Izolatérská historie (ne moc pozitivní)

V nedávné historii (z izolatérského hlediska ovšem asi ve velmi dávné historii, protože jsme na tyto špatné zkušenosti už stihli zapomenout) se u nás vyskytovala vlna realizací s akrylátovými vodotěsnými izolacemi. Moje zkušenost je taková, že během deseti let se na slepé uličky zapomíná a jsou pokusy je stále dokola znovu objevovat. Je to drahá zkušenost, neboť ve většině případů se dospěje ke stejným zjištěním jako před x-lety. Proto doporučuji věnovat pozornost slovům starších a poučených.

Na obr. 1 a 2 je stav stávající hydroizolace z armovaného akrylátu. Je z nich patrné, že sice až po delší době, ale přece jen došlo ke stavu, že hydroizolace je potrhaná, resp. že výztužná mřížka je totálně odhalená.

Na obr. 3 je vše, co historie s sebou nesla – asfaltové hydroizolace ve formě lepené a nátěrů, plech, natavovací oxidované pásy. Prostě každá doba zde zanechala svojí izolační stopu. Vzhledem k přidávání vrstev je jasné, že předchozí moc nefungovaly.

Občas se podobné střechy vyskytují i v současné době. Moc nefungují a je nutné je opravovat. Volba systému opravy je velmi důležitá, protože je nutné počítat se slučitelností jednotlivých materiálů a odolností celého systému vůči současným klimatickým podmínkám. Ty opravdu nejsou jednoduché a zejména kolísání teplot je velmi významným degradačním faktorem pro všechny v současné době používané izolace.

Je nutné dbát na to, aby izolace, které se budou používat, měly dostatečné technické vlastnosti. Když zapomenu na ostatní, tak pro asfalty je nejdůležitější otázka odolnosti do vysokých teplot (může se tomu říkat různě, ale hydroizolace by měly vydržet teploty přesahující 100 °C). U fóliových izolací se změkčovadly jsou tyto teploty také velmi významné, protože platí, že evaporace změkčovadel závisí i na teplotě. Čím vyšší je teplota, tím rychlejší je vypařování změkčovadel. To je patrné zejména v letním období, kdy si stačí k fóliím jen čichnout. Ftaláty mají charakteristický zápach, tedy spíše smrad, takže v této oblasti by bylo potřeba najít vědu, která by toto kvalifikovala a kvantifikovala – tj. „smradologie“.

Kromě toho, že v současné době nic takového neexistuje, nejsou ani stanoveny parametry, jaký obsah těchto „smradových“ substancí kolem nás může být. Setkal jsem se s tímto problémem mnohokrát a vůbec není jasné, jak problematiku „smradu“ řešit. To, co je obecně jasné, je, že jakékoliv smrady jsou obtěžující. Nároky na jejich eliminaci ale nejsou podepřeny zákonnými ustanoveními.

Kromě této obtěžující součásti je nutno uvést, že výpary z asfaltových izolací jsou velmi agresivní na fóliové izolace a je nutné tyto izolace řádně separovat. Ještě lepší je je ani vzájemně nekombinovat.

Z obr. 4 a 5 je patrné, že při dlouhodobém působení klimatických podmínek dojde k penetraci asfaltu skrz separační textilii. Tím dochází k přímému kontaktu mezi fólií (v tomto případě mPVC) a původním asfaltem. Interakce tohoto kontaktu pozitivní není, protože dochází ke zrychlené degradaci fóliové izolace. Tedy upozorňuji, že separace mezi asfaltem a fóliemi by měla být taková, aby k penetraci nedocházelo.