Pozvánka na seminář Hydroizolace a sanace ve stavebnictví
18. června dopoledne se v sídle ABF – Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství na Václavském náměstí 31 v Praze uskuteční odborný seminář na téma hydroizolace a sanace ve stavebnictví.
Přednášejícími na semináři budou odborníci na dané téma Ing. Jiří Pazderka ze stavební fakulty ČVUT na velmi zajímavé téma Krystalické hydroizolace, dále Ing. Michael Balík s kolegou Jaroslavem Solařem jako autoři knihy Odvlhčování staveb, Pavel Fára přiblíží sanaci dvou staveb – pravoslavného kostela v Karlových Varech a pražské usedlosti Jezerka.
Ing. Jaroslav Brychta vystoupí s přednáškou Minimalizace chyb při montáži hydroizolací, Ing. Ivan Misar ze společnosti A.W.A.L. bude mít téma Ploché střešní pláště s ohledem na jejich využívání a Ing. Marek Novotný, také z A.W.A.L. naopak představí problematiku spodních staveb, systémů vodotěsných izolací a jejich poruch.
Krátce vybíráme z úvodního příspěvku Michaela Balíka Způsoby snižování vlhkosti zdiva spodní stavby, jejich vztah k podmínkám z hlediska péče o památky
Prostorová vlhkost a vlhkost zdiva budov jsou základními problémy, které spolu se statikou ovlivňují rozhodování majitelů (investorů) o způsobech a rozsahu rekonstrukce. V posledních letech se objevila také otázka kvality novostaveb, které velmi často není možné z důvodu vlhkosti zdiva zkolaudovat.
Návrhy způsobů dodatečného snižování vlhkosti se postupně poněkud oddělily od běžného projektového stavitelství a staly se, alespoň v komplikovaných případech, samostatnou projektově-stavební specializací. Situace se dále znepřehledňuje stále novými sanačními metodami, které se objevují na stavebním trhu zároveň s novými realizačními organizacemi.
Jisté osamostatnění sanačních návrhů od běžné „stavařiny“ (tedy klasických stavebních návrhů) je možné považovat za jistý paradox. Takto vzniklý samostatný obor má úzké souvislosti se stavebními detaily, hlavně s celkovým komplexním pojetím rekonstrukce. Přesto celá řada projekčních ateliérů provádí sanační návrhy velmi neochotně a objednávají si specialisty v tomto oboru. Sanační návrhy se potom provádějí jako samostatný oddíl nebo jako součást stavebních návrhů.
Řešit snížení vlhkosti konstrukcí bez respektování příčin poruch je předem navrženou vadou. Takto navržené metody, často libovolně zvolené, jsou neúplné a přestože mohou dočasně splnit zadání, tj. suché povrchy, vyvolávají další vážné poruchy konstrukcí. Při výběru odvlhčovacího opatření je třeba rozhodnout, které problémy staveb jsou celkové a které pouze lokální. Jejich záměna je podstatným omylem, který vede ke ztrátě odborné orientace v poruchách způsobených vlhkostí. Poznání celého řetězce vztahů příčin poruch je při sanačním návrhu základním krokem.
Pro všechny druhy průzkumů platí, že by měly být zpracovávány přiměřeně k rozsahu dané stavby a závažnosti problémů, vzhledem k zadání, tj. využití a provozu objektu.
Průzkumy, které je třeba zpracovat vždy, jsou:
• místní šetření na stavbě
• zjišťování hmotnostního obsahu vody na stavbě – vlhkostní průzkum
• informace o podzákladí a vlastnostech okolního terénu
• průzkum salinity
• průzkum z hlediska biokoroze
• průzkumy archivní
Návrhy snižování vlhkosti zdiva z hlediska památkové ochrany
Většina budov, jejichž zdivo je v úrovni spodní stavby porušováno vlhkostí, jsou objekty historické, velmi často památkově chráněné. Podle zkušeností se jedná přibližně o 75 % z celkového počtu objektů, navržených k rekonstrukci. Dá se však říci, že dále uvedené zásady jsou platné i v případech, kdy starší budova není zapsána v seznamu památkově chráněných objektů.
Historické budovy jsou památkově chráněny jako celek nebo jsou chráněny jejich dílčí části. Nejenom zachování původních dispozic, konstrukčních prvků (schodišťových těles, okenních a dveřních otvorů, balkónů, pavlačí, krovů atd.) a dochovaných materiálů je tedy logickou zásadou. Ne vždy však jsou, z hlediska památkové ochrany, doporučovány, eventuálně schvalovány takové úpravy, které nahrazují původní, dnes již nefunkční izolace dodatečnou úpravou (např. infúzní clony, elektroosmóza).
Na druhé straně bývají, často technicky neuváženě, projektantovi doporučovány a vnucovány vzduchové a stavební úpravy, které vycházejí z metod historických. Projektant pak složitě dokazuje nevhodnost takových opatření z hlediska zásahů do nových dispozic, malé účinnosti a vyvolaným potřebám dalších stavebních prací. Přesto jeho návrh, často již bez udání důvodů, nebývá doporučen. Jak tedy schválení z hlediska památkové ochrany získat?
Se zástupcem Památkové péče je třeba spolupracovat v celém procesu navrhovaného sanačního opatření a to už i v době architektonických studií a přípravných projektů.
Společnou diskusí o navrhované dispozici se často velká část problémů vyřeší. Není přece vždy třeba:
• využívat suterénní prostory pro vinárny, archívy, kanceláře atd.
• umísťovat do bývalých koníren galerie a knihovny
• vestavovat do dvorů další, často podsklepené objekty
Další oblastí, která se může předem vyřešit, je volba materiálů. Obvyklou snahou autora sanačního projektu je uplatnit takové hmoty, které umožňují difuzi a zdivo neutěsňují. Jedná se zejména o omítky se zvýšenou hydrofobitou, dutinové prvky podlah, stěn, apod.
Jsou-li součástí návrhu například prvky elektroosmózy nebo vdechové a výdechové otvory vzduchových opatření, je třeba je zakomponovat již do projektu pro stavební povolení.
Sanační úpravy, jsou-li včas konzultovány, by neměly být později zamítnuty.
Podmínky, tj. mantinely, ve kterých by se měl autor sanačního návrhu pohybovat, bývají formulovány téměř vždy objekt od objektu. Pozdější srovnávání takových dokumentů je často kuriózní a v mnohých, často i zásadních, bodech se podmínky liší.
Více na www.izolace.cz – sekce Plánované akce
redakce časopisu Stavitel