Patologie (staveb, ale obecně to lze použít prakticky na každý obor lidské činnosti)

Pojem patologie je nám znám z medicíny. Ve stavebnictví se zatím moc nepoužívá, i když některé jevy by si toto označení zasluhovaly. Jeden z patologických jevů, který však nemá s klasickou technikou nic moc společného, je na následujícím obrázku. Zapomenuté kladivo je jasným důkazem nezájmu o pracovní nástroj, ale také o to, co vlastně dělám. Je to alarmující a tato skutečnost vyzývá k tomu, že se musí kontrolovat vše a mockrát.

Obr. č. 1 – zapomenuté kladivo pod oplechováním atiky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Patologie je lékařská věda zabývající se studiem a diagnostikou nemocí živých systémů. Pojem vychází z řeckého slova pathos (πάθος), „zážitek“ nebo „muka“, a -logia (-λογία), „výčet“). Protože v jednotlivých oblastech zájmu nehrozí riziko záměny, používá se pojem patologie v některých oborech i jako synonymum pro specializovanější pole působnosti. Například lékařský obor patologická anatomie se obvykle mezi zdravotníky nazývá patologie. Plurál pojmu se užívá ve smyslu progrese nemoci, např. „tato nákaza způsobuje tyto patologie“. Přídavné jméno patologický se poměrně často používá ve smyslu nezdravý, porušený nebo odchylný, někdy i mimo medicínský kontext (např. Weierstrassova funkce se někdy označuje jako příklad patologické funkce). Affix pojmu tj. „-patie“ se užívá pro pojmenování stavu indispozice, např. psychopatie. Lékař se specializací patologie se na nazývá patolog. Za patologický stav se považuje stav způsobený nemocí. Hlavním předmětem patologie je výzkum čtyř složek nemoci: příčiny (etiologie), mechanismus vývoje nemoci (patogeneze), strukturální změny buněk (morfologie) a důsledky těchto změn ve formě klinických projevů. Obecná patologie se zabývá analýzou klinických abnormalit, které jsou znaky a prekurzory infekčních a neinfekčních onemocnění a rozděluje se na klinickou a anatomickou patologii.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Patologie
No a tuto definici můžeme převést velmi jednoduše na stavebnictví.
Nejvýznamnějším infektem je cena. Řada subjektů na všech možných stranách stavebnictví je infikována cenou, která se stává fetišem za každou cenu, i když je jasné, že v konečném sčítání je jasné, že primární cena se nevyplatí, protože cena bývá příčinou nutnosti oprav, předčasných rekonstrukcí a dalších potíží, které jsou spojeny se šetřením za každou cenu. 

1 Je zde jedna možnost, která by byla spíš k pousmání, ale silně o ní pochybuji. Je to situace, kdy to tam někdo dal úmyslně se zvědavostí na to, co budou dělat ti, kteří to tam najdou a jestli to tam najdou. To by pak hovořilo o podivné kreativitě, ale proč ne.

Dalším infektem jsou nedostatečné informace, nedostatečné vzdělávání, nedostatečná praxe a v konečné fázi nedostatečná odpovědnost za své činy. Vysvětlování principů božích mlýnů, resp. dědečkovského „Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit levné věci“, mnohdy nefunguje. Spíš platí „Pro Vás udělám cenu“, nebo „dám Vám slevu“, bez ohledu na důsledky a rizika s tím spojená.
Pak nastupuje princip daného slova – zážitek – muka – výčet.
Zažijeme muka, když nám teče na hlavu a pak se nám udělá výčet, co je vše je nutné udělat a zaplatit, aby se to neopakovalo, pak jsou na řadě další muka, když člověk zjistí, jaký je výčet toho, co je nutné udělat, aby se tento zážitek neopakoval.

Rekonstrukce, ale i opravy je vždy dražší než správná realizace na první pokus, a to nejen finančně, ale i adrenalinově, kdy se hledá příčina a viník.
Kromě ceny jako snad nejvýznamnějšího infektu je možné se zabývat i dalšími rizikovými komponenty patologie staveb.
Realizace a užívání staveb má svá pravidla a postupy, které se v nějaké formě dodržují, míra dodržování, standardních a obvyklých postupů pak je následující:

Technické řešení – mělo by zvolit/určit technické řešení, které je pro daný účel nejvhodnější, samozřejmě se zřetelem na předpokládané namáhání (exteriérové/interiérové). Toto řešení musí vyhovět z hlediska jakéhokoliv namáhání, které je možné v konkrétních podmínkách umístění stavby a jejího účelu očekávat.
Materiálové řešení – by mělo být takové, aby materiály, resp. konstrukční prvky, splnily požadavky na obvyklou životnost, resp. funkčnost dané konstrukce a daného konstrukčního prvku.
Provedení – musí být takové, aby řemeslníci provedli podle předcházejících bodu konstrukci, konstrukční prvek tak, aby měl parametry, které se od něho očekávají.
Užívání – musí respektovat, že vše stárne a vše se musí udržovat. V případě absence udržování se dramaticky může zkrátit životnost.
Technické a materiálové řešení, provedení a užívání vede ke dvěma parametrům.
Spolehlivost užívání (provozu) – zde je nutné definovat kontroly, údržbu a opravy, rozložené v čase předpokládané životnosti
Životnost – Předpokládaný čas fungování do totální výměny konstrukce nebo předmětného prvku. Životnost je základním parametrem, který by se měl uvádět, samozřejmě s parametry kontroly, údržby a oprav.

Obr. č. 2 – výřez z komentáře k předpisům EU

Tedy střešní pláště, které jsou vyměnitelné, je možné zařadit do kategorie „Vyměnitelné konstrukční částí“ a očekávat životnost kolem 25 let. S tímto lze velmi souhlasit, protože očekávání investorů, resp. těch, kteří střechy užívají, je právě v této úrovni s přáním pokud možno i delší.
Každá životnost konstrukce závisí od toho, jak se o danou konstrukci, materiál, staráme. V případě absolutního nezájmu může být konec životnosti velmi rychlý.
Velmi jednoduše se toto ukazuje na šikmých střechách se skládanou krytinou. Vysunutou tašku můžete velmi jednoduše vrátit do původní pozice, když taška kompletně vypadne, je možné ji nahradit. Běda, když se s opravou otálí a na DPH (pojistnou hydroizolaci), působí slunce nad limit určený výrobcem. Běda, když zatéká do dřevěných konstrukcí. Tomu všemu může předcházet kvalitní údržba, která defekty preventivně odhalí a v relativně nízkých nákladech (rozložených do času), je schopna udržet konstrukce v bezvadném a funkčním stavu. To samozřejmě není jen otázka střech, ale prakticky všeho – ochranných nátěrů atd.
Samozřejmě existují konstrukce, které jsou nepřístupné – spodní stavby, spodní izolace atd. Ty je nutné dimenzovat tak, aby spolehlivě vydržely namáhání, kterému budou v průběhu své životnosti vzdorovat. Když si představím vodotěsné izolace spodní stavby, tak mohu vždy očekávat, že budou namáhány tlakovou vodou, možná dočasně, ale víme, jak to s tím slovíčkem „dočasně“ vypadá. Takže tam je nutné přistupovat velmi ostražitě, protože, když budeme počítat s životnosti 50–100 let u základových konstrukcí, může se stát vše, snad i zemětřesení.

U technického řešení se velmi často setkáváme s tím, že:
– je jen povrchní, neřeší podrobnosti. Tj. v podrobnostech je dána velká volnost improvizace při provádění, a to jak z hlediska použitých materiálů, tak i prvků. Samozřejmě, velmi důležitým komponentem je koordinace mezi jednotlivými stavebními konstrukcemi. Takže v případě neřešení této koordinace dojde k neřešitelným situacím, kdy se potká něco s něčím a dohromady to nejde spojit;
– Materiálové řešení je další důležitý komponent úspěchu. Jednotlivé konstrukce se skládají z partikulárních částí, které musí být slučitelné, v případě neslučitelnosti je není možné spojit. Současně by měly mít obdobné životnost tak, aby jednotlivé materiály stárly obdobně a ne tak, že by jeden komponent velmi rychle zestárl/zkorodoval a tím zlikvidoval celou funkčnost izolačního systému;
– Provedení – kvalifikace izolatérských firem. Toto je samostatná problematika, která není řešena a neřeší se. Izolatéři v současné době jsou řemeslníci, kteří se danou práci naučili v průběhu provádění. Neexistuje žádný vzdělávací proces, který by je poučil, resp. přezkoušel.
Vedle výkonného systému by měl být systém kontrolní, který by identifikoval jednotlivá slabá nebo problematická místa, tedy systém dozorů, kteří jsou schopni eliminovat nedostatky výrobního procesu. Samozřejmě znát vše není prakticky možné a je nutná specializace nebo alespoň specializované konzultace tak, aby kritická místa byla kontrolována vícestupňově.
Cenový aspekt patologických jevů ve stavebnictví:
– kontrola a údržbové opravy;
– lokální opravy (zjištěné na základě předcházejícího bodu);
– celoplošné opravy;
– rekonstrukce s výměnou částí nebo celků;
– zboření a postavení něčeho nového.
Údržbové opravy jsou takové, které lze provést při kontrole, resp. klasickém udržování objektů. Typickým příkladem je čištění vpustí, žlabů, drobných poškození nátěrů. Vše to, co nepotřebuje prakticky žádnou odbornost.
Lokální opravy již potřebují odpovídající odbornost, ale vyplývají ze skutečností zjištěných při kontrole.
Z hlediska životnosti a funkčnosti konstrukce nebo objektu tyto činnosti považuji za mimořádně důležité a výrazně šetřící náklady na provoz a užívání objektu.
Celoplošné opravy jsou takové opravy, kdy by již lokální oprava nestačila, patří na hranici mezi efektivním a neefektivním provozováním objektů, protože tyto mohou být způsobeny buď zanedbáním předcházejících stupňů údržby, oprav, nebo mohou být způsobeny dožitím té které konstrukce, té které vrstvy konstrukce. V každém případě se nejedná o drama, které by ohrozilo funkčnost a životnost celého objektu.
Poslední dva parametry.
– Rekonstrukce s výměnou částí nebo celků je důsledkem zanedbání údržby a stavu, kdy některé prvky nelze zachránit a je efektivnější je vyměnit.
– Zboření a postavení něčeho nového je vždy důsledkem rozvahy, že rekonstrukce je již tak drahá, že je lépe zbourat a postavit něco jiného. Samozřejmě, zde jsou výjimky, kdy u památkově hodnotných prvků, které lze zachovat, je vhodné je zachovávat a zde pak již cena by neměla rozhodovat, protože některé věci jsou penězi nezaplatitelné .
Zde také máme dva limitní cenové body. Buď je zde trvalá a funkční kontrola stavu, která každý rok věnuje do objektu uměřené množství peněz (většinou zanedbatelné) nebo je nutné vše zbořit a postavit znovu (samozřejmě kromě památkově chráněných staveb, kde se dělají opravy i za každou cenu). Mezi tím se pohybují ostatní body udržování, opravy a rekonstrukcí objektů.

2 V tomto případě je možné nastolit polemiku, zda kvalifikovaná a kvalitní replika není výhodnější. Příkladem nám může být Japonsko, kde jsou stavby, které jsou fyzicky staré sto, dvě stě let, ale jsou to přesné repliky daleko starších staveb a repliky provedené za použití tradičních technologií, nebo i ne, ale vnější forma je vždy odpovídající.

Obr. č. 3 – rekonstrukce hydroizolace střešního pláště, ale bez rekonstrukce konstrukčních detailů

V tomto případě byla provedena rekonstrukce pouze plochy, kde byla provedena nová hydroizolace, ale všechny konstrukční detaily byly „opatlány“ pouze tmelem. Je jasné, že v konstrukčních detailech masivně zatékalo. Konstrukční detaily jsou komplikovanější a na provádění i dražší než plocha a tmel také pár dní i měsíců přežije.
Druhým problémovým bodem rekonstrukcí je historická paměť a technická kvalifikovanost. Historicky se opakují některé technologie a s nimi spojené poruchy, které se neustále v pravidelných intervalech opakují, a vždy se najde někdo, kdo tuto technologii bude akceptovat, i když se v minulosti historicky znemožnila. Bohužel je nutné do „zblbnutí duše i těla“ opakovat, že některá technická řešení jsou slepými uličkami a už se do nich několikrát vpochodovalo. Jednou z těchto technologií jsou stříkané polyuretany .

1 Osobně považuji polyuretany (PUR) za vynikající materiály, a to jako tepelnou izolaci, jako vodotěsnou izolaci při sanacích spodních staveb, nátěry a další, ale kombinace odolnosti proti teplu a vodě najednou jim nějak nejde.

Obr. č. 4 – stříkané polyuretany 2018 – plocha

Obr. č. 5 – detail předchozího

Bohužel některé technologie se vracejí, i když by měly dávno patřit do propadliště izolačních dějin.

Obr. č. 6 – stříkané polyuretany kolem roku 2000

Obr. č. 7 – stříkané polyuretany kolem roku 2010

Polyuretany, které objektivně patří k vynikajícím stavebním materiálům, jsou mnohdy užívané směrem, který překračuje jejich možnosti. Možná, že bych to nazval zneužíváním toho, že jsou pro některé účely naprosto jedineční.

Obr. č. 8 – utržený atikový plech utržený od minulého atikového plechu, na který byl přilepen montážní pěnou

Kdyby k tomu bylo použito kvalitní polyuretanové lepidlo, které by bylo i řádně aplikováno, tak by k podobnému excesu nemohlo dojít.

Cenové/Finanční hodnocení rekonstrukcí, kontrol a oprav:

Pravidelné kontroly, které jsou spojené s pravidelnou údržbou – tj. čištění vpustí a míst, kde se vyskytují nálety, resp. drobné uvolněné prvky klempířských detailů, jsou odstranitelné v nákladech, které jsou prakticky zanedbatelné. Tato údržba v minimálních nákladech udržuje objekt/stavební konstrukci v dobré a plně funkční kondici.
Při zjištění závažnějších problémů je možné provést lokální opravu, případně provizorní opravu, která dočasně zabrání dalšímu poškozování objektu/stavební konstrukce a je možné přistoupit k přípravě složitější opravy nebo rekonstrukce.
Tedy kontroly jsou snad nejdůležitějším prvkem správy budov. Opravit, jakmile se vada projeví, ale pokud možno ještě nedošlo k poruše.
Při zanedbání kontrol, resp. drobných oprav, dochází k exponenciálnímu nárůstu škod a nákladů na jejich odstranění. Jedná se o velmi rychlý proces, který je ještě urychlován klimatickými podmínkami, ať už pravidelnými nebo mimořádnými.
Příklad – skládaná krytina šikmé střechy
– Při uvolnění tašky, ji stačí vrátit zpět (nebo rozbitou nahradit) – do objektu, sice drobně zateklo, ale konstrukce jsou schopny to vypařit, a to bez jakékoliv škody
– Při neřešení dojde k postupnému nárůstu škod:
o Postupně se budou uvolňovat další tašky – zatékání se bude zvětšovat;
o Postupně se u starších střech, kde je použito maltování, se toto maltování bude uvolňovat a odpadávat. Bude plnit žlaby, které budou mít problém odvést vodu.
o Zatékáním se začnou uvolňovat prvky mechanického kotvení klempířských prvků
o Postupně bude zatékání zasažena nosná konstrukce krovu, která nejdřív začne hnít ve zhlaví a u pozednice – ve dřevě se snadno usazují dřevokazné houby
o Po začátku destrukce se začne poškozovat zděná konstrukce (zejména v důsledku mrazových cyklů)

V rámci této problematiky je možné opět vysledovat pravidlo 80–20, a to hned v několika variantách.
Zde je možné uvažovat s poruchovým stavem stavebních konstrukcí od počátečního stavu, kdy je potřeba provést stoprocentní rekonstrukci předmětného objektu tak, aby se odstranilo 100 % jeho vad a poruch. Je možné spočítat maximalistickou variantu rekonstrukce bez jakéhokoliv ohledu na finanční náklady tj. tak, je možné získat náklady na uvedení objektu do 100% stavu (100% stav po rekonstrukci je jen velmi těžce dosažitelný), spíš bych tedy hovořil o 99% stavu objektu, ale i to je většinou postačující.
Máme tedy horní limity poruch a nákladů. Z tohoto a statisticky vyplývá, že za 20 % nákladů odstraníme 80 % vad (těchto dominantních) a za zbývajících 80 % nákladů odstraníme zbývajících 20, lépe však 19 % vad, tedy těch, jejich odstraňování je nákladnější.
S tím je také spojena časová náročnost, která odpovídá opět tomuto rozdělení, kdy komplikované poruchy vyžadují více času na řešení než ty, které jsou zřejmé a tedy jednoduše odstranitelné.
V rámci všech zkušeností, které máme s vadami a poruchami staveb, můžeme konstatovat, že bezezbytkové odstranění všech vad a poruch je velmi náročné a vyskytuje se jen velmi zřídka, ve většině případů zbývají drobnosti, které je možné ne vyřešit, ale eliminovat tak aby nebyly provozním ani jiným problémem.

1 S ohledem na realitu je možné konstatovat, že neexistuje 100 % eliminace vad a poruch při jakékoliv rekonstrukci. Vždy je nutné počítat se zbytkovými množstvím vad, které nelze odstranit, nebo které jsou nerušící a jejich odstranění by znamenalo extrémní náklady, které by nebyly vyrovnány benefitem jejich eliminace.

Závěr:
Doufám, že v takto děsivém stavu nejsou další komponenty našeho stavebnictví. Protože statistických 75 % reklamací z oblasti izolací je opravdu alarmující. Nicméně poslední informace (2018) o stavech našich mostů, také nejsou pozitivní, takže situace v oblasti stavebnictví a jeho kvality je v současné době asi alarmující.

Obr. č. 9 – destrukce nosné konstrukce v důsledku dlouhodobého zatékání

Voda dokáže zničit prakticky vše, je jen otázkou, jak dlouho působí a jak intenzivně a případně, zda s sebou nese další elementy, které korozivně přispívají k destrukci nosných konstrukcí.

V rámci rekonstrukcí, resp. komplexních rekonstrukcí, jsou tendence opět ekonomického pohledu na tuto problematiku. Tj. zmenšování rozsahu prací vylučování částí z rekonstrukce je chybné a vždy se vymstí.