Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

V architektuře jsou úžasné okamžiky, které většinou tvoří výjimeční lidé, a to v tomto případě jak zadavatel – opat žďárského kláštera cisterciáků Václav Vejmluva, tak výjimečný architekt barokní doby Jan Blažej Santini – Aichel. Ti postavili poutní kostel, který se oprávněně dostal do seznamu UNESCO a patří k našim architektonickým pokladům.

Obr. č. 1 – celkový pohled na poutní kostel

Stavba začala 13. 8. 1719 a skončila, resp. kostel byl vysvěcen, 27. 9. 1722, nicméně se ještě dokončoval ambit, který byl plně dokončen až kolem roku 1740.

Obr. č. 2 – celkový pohled z ambitu

Kromě mimořádné architektonické hodnoty, kterou se zde podařilo vytvořit, i současné rekonstrukční práce, zachoval odkaz minulosti, kterého si můžeme velmi vážit. Ten je pověšen na stěně ambitu a jedná se o původní krytinu poutního kostela, včetně klempířských prvků. Fotografie této části střešního pláště, včetně šindelové krytiny je na následujících obrázcích. Jedná se o štípané šindele, bohužel tato vzácnost je bez jakéhokoliv popisu, ale předpokládám, že se to po dokončení rekonstrukce změní.

Považuji za velmi důležité zachovávat a starat se o památky, které se podařilo zachovat, a to i s částmi, které dokumentují technický vývoj, kde můžeme sledovat vývoj nejen architektury, ale i techniky.
Jedna z nedílných částí našeho bohatství je minulost, kterou se podaří uchovat tak, aby sloužila k poučení dalších generací. Ti, kteří nemají minulost, nemají na co navazovat a co budovat.
Celá historie této stavby je spojena s cisterciáckým klášterem ve Žďáru nad Sázavou a důkazem odpovědnosti církve na pozitivní rozvoj, který vytvořil a dochoval takto krásné památky, které můžeme s odpovídající úctou obdivovat.

Obr. č. 3 – zachované pole původní krytiny, které je pověšeno v amibitu

Obr. č. 4 – pohled na zachované pole původní krytiny z boku

Obr. č. 5 – detail šindelové krytiny, včetně klempířského prvku lemujícího toto pole

Obr. č. 6 – pohled na okraj pole a šindele v řezu

Doufám, že toto nebude jediný případ zachovávání i technických částí staveb a že budeme mít dost odpovědnosti a sil zachovávat podobné technické památky v co nejširším měřítku.
Destrukci nejen památek, ale i dalších společenských hodnot, máme v naší společnosti hluboko zakořeněnou a doufám, že bude dost sil a odhodlání se s touto negativitou naší minulosti vyrovnat a překonat ji tak, abychom byli schopni budovat a nebyli znovu oběťmi znárodňování a krádeží.