Konverze střešních plášťů pro jiné užívání

Tento proces je velmi komplikovaný a obecně nelze konvertovat střechy, které mají jedno předpokládané užívání za jiné pouhou přeměnou provozních vrstev.

Lze konvertovat střechy, které jsou dimenzovány na nejtěžší namáhání, na nižší namáhání. Opačným způsobem to prakticky nejde.

Obr. č. 1 – Příklad střešního pláště, jehož jedna část sloužila jako transportní cesta pro materiál.

Na Obr. č. 1 je fotografie prošlapaná tepelná izolace, která byla vystavena nadměrnému stavebnímu provozu v době výstavby. Nebyly použity roznášecí desky. Proto se tepelná izolace výrazným způsobem prošlapala.
Každý provoz má svá specifika a nelze je míchat ani měnit.
Samozřejmě, že lze navrhnout střešní plášť, který snese veškerá provozní namáhání, ale jeho cena je pak mimo reálné rámce, i když kromě lepších možností konverze je možné u takovýchto střešních plášťů očekávat i delší životnost a všeobecně jsou méně rizikové.
Uvědomme si, že pod námi užívanou terasou je byt jiného majitele, který schytá poruchy vodotěsnosti tohoto střešního pláště. Tedy poškozen nebude uživatel, ale někdo, kdo není zainteresovaný v užívání tohoto střešního pláště.
Spolehlivost a životnost jsou významné fenomény, ale něco stojí. Tj. v rámci ekonomického stavění se používají technologie, které jsou na hraně rizika a měnit jejich užívání a zvyšovat jejich zatížení prakticky nelze.
V současné době velmi obvyklým řešením provozních střešní plášťů je skladba:
– provozní vrstvy – rošt/dlažba na podložkách (bodových);
– hydroizolace – mnohdy fóliová tl. 1,5 mm;
– tepelná izolace – EPS 100 (většinou, ještě doplněná o spádové klíny opět z EPS);
– parotěsná zábrana;
– nosná konstrukce.
Tato skladba snese běžný provoz rodinného charakteru, tj. od pobytu rodiny, přes některé další činnosti, např. grilování apod.
Ovšem již grilování může být problémem, když není zajištěné, aby na hydroizolaci, která je přímo pod pochozí/provozní vrstvou, vypadávaly žhavé uhlíky. Hydroizolační materiály a žhavé uhlíky nejsou slučitelné a může dojít k poškození hydroizolačního povlaku.
Přitěžování:
Zatížením rodinným provozem je řekněme v kategorii „soft“ zatížení, které mohou vydržet prakticky všechny skladby od výše uvedeného typu. Další přitěžování – okrasnými květníky, vířivkami a dalším je nebezpečné, a to ani ne tak vlastní hmotností, jako trvalými účinky této hmotnosti.
V případě toho, že se sejde rodina na přípitek na jednom místě, dočasně toto místo zatíží. V případě, že si chtějí dát tento přípitek ve vířivce, která tam bude umístěna stále, je úplně jiná pohádka, protože trvalé zatížení má jiné působení než tzv nahodilé.
Můžeme to přirovnat k herbáři. V případě, že tam dáme list na hodinu, nic moc se nestane. Kdy ho tam, ale dáme na dlouhou dobu, tak se nám krásně slisuje. To je i princip tepelných izolací, které při dlouhodobém zatížení se více stlačí než při krátkodobém a toto stlačení je pak i trvalého charakteru. Prostě, vířivka se zaboří do izolačního systému a může dojít k poškození kontinuity hydroizolace, která se v některých místech významně protahovat a to může vést k jejímu poškození, nebo k poškození svarů.
U vířivek nesmíme zapomenout ani na dynamické namáhání, protože při provozu vznikají vibrace, které opět izolační materiály moc rády nemají.
Kromě vlastního zatížení je nutné evidovat i chemické namáhání, voda ve vířivce je chemicky upravena, což nemusí každá hydroizolace snášet bez problémů, může dojít k urychlení stárnutí tohoto hydroizolačního materiálu a ke snížení životnosti. Tedy opět negativní prvek v užívání takovéhoto střešního pláště.
Stejný princip jako u vířivek je u zatížení, např. květníky nebo dalšími těžkými prvky, které se na provozních střechách vyskytují. Je to princip zaboření, kdy každý těžký předmět, který je dlouhodobě umístěn na střeše má tendenci se do této střechy zabořovat, tj. stlačovat použitý tepelný izolant.
Zde si je nutné uvědomit, že všichni výrobci tepelných izolací udávají pevnost materiálu při určitém stlačení, které se obvykle měří při 2 nebo 10 % stlačení, tj. 2–10 mm na každých 100 mm tloušťky tepelné izolace. Což není zanedbatelné stlačení, které je ještě navíc umocněno střihovým posunem v oblasti hydroizolace. Viz také. https://stavba.tzb-info.cz/tepelne-izolace/8482-vlastnosti-expandovaneho-penoveho-polystyrenu-eps

Tedy dodatečné zatěžování střešních plášťů, které na to nejsou stavěny, je vysoce rizikové a může přinést vznik vad a poruch do izolačního souvrství střešního pláště.

Obr. č. 2 – příklad zabořené podložky pod rameno schodiště

Kolem dlaždice, kterou je podložena schodnice ramene schodiště, je patrné výrazné zaboření a koncentrace usazené špíny včetně biologického náletu.

Není možné však ignorovat ani další negativní vlivy konverze na stávající konstrukce. Jedním z příkladů je chemismus, kdy jsem se setkal s akcelerovanou degradací stárnutí použitého hydroizolačního materiálu v důsledku zatížení odstřikující vodou z vířivky, která byla chemicky upravovaná. Stejný důsledek má odvodňování květníků na hydroizolaci, kde ve většině případů hydroizolace nejsou schopny toto namáhání dlouhodobě přežít. Zde pak dochází k problémům s uplatňováním záruky na výrobcích těchto hydroizolací, také.
Zažil jsem i další typ degradace, tentokrát provozní dřevěné vrstvy, která byla stabilně v mokrém/vlhkém prostředí a nebylo možné zajistit jeho suchost. Důsledkem stálé přítomnosti vlhkosti byla hniloba, plísně a další druhy biologické koroze, která pak dřevěnou podkladní vrstvu (neustále krytou dodatečnými prvky), velmi rychle zničila.

Kromě technických souvislostí, je nutné si uvědomit i právní souvislosti. Tj. vliv konverze na celý objekt a jeho celkové nebo partikulární majitele. Tj. základní souhlas s umístěním čehokoliv na střechu, která je něčím majetkem, musí dávat ten, který by případnými poruchami byl zasažen a musí být zpracován mechanismus odstraňování případných vad.
Druhou oblastí jsou záruky. Ve smlouvě o dílo (provedení izolačního systému), jsou pravidla, kdy platí a neplatí záruka na provedené dílo. Nesouhlasné přitížení patří do výluk ze záruk. Tj. jakékoliv následně vzniklé poruchy budou přičteny této konverzi, přitížení může mít za důsledek i ztrátu záruky na předmětný střešní plášť.

Závěr:
Jestliže je střešní plášť deklarován jako pochozí střešní plášť, bez výslovného uvedení, že tam je možné umístit to a to, tak nelze jej konvertovat do jiného provozu bez vysokého rizika vzniku vad a poruch, které pak následně nejsou kryty zárukami. Tedy konverze bez konstrukčních úprav prakticky není možná.
Lze samozřejmě se souhlasem všech zainteresovaných provést úpravy, aby tato konverze byla možná a funkční, ale k tomu je potřeba provést řádná technická opatření, úprava/posílení izolačního systému a současně legislativně se dohodnout se všemi zainteresovanými a vyžádat si od nich řádný souhlas.