Hydroizolace spodní stavby se musí správně ukončit
Provést spoustu chyb je možné i u jednoduchého hydroizolačního detailu. Jako doklad svého tvrzení uvádím příklad, a to se zdokumentováním všeho, co zde bylo provedeno špatně.
Každá spodní stavba by měla být odolná proti namáhání vodou. Nejde přitom jen o spodní vodu a zemní vlhkost, ale také o vodu stékající – gravitační. Je tedy nutno zajistit, aby voda, kterou jsou tyto konstrukce zatíženy, byla eliminována. Kýženého stavu lze dosáhnout jejím odvedením (oddrenážováním) nebo vytvořením zábrany pomocí vodotěsných izolací, aby nemohla pronikat do interiéru.
Obr. č. 1 – Utržená nopová fólie, resp. utržený celý vodotěsný izolační systém spodní stavby
Obr. č. 2 – Detail utrženého izolačního systému z obr. 1
Obr. č. 3 – Příklad ukončení, kde je hydroizolace řešena pouze nopovou fólií a jako tepelná izolace pod úrovní terénu jsou použity desky z minerálních vláken
Obr. č. 4 – Izolace ukončená v koutu, kde je krásně vidět pokles okolního zásypu vůči vlastní konstrukci objektu (pokles je tak veliký, že je vytržen svislý svod z čistícího kusu)
Na výše uvedených obrázcích je vše tak špatně, jak to jen jde. To znamená, že vše, co je provedeno, je zhotoveno úplně špatně – shrnuji:
– Ani hydroizolační systém, ani nopová fólie nejsou kvalitně a spolehlivě přikotveny k podkladu, což je nutné provádět páskami (lištami) – ne pouze bodově!
– Jako tepelná izolace pod úrovní terénu jsou použity desky z minerálních vláken, které jsou samozřejmě nasákavé a do tohoto prostředí tedy vůbec nepatří.
– Zásyp byl proveden bez dostatečného zhutnění, takže se zhutňoval dodatečně, což se projevilo poklesem okolního terénu. Tento pokles strhl špatně přikotvený izolační systém a utrhl čistící kus od svislého dešťového svodu.
Vše, co mohlo být u tohoto detailu provedeno špatně, je zde opravdu špatně.
Obr. č. 5 – Kromě všech ostatních prováděcích vad je zde ještě patrné protlačení nopů do podkladní asfaltové hydroizolace
Vodotěsné izolace z asfaltových hydroizolačních materiálů jsou tradičním řešením. Je však nutné pracovat se základními charakteristikami těchto izolací, a to zejména s jejich teplotní odolností, resp. tlakovou únosností a kombinací těchto dvou vlastností.
Je nutné si uvědomit, že teplotní odolnost oxidovaných asfaltových hydroizolačních materiálů je do 70 °C, u modifikovaných je to lepší, tj. i 100 °C a více. Tato vlastnost dělá tyto materiály citlivé na protlačení nopy, tak jak je dokumentováno na Obr. č. 5. V případě, že pak dojde k sedání zásypu (což v tomto případě nastalo), tak „zakousnuté“ nopy jsou docela slušným zakotvením do hydroizolace, se schopností ji bez problémů strhnout. S tímto efektem je nutné počítat a je zapotřebí vytvořit kluznou vrstvu mezi nopy a hydroizolací.
Uvedený případ bohužel není ojedinělý. S obdobnou situací se lze potkat relativně často. V této souvislosti je dobré připomenout, že oprava takového chybného detailu je sice jednoduchá, ale drahá. Vše je nutné odkopat, obnažit a přeizolovat. Hydroizolaci je přitom nutné vytáhnout min. 150 mm nad úroveň terénu a mechanicky ji přikotvit pomocí dotmelené přítlačné lišty. Z vnější strany je potřeba izolaci ochránit, a to nejlépe tepelnou izolací na bázi XPS – extrudovaného polystyrénu. Následně je potřeba vše zakrýt soklovou úpravou, která bude odolná nejen proti vodě, ale také proti navátému sněhu.