Požadavky na kvalitu staveb prezentované jak vnějším prostředím, tedy legislativou (zákony, vyhláškami), normovými požadavky, místními podmínkami realizace stavby a především požadavky a tlakem objednatelů, stále rostou.
Stejně tak zároveň roste tlak na snižování ceny – nákladů stavby i zkracování času potřebného k realizaci. Tyto tlaky pak vedou ke snižování nákupní ceny materiálů i dodávek, tedy zhoršování kvality vstupních materiálů i podmínek realizace. Neúměrně se omezují potřebné technologické doby i čas na zpracování stavební připravenosti (STP). Pracuje se bez ohledu na klimatické podmínky a celkové doby klesají na minimum.
S tlakem na minimalizaci technologických přestávek, který je následkem snahy vyhovět smlouvami diktovanému tempu je pokles kvality a vznik poruch zákonitý. Rozpor mezi snahou vyhovět objednateli pod hrozbou ztráty zakázek a snížení konkurenceschopnosti na straně jedné a akceptaci těchto podmínek přinášejících zvýšené riziko vzniku poruch a následných reklamačních závad na straně druhé.
Dodavatel stavebních prací pak musí hledat kompromis mezi oběma požadavky a najít a používat takové hydroizolace, které vyžadují minimální čas a současně jsou odolné a bezpečné, spolehlivá vůči nárokům zrychlené realizace.
Zdrojem informací o účinnosti, spolehlivosti a bezpečnosti jsou průzkumy a statistiky poruch a závad. Informace od techniků zabývajícími se přípravou, realizací a reklamacemi jsou významným zdrojem informací o vztahu mezi hydroizolačními požadavky a praxí.
Obecně platná – relevantní data nejsou dostupná ve veřejných zdrojích, pokud je firmy potřebují, musí zpracovávat vlastní statistiky v dostatečně dlouhých časových řadách.
Obecné sledování vad je zaměřeno na celé spektrum poruch konstrukcí a řemesel, hydroizolace je nutné vyčlenit zvlášť.
Prosté sledování četností nedává potřebné informace o závažnosti poruch, tedy jejich rizikovosti a neposkytuje tedy potřebné informace pro prevenci vzniku vad.
Proto je nutné sledovaná hlediska doplnit o rizikovost, definovanou jako průměrné finanční náklady spojené s odstraněním vady (odhadované skutečné – kompletní náklady) dané konstrukce nebo řemesla, případně i náklady na odstranění jejich příčin.
Kategorizace příčin vad a jejich sledování jsou pak zásadním zdrojem informací pro prevenci jejich vzniku.
Rizikovost poruch a poškození hydroizolací je největší ze sledovaných skupin konstrukcí a řemesel a celkově přesahuje více než pětinu veškerých nákladů na opravy záručních vad. Proto je nezbytné podrobně a dlouhodobě sledovat příčiny vzniku poruch a snažit se je preventivně potlačit.
Graf 1
Výsledky zkoumání příčin jsou shrnuty v grafu č. 1.
Vady hydroizolací jsou rozděleny na hydroizolace vrchní stavby – HVS, tedy ploché střechy, terasy a balkony. Spodní stavba bez dalšího členění je zachycena jako HSS. V celkových grafech je zachycena četnost výskytu a náklady na odstranění vady, tedy její rizikovost. Dále jsou zachyceny vývojové trendy výskytu vad.
Pokud se budeme blíže zabývat samotnými hydroizolacemi, dojdeme na základě průzkumu mezi techniky zabývajícími se přípravou a realizací k následujícím výsledkům.
Graf 2
Graf 2 popisuje rozložení vah rizikových faktorů. Jednoznačně z něj vyplývá, že nejvíce rizikové je provádění hydroizolace, ale téměř stejná váha je přisouzena projektu hydroizolací. Příprava na realizaci hydroizolací je ve středu hodnocení následované užíváním a předáním.
Při hodnocení spolehlivosti jednotlivých hydroizolačních (materiálových) technologií jsme získali data, která jako nejspolehlivější hodnotí jednoznačně vodotěsné železobetonové konstrukce – bílé vany, následované asfaltovými pásy a plastickými fóliemi.
V získaných výsledcích shledávám anomálii (která pak pokračuje i v dalších grafech), způsobenou pravděpodobně nesprávným pochopením/hodnocením zadaných kriterií, kdy podle všech indicií by druhá nejspolehlivější kategorie měla být kombinace bílé vany chráněné expandujícími materiály (bentonity), viz graf 3:
Graf 3
Hodnocení odolnosti hydroizolačních systémů proti poškození, tedy de facto jejich účinnost proti nárokům stavebního provozu zachycuje následující graf 4:
Graf 4
Opět jako nejodolnější jsou hodnoceny bílé vany, které díky materiálové základně a konstrukčnímu uspořádání nejlépe vzdorují provoznímu zatížení během realizace. Následují asfalty a nástřiky. Plastické fólie a samotné expandující materiály (bentonity) z tohoto pohledu zcela propadly. Opět se projevuje pravděpodobné nepochopení kombinace bílá vana + expandující materiály. Naopak se zde objevily nástřiky jako značně odolná technologie proti poškození.
Složitost hydroizolačního systému pro přípravu a provádění je zachycena v následujícím grafu 5:
Graf 5
Plastické fólie jsou hodnoceny jednoznačně jako nejsložitější. Nepředpokládám, že toto hodnocení může překvapit. Následují asfaltové pásy, stěrky a bílé vany.
Při hodnocení souhrnného hlediska rizikovosti vychází následující posouzení, viz graf 6:
Graf 6
Nejrizikovější jsou fólie následovány stěrkami a asfalty, nejméně rizikové kombinace bílé vany a expandujících materiálů a samotné bílé vany.
Další hledisko hodnocení jsou nároky stavební připravenosti (graf 7), kdy opět jsou jako nejnáročnější hodnoceny fólie. Na druhém místě se pak objevují nároky pro připravenost na stěrkové hydroizolace, následována asfalty.
Graf 7
Nároky na realizační podmínky jsou zachyceny v následujícím grafu 8.
Graf 8
Fólie opět jsou nejnáročnější na realizační podmínky, následované stěrkami a asfalty.
Nároky na ochranu hydroizolace jsou zachyceny grafu 9:
Graf 9
Fólie jsou nejvíce ohrožené nedostatečnou ochranou, následované asfalty, stěrkami a bentonity. Naopak bílé vany jsou nejméně náročné na ochranu, viz graf 10:
Graf 10
Tento graf zachycuje hodnocení nároků na opravy a sanace. Opět jako nejnáročnější jsou hodnoceny fólie, následovány asfalty. Jako nejméně náročné jsou hodnoceny nástřiky a bentonity.
Jaké lze z hodnocení učinit závěry?
Fólie jednoznačně z hlediska přípravy a realizace jsou nejsložitější, nejnáročnější na přípravu, zajištění podmínek STP, samotnou realizaci, ochranu a opravy. Jejich materiálový protipól, asfalty jsou hodnoceny zpravidla na druhé pozici, ale zhruba s jen polovičními nároky.
Jako nejvíce odolné, s nízkými nároky na ochranu a sanace, nejméně složité a rizikové, tedy nejspolehlivější jsou hodnoceny bílé vany nebo jejich kombinace s expandujícími těsnícími materiály.
Lze patrně konstatovat, že to je shrnutí důvodů, které vedly a vedou k samotnému vzniku technologie bílých van a jejich variant. Pokud k uvedenému hodnocení připočteme i omezení počtu technologií na staveništi a snížení nároků na stavební připravenost a realizační doby izolatérů.
Pokud se tedy budeme zabývat návrhem a náročností přípravy, technologie provádění i ochrany hydroizolačních systémů, preventivní důvody realizační praxi vedou k řešení projektově i materiálově robustnějším, odolnějším a s menšími celkovými nároky. Připočteme-li k vyjmenovaným důvodům i zkušenosti z posledních let, kdy systémy z fólií PVC-P při kontrolách před uplynutím reklamační – záruční doby ve zvýšené míře vykazují nesoudržnost ve spojích (odlupování), pak se nelze divit zvýšené orientaci na bílé vany a jejich kombinace při ochraně vodotěsnosti spodní stavby a návratu k asfaltovým pásům na střešních pláštích.
