Poruchy vodotěsných izolací spodní stavby
Vodotěsné izolace spodní stavby, když se porouchají, tak je průšvih a velký. Rád bych hned v prvních větách připomenul, že poruch vodotěsných izolací spodních staveb jsou velmi časté, jsou kombinované s výraznými náklady na sanace a opravy. V současné době není možné jednoznačně stanovit, který izolační systém je nejméně a naopak nejvíce poruchový. Lze specifikovat, co je rizikové a které systémy riziko poruch maximálně eliminují.
Jako nejrizikovější bych uvedl nejlevnější hydroizolační systém provedený nejlevnějším dodavatelem s nejlevnějším materiálem, to vše bez prováděcího projektu. Výsledkem této výbušné kombinace obvykle bývá nefunkční hydroizolační systém, který je nutno náročně a nákladně opravovat. Rád bych připomenul, že sanace hydroizolačního systému je zhruba 10 x tak drahá ve srovnání s kvalitním provedením.
Jedním z významných faktorů, který se dosud opomíjí při hodnocení poruch spodních staveb, je statika, vzájemný pohyb stavebních konstrukcí a jejich částí a nemusí se vždy jednat o oblasti dilatací.
Druhým z významných faktorů jsou „kaverny“ vznikající při nedokonalém zhutnění betonu, při problematickém zalití výztuže, případně při betonáži do vody. V těchto případech, vzniknou nedobetonovaná místa v základových deskách může dojít k protlačení izolačního systému přes hrany těchto kaveren. První případ mám dokumentovaný na objektu (Obr. 1).
Obr. 1: Schéma předmětného objektu (1) srážková, gravitační voda, (2) kolísání hladiny podzemní vody, (3) proměnlivý vztlak podzemní vod
Zdroj: Archiv autor
Předmětný objekt byl postaven s třemi podzemními podlažími a pouze jedním nadzemním. Současně nebyl nijak zakotven do podloží, tedy byl proveden bez tahových pilot. Hydrostatické zatížení v oblasti, kde tento objekt stojí je extrémní a kolísání hladiny podzemní vody též. To znamená, že celý objekt je zatížen výrazným tlakem, vztlakem podzemních vod. Důsledkem pak bylo smykové namáhání hydroizolačního povlaku podle vloženého schématu (Obr. 2).
Obr. 2: Schéma smykového namáhání hydroizolačního povlaku
Zdroj: Archiv autor
Obr. 3: Celkový pohled na utržený hydroizolační povlak
Zdroj: Foto autor
Obr. 4: Detailní pohled na utržený hydroizolační povlak
Zdroj: Foto autor
Druhý příklad, tedy kaverny v základových deskách, které vznikají nedokonalým dobetonováním je velmi těžké dokázat a najít. Jedná se o nebezpečný těžko prokazatelný efekt, který je schopen zničit jakoukoliv hydroizolaci, protože obvyklé hydroizolační systémy včetně podkladních a ochranných vrstev nejsou dimenzovány na žádný dramatický vztlak podzemních vod, proto jsou lehce prorazitelné, nebo usmyknutelné v případě, že nemají žádnou opření o kompaktní základovou desku.
Jedním z ekvivalentních příkladů, které je možné na toto vztáhnout je následující případ. Hydroizolační povlak byl proveden do „vaničky“, zplna byl provedena ochranná mazanina, na kterou se začala provádět armatura základové desky, která též byla z výrazné části hotova. Při přívalových deštích došlo ke zvýšení hladiny podzemní vody a zatížení izolačního systému, včetně podkladních a ochranných vrstev silovým namáháním, kterému nebyly schopny tyto vrstvy spolehlivě vzdorovat. Jak je patrné na následujících obrázcích důsledkem této situace bylo popraskání všech vrstev a přesmyknutí i hydroizolačního souvrství. Žádný hydroizolační povlak nemá možnost přenést obdobné namáhání.
Obr. 5: Pohled do zatopené stavební jámy, včetně provedené armatury základové desky
Zdroj: Foto autor
Obr. 6: Popraskaná ochranná mazanina
Zdroj: Foto autor
Na výše uvedených obrázcích je patrné jakou má voda sílu, která je schopná poničit ochrannou betonovou mazaninu, resp. celý izolační systém a to bez jakýchkoliv problémů. Akcent při provádění staveb na kvalitu a homogenitu provádění je velmi důležitý, protože tyto poruchy hydroizolačních systémů jsou velmi nebezpečné a jen velmi těžko lze stanovit míru zavinění jednotlivých subjektů, které se podílejí na provádění.
