Nejen klimatizace zatočí s horkem v interiéru – inspirace z Indie – palácový areál Nagaur

Horko a sucho -to jsou v současnosti nejčastěji zmiňované pojmy. Přitom jde o problémy staré jako lidstvo samo, a tak není divu, že už naši předkové hledali způsoby, jak je řešit. Pojďme se na jejich postupy, dnes trochu pozapomenuté a technologiemi převálcované, podívat. Nezapomeňme přitom, že mohou být vodítkem i k řešení našich současných problémů.

Nagaur se nachází v indickém státě Radžastán a je od Dillí vzdálen asi 450 km jihozápadním směrem. V tamních klimatických podmínkách byl vždy nedostatek vody a bylo nutné s ní pečlivě hospodařit. Přesto používali její pozitivní vliv na úpravu klimatických podmínek staveb, ovšem v promyšleném systému, kde byla každá kapka vody maximálně využita.

Bazény a kanály
Ve městě Nagaur se na křižovatce obchodních stezek nachází impozantní areál (obr. 1), který vznikl v rámci velké stavební aktivity na přelomu 16. a 17. století. Je zde řada staveb – paláců, sloužících jako rezidence místnímu maharádžovi. Dnes je celý areál součástí světového dědictví UNESCO a průběžně zde probíhají rekonstrukční a archeologické práce (obr. 2).

Areál byl vybaven velmi rozsáhlým vodním systémem, sloužícím k zajištění maximálně příjemného prostředí pro život. V oblasti studny měl vybudovánu rozsáhlou nádrž, zásobující vodní systém, kterým jsou protkány všechny stavby areálu. Na obr. 3 jsou patrné nádrže na vodu.

Jak se může funkčnost snoubit s uměním, dokládá obr. 4.

Zachycuje velkou nádrž s pavilonem uprostřed. V dávných dobách zde vyhrávala živá hudba, která zpříjemňovala atmosféru této části palácového komplexu. Hned vedle stojí krytý sloupový prostor (obr. 5), který sloužil (a i v současnosti slouží) jako jídelna. Když si domyslíme dnes už chybějící vodní hladinu, vyjde nám i přes tamní horké klimatické podmínky příjemné prostředí.

Ve vnější části areálu jsou vodopádové architektonické prvky (obr. 6), které se několikrát opakují. Voda v nich přitéká štěrbinou u horní hrany, pokračuje přes profilovanou plochu, kde se rozvlní jako vodopád, a padá do nižšího bazénu. Z něj pak přetéká do dalších kanálů a nádrží.

Celý vodní systém využívá gravitaci a voda postupně protéká celým palácem, nádvořími a zahradami. Jednotlivé prvky popisovaného vodního systému zachycuje obr. 7, nechybí mezi nimi ani tamní „vířivka“ s místy pro sezení po okraji (obr. 8).

Vodním systémem byla voda zavedena i do hostinské části areálu, kde bývali ubytováváni významní hosté. Byly jim určeny samostatné malé paláce, doplněné o veškerou vodní výbavu v podobě jezírek a fontán. Od dalších částí palácového areálu je oddělovala zahrada, opět zavlažovaná vodou. Kromě chladivého stínu a zkulturnění prostředí přispívala zahrada také ke zvlhčení ovzduší a zlepšení klimatických podmínek tohoto prostoru. Pro ochlazování, resp. pro příjemné životní prostředí, zde prostě bylo uděláno maximum. Například květináče pro stromy (obr. 9) byly neustále zavlažovány proudící vodou, která k nim řízeně přicházela kanálky.

Voda v místnostech
Prvky, které jsou v exteriéru, přecházejí plynule i do interiéru. Příkladem může být „vodopád“ (obr. 10a, b), podobný těm venkovním. Voda proudící ze štěrbiny nahoře se v něm vlní, stéká do spodní nádrže a pokračuje vodními kanálky, procházejícími různými sály (obr. 11a, b).

Za zmínku stojí zejména trůnní sál (obr. 12), kterým napříč tekla voda. Jeho prostor byl minimálně osvětlen, ale zato maximálně provětráván a klimatizován proudící vodou. Můžeme tedy směle tvrdit, že maharádža si uměl pro vládnutí vytvořit příjemné prostředí.

Vodní systém zastřešují střechy
Další vyrovnávací nádrže jsou umístěny na střechách areálu (obr. 13).

Najdeme zde i kanálky rozvádějících vodu (obr. 14), které jsou v korunách zdí a hradeb. Doplněny jsou o přepouštěcí „ventily“ a další technická zařízení, která umožňovala rozvod vody samospádem po areálu, až k místům dalšího využití.

Například na obr. 15 je propust, kterou se směrovala proudící voda buď do kanálku nebo do nádrže. Dokonce je ještě patrný i dřevěný špunt, používaný k tomuto účelu.

Voda na střeše paláce sloužila navíc jako další zábrana pronikání tepla do interiéru. Šlo tedy svým způsobem o jakousi tepelnou izolaci, chránící interiér před přehříváním.
Je ohromující si uvědomit, že doba vzniku palácového komplexu v Nagauru je totožná s přípravami na třicetiletou válku v Evropě. U nás se schylovalo k ničivé tragédii a ve stejné době v Indii budují naprosto úžasné prostředí, maximálně využívající technické možnosti té doby. Díky tomu dnes můžeme prakticky všude najít stavby a konstrukce, které mohou být zajímavým poučením.

Zpracováno z podkladů Ing. Marka Novotného, PhD.
Foto: Marek Novotný, Tomáš Kunst, Václav Šedivý