů a teras postupovala následovně:
– odstranění vrstvy dlažby a mazaniny až na základní betonovou konstrukci (zjistilo se, že konstrukce balkónů a stropů nejsou odděleny tepelnou izolací, ačkoli to původní projekt obsahoval, tj. nedostatek, který už nebylo možné odstranit),
– provedení spádové vrstvy z opravné cementové hmoty, která tuhne bez napínání, takže lze na druhý den pokládat následné vrstvy bez rizika vzniku trhlin,
– nanesení cementové hydroizolační vrstvy,
– pokládka nových okapnic,
– aplikace krycí cementové stěrky chránící hydroizolaci proti vlivům UV záření (opět tuhnoucí a tvrdnoucí bez napínání),
– nanesení povrchové vrstvy polymerbetonu v tloušťce 3 až 8 mm podle rovinnosti podkladu.
Fotografie zachycující stavbu po dokončení a v průběhu oprav jsou na obr 1 až 7.
Závěr
Veškeré opravy střechy i fasády jsou navrženy a provedeny tak, aby investor nemusel sahat k dalším opatřením. Dům tak bude fungovat zcela bezúdržbově. Bohužel se v závěrečném hodnocení musíme vrátit k nadpisu článku a poukázat na nekvalitní realizaci z poloviny 90. let minulého století. Závažné nedostatky se objevily téměř ve všech konstrukcích stavby, přičemž na vině bylo především nesprávné použití stavebních materiálů a nedodržení technologických přestávek, které každá stavba vyžaduje. Uspěchanost staveb je bohužel vynucena tlakem developerů, kteří potřebují rychle a levně postavit a brzy prodat. Samozřejmě pak také tlakem investorů, kteří chtějí rychle bydlet. Kvalita staveb je tak odsunuta na vedlejší kolej. Avšak i takový stav věcí má minimálně jedno pozitivum. Zdá se totiž, že dokud bude zájem o kvapnou výstavbu levnými firmami, tak budou mít kvalitní řemeslníci typu Kousalů práce až nad hlavu.
(ts)

 

Zdroj: časopis Střechy, fasády, izolace 9/2011