Poruchy střech z asfaltových šindelů

/autor: Ing. Ivo Ušák/
sindel.jpg
Ilustrativní foto
Asfaltové šindele patří již mnoho let k tradičním střešním krytinám, které mají své místo na trhu díky své flexibilitě, mechanickým vlastnostem, životnosti, rozsahu použitelnosti, četnosti barevných a tvarových modifikací, nízké hmotnosti i použitelnosti v malých sklonech střešních plášťů. Přestože je tento typ střešní krytiny ve Slovenské i České republice významně rozšířen již přes dvacet let a renomovaní dodavatelé vyvíjí úsilí o zajištění kvality realizovaných střech, můžeme se, bohužel, i v dnešní době setkat s mnoha opakujícími se poruchami, vadami nebo chybami s těmito střechami spojenými. Tento příspěvek se pokouší pojmenovat nejčastější a bohužel stále se opakující chyby tohoto typu střešních plášťů a jejich příčiny.

Tyto chyby se dají rozdělit na několik skupin: mohou být způsobeny nesprávným nebo nevhodným výběrem konkrétního typu šindele, chybou v projektové dokumentaci, při vlastním provádění montáže nebo nedodržením zásad při provádění případné údržby střechy nebo nadstřešních konstrukcí.

Již při výběru krytiny by měl investor nebo dodavatel pečlivě zvážit, co od materiálu očekává. Na trhu je k dispozici velmi široká škála výrobků od různých dodavatelů. Přes mnohdy velmi podobný vzhled se tyto materiály mohou od sebe podstatně lišit svými parametry i životností. Kvalitu asfaltového šindele lze posoudit porovnáním s požadavky normy „EN 544 – Asfaltové šindele s minerální nebo syntetickou nosnou vložkou“. Tato norma stanoví požadavky na mechanicko-fyzikální vlastnosti těchto materiálů. Zejména se jedná o plošnou hmotnost výztužné nosné vložky, pevnost v tahu, odolnost nosné vložky proti protržení kotvícími prvky, rozměrovou stabilitu, minimální množství čistého asfaltu na jednotku plochy, minimální tloušťku šindelů, odolnost proti stékání asfaltů při vysokých teplotách, odolnost proti vzniku puchýřů, nasákavost materiálu nebo maximální hodnoty obrusnosti posypu. Tyto parametry není možno až na výjimky posoudit vizuálně. Zodpovědně je lze posoudit pouze z technických listů produktů, případně z „Prohlášení o vlastnostech výrobku“. Je samozřejmé, že čím jsou uváděné vlastnosti lepší, než jsou limity stanovené normou, je životnost krytiny vyšší a obvykle je vyšší i pořizovací cena materiálu, která je dána zejména výrobními náklady.

V projekční fázi je nutno posoudit, jaký je charakter budovy, v jakém klimatu se objekt nachází, jaké jsou sklonové poměry povrchu střešního pláště a jakému namáhání bude střešní plášť vystaven, jak správně navrhnout vhodný podklad pod krytinu, jakým způsobem řešit odvětrání podstřešních prostor i jaké jsou požadavky na střechu z požárního hlediska a podobně. V případě, že projektová dokumentace některé z těchto aspektů neřeší, musí všechny tyto požadavky zohlednit při realizaci prováděcí organizace.

Velmi častým a bohužel i viditelným problémem je nekvalitní záklop. Jeho nerovnosti mohou být způsobeny použitým materiálem, navlhnutím záklopu vlivem nedostatečného odvětrání podstřešních prostor nebo poddimenzováním tloušťky bednění vzhledem k zatížení střechy, sklonu střešního pláště a vzdálenosti nosných podpěr. V případě, že jsou na vytvoření záklopu použita prkna, měla by kromě odpovídající tloušťky splňovat i požadavky na jejich šířku a zejména vlhkost, která by neměla přesáhnout 18%. Prkna by samozřejmě měla být zbavena zbytků kůry a ošetřena vhodným prostředkem proti vzniku mykóz a proti dřevokaznému hmyzu. Při používání OSB desek je nutno respektovat zejména požadavky na vytváření dilatačních spár mezi deskami, které se liší u desek s rovnými hranami a u desek 4PD (pero drážka). Tyto požadavky stanoví výrobce OSB desek. Nezanedbatelným okamžikem je i použití odpovídajících kotvících prvků při respektování jejich správného rozmístění, které je stanoveno obecně závaznými předpisy. Použité OSB desky musí být určeny do vlhkého prostředí. Označení těchto desek je OSB III nebo OSB IV.

Bez ohledu na použitý materiál musí tento v závislosti na sklonu střechy, mechanickém zatížení a vzdálenosti podpěr splňovat požadavek na maximální dovolený průhyb záklopu, který je 1/300 osové vzdálenosti podpěr.

Požadavky na protipožární ochranu záklopu jsou stanoveny v požární zprávě.

Další velmi častou chybou je vytváření provizorních zakrytí záklopu nevhodnými materiály. Mezi ně patří zejména podkladní pásy typu A, které mají kartonovou nebo plstěnou nasákavou a tvarově nestabilní výztužnou vložku. Ta po navlhnutí vlivem srážkové nebo atmosférické vlhkosti změní své rozměry. Krytina na takto tvarově deformovaném podkladu přizná všechny jeho nerovnosti. Po slepení plochy zůstanou tyto nerovnosti ve stejném stavu po celou dobu životnosti střechy. Používání výše uvedených pásů je pro účely vytváření separačních a ochranných vrstev ve skladbách střech z asfaltových šindelů nepřípustné. Pro účely vytváření těchto podkladních vrstev je nutno používat materiály, které mají nenasákavou, nehnijící a tvarově stabilní nosnou vložku. Obvykle se jedná o pásy typu R, tedy pásy se skelnou nebo polyesterovou výztuží.
Obě výše popsané závady jsou obvykle „pouze“ vady estetické. V mezních případech, kdy má střecha spád na hranici bezpečného sklonu, můžou tyto vady být i funkční. Vlivem nerovností se na povrchu střechy mohou vytvořit místa se sklonem nižším než je minimální bezpečný spád. V takovém případě zde hrozí riziko lokálního zatékání.

Samostatnou kapitolou by mohlo být používání pojistných hydroizolací. Tyto je nutno používat v místech se sklony střešních ploch menšími, než je minimální bezpečný. Kromě toho se tyto materiály aplikují v úžlabí a na všech ostatních místech, kde lze předpokládat nadměrnou kumulaci odtávajícího sněhu nebo hromadění napadaného listí, které dlouhodobě zadržuje vlhkost. Zvláštní pozornost je nutno věnovat těm místům, kde se v určitých okamžicích mění povrchová teplota krytiny. Jedná se zejména o plochy předsazené přes vytápěný půdorys objektu, kde se v zimě nebo na jaře při venkovních teplotách okolo -4 – 0 oC vytvářejí místa s rozdílnými povrchovými teplotami a na předsazených částech dochází ke vzniku ledových bariér, které znemožňují odtok vody z těch míst, kde již sníh odtává. Zde vznikají kaluže vody, ze kterých vlhkost vzlíná proti spádu střechy a může se mezi termobody dostat až na záklop. Z materiálového pohledu jsou 2 zásadní možnosti řešení tohoto hydroizolačního opatření. První možností je aplikace mechanicky kotveného asfaltového pásu typu „S“ s tloušťkou min. 3 mm s polyesterovou nebo skelnou nosnou vložkou, na který se šindel natavuje po jeho nahřátí plamenem. V tomto případě již není nutné ani žádoucí šablony mechanicky kotvit. Druhou (z pohledu provádění) elegantnější možností je použití samolepícího bezvložkového pásu. Společnost Tegola má ve svém sortimentu výrobek ICEBAR, který tyto vlastnosti má. Pás je vyroben z modifikovaného asfaltu, který díky procentu modifikace a typu modifikátoru má „tvarovou paměť“, která zabezpečuje dokonalou vodotěsnost i v místech mechanického kotvení krytiny.

Vlastní montáži krytiny musí předcházet pečlivé rozměření střechy a zvážení místa založení první řady. V praxi se však můžeme setkat s tím, že prováděcí firma nerozměřuje krytí střechy vůbec, a to ani v horizontálním ani ve vertikálním směru. Kresba viditelných částí potom nesplňuje estetické požadavky na provedené dílo.

Krytina se klade vodorovně z důvodu zajištění její vodonepropustnosti. V případě, že jsou šablony kladeny šikmo, hrozí nebezpečí zatečení vody v místech prořezů mezi vrchní a spodní šablonu. V tomto případě může vlhkost vodorovně proniknout až na bednění. Smysl jiného než horizontálního kladení krytiny je akceptovatelný pouze za předpokladu, že tento detail bude zabezpečen proti vlhkosti pojistnou hydroizolací.

Častým problémem je snaha prováděcích firem snížit náklady použitím nevhodného kotvení. Kvalita kotvícího prvku je u hřebíků dána průměrem dříku a hlavy, protikorozní ochranou a výtažností zvýšenou např. vroubkováním nebo kroucením dříku. Při používání hřebíků s malým průměrem hlavy může během montáže dojít k protržení nosné vložky krytiny. Malá výtažnost kotvících prvků může naopak (zejména u záklopu vytvořeného z nekvalitních prken) vést k tomu, že se hřebíky částečně nebo zcela z bednění uvolní.

Další chybou je nesprávné geometrické umístění kotvících prvků. Místa kotvení jsou jednoznačně určena montážními instrukcemi vydanými výrobcem nebo dovozcem. Předepsané horizontální umístění hřebíku je nutné dodržet z důvodu vodonepropustnosti krytiny v místě perforace. Vertikální umístění kotvícího prvku je stanoveno tak, aby tento procházel oběma vrstvami šindelů. V případě, že je hřebík umístěn příliš vysoko a neprojde spodní šablonou, může dojít, zejména na strmých plochách, k sesunutí vrchní části krytiny vlastní vahou nebo namáháním z vnějšího prostředí. Při montáži se může stát, že se hřeb nebo spona umístí do spáry mezi prkny. V tom případě je nutno hřebík umístit co nejblíže k určenému místu kotvení do pevného podkladu a vzniklý otvor utěsnit asfaltovým tmelem.

Mezi další, velmi časté chyby při vlastních realizacích, patří přeceňování tzv. „samosvařitelnosti termobodů“. Asfaltové šindele mají obvykle z výroby na sobě naneseny lepící plochy, kterými je zabezpečeno (při dodržení technologie montáže) vzájemné slepení jednotlivých řad krytiny na sebe. Tyto adhezivní plochy jsou většinou provedeny z vysoce modifikovaných asfaltů. Za určitých teplot střešního pláště dojde při pokládce k aktivaci těchto lepících ploch a následnému slepení krytiny. Obecně však panuje mezi veřejností názor, že ke slepení krytiny dojde v určitém časovém horizontu vždy. Tento předpoklad je bohužel mylný. V případě, že se střešní plášť montuje v chladném počasí a není předpoklad, že ke slepení krytiny dojde v krátkém časovém horizontu, existuje nebezpečí, že se povrch lepících ploch zanese prachem, pylem nebo jinými nečistotami a účinná lepící plocha se tedy výrazně zmenší a stane se nefunkční. V horším případě může dojít i k mechanickému poškození krytiny větrem. Vlastní slepení krytiny je vždy diskutabilní v chladném počasí, na severních stranách střechy, které i v letním období můžou být trvale ve stínu, nebo na strmých a závětrných plochách střech, kde proti zatížení vlastní hmotností krytiny působí sání větru. V případě, že existuje z výše uvedených příčin nebezpečí neslepení krytiny, je vždy nutné toto zabezpečit nahříváním termobodů a následným přitlačením šablon na sebe.

Za chladného počasí je též nutné věnovat pozornost těm šablonám, které se na střeše ohýbají (úžlabí, hřebenové a nárožní tvarovky apod.). Obecně platí, že za chladu asfalty křehnou a ztrácejí svou ohebnost. V případě, že se venkovní teploty (resp. teplota materiálu) pohybují pod cca 15oC, je nutné při montáži ohýbané šablony ze spodního líce nahřívat tak, aby nedošlo k trhlinám na povrchu krytiny. Případné vzniklé trhliny obvykle dosahují až k nosné vložce, což může v limitních případech vést až ke zkrácení doby životnosti materiálu.

Zvláštní pozornost je nutno věnovat spojům šindelů s klempířskými prvky. V případě, že se asfaltový šindel kryje přes klempířské konstrukce, musí být překrytí minimálně 100 mm. Tento přesah umožní bezpečné utěsnění spoje prostřednictvím asfaltových tmelů. Tmel se nanáší na plechování vždy ve dvou řadách vedle sebe. Kromě vlastního spoje asfalt – plech je nutno tmel použít i mezi překrývající se šindele tak, aby srážková vlhkost nemohla vodorovně proniknout mezi jednotlivé šablony.

Samostatný článek by mohl být věnován problematice odvětrávání střešních plášťů z asfaltových šindelů. Příslušná norma hovoří o tom, že zateplené šikmé střechy se navrhují jako dvou nebo víceplášťové. Současně tato norma předepisuje minimální tloušťku větrané vzduchové mezery hodnotou 20 mm. U střešních plášťů z asfaltových šindelů je však nutno tuto minimální hodnotu zvýšit na 50 mm. Důvodem je fakt, že na rozdíl od ostatních skládaných krytin není mezi šindelem a záklopem vytvořena žádná další vzduchová mezera. Současně po slepení dojde k uzavření povrchu střechy a nelze tedy uvažovat s účinnou průvzdušností ve spojích jednotlivých šablon. Veškerá cirkulace vzduchu se tedy odehrává pod záklopem. Na dimenzování poměrů ploch nasávání, výdechů a tloušťky větrací mezery existují výpočtové tabulky. Požadavky na větrání střech ze šindelů Tegola lze nalézt na našich webových stránkách. Vlastní výpočet pak závisí na sklonu střešního pláště a vzdálenosti okapové hrany od hřebene střechy (délce větrací spáry). Poddimenzováním větrání dvouplášťové konstrukce dojde k nadměrné kondenzaci vodních par uvnitř konstrukce se všemi známými negativními důsledky. Pozornost je nutno věnovat i větrání nezateplených podstřešních prostor tak, aby bylo docíleno průběžného vysušování případné kondenzované vlhkosti na spodním líci záklopu a nosné konstrukci střechy. Dle technologických předpisů TEGOLA se vypočítá celková plocha nasávání a výdechů větracích průduchů „nezateplených půdních prostor“ jako 1/1200 větrané plochy střešního pláště.

Se vzrůstající teplotou asfaltových výrobků jsou tyto obecně měkčí a tedy choulostivější na zacházení s nimi. Při vysokých venkovních teplotách je ztížen pohyb osob po střeše, neboť hrozí nebezpečí zatlačení hrubozrnného posypu do asfaltu a tím je ve svých důsledcích porušena ochrana materiálu proti UV záření. V tomto okamžiku je přirozeně (kromě degradace estetických vlastností) snížena životnost celého produktu. Souvislá a trvalá ochrana asfaltu před účinky UV záření totiž výrazně zvyšuje životnost a tedy i vodonepropustnost asfaltu.

S ochranným granulátem a povrchem krytiny souvisí i další možný problém: Provádění jiných řemeslných prací po dokončení realizace střešního pláště. Tyto obvykle probíhají velmi necitlivě k již provedenému dílu. Nadstřešní zdivo, omítky, betonáže apod. je nutno – pokud možno – provést před vlastní montáží krytiny. Veškeré další úkony prováděné po dokončení montáže střechy je nutno minimalizovat nebo je provádět velmi šetrně. Totéž se pochopitelně týká i provádění dalších činností jako je běžná údržba klempířských konstrukcí, revize hromosvodů, komínových těles a dalších nadstřešních konstrukcí.

Výčet možných poruch střech z tohoto materiálu jistě není kompletní. Naší snahou bylo jen upozornit na nejčastější chyby, ke kterým bohužel stále dochází zejména nerespektováním elementárních fyzikálních zákonů ze strany všech zúčastněných: Od původního zadání investora až po konečného uživatele objektu.

Naše společnost má ve svém portfoliu k dispozici typy střešní krytiny, které dokážou uspokojit požadavky investorů pro všechny typy a charaktery objektů: od střešních altánů přes lehké krytiny přístřešků, střešní šindele rodinných domů nebo administrativních budov až po nejexkluzivnější materiály, určené pro reprezentativní objekty – krytiny řady PRESTIGE – s povrchovou úpravou z fólií z ušlechtilých kovů. Mezi poslední inovace patří krytina ACTI-ROOF: Asfaltový šindel pro ekologicky vzdělané investory. Povrchová úprava – granulát je doplněn o oxid titaničitý (TiO2), který umožňuje tzv. fotokatalytickou reakci, při které za přístupu světla (UV-A záření) dochází k výrazné eliminaci nežádoucích oxidů dusíku, síry a uhlíku z ovzduší, které rozkládá a mění na běžné, přírodě neškodné sloučeniny. Tato krytina má díky tomu antibakteriální, sterilizační, dezodorační a samočistící schopnosti .

Naše společnost se zabývá asfaltovými šindeli již od roku 1991. Vzhledem ke své historii se domníváme, že jsme schopni pomoci zajistit řešení střechy z technického i obchodního pohledu ve všech případech.