Historie a současnost z pohledu životem otlučeného soudního znalce

Nedávno jsem si kupoval permanentku na lyžování. Pohled paní v kase byl výmluvný – konstatovala senior a bylo vymalováno. Byl jsem překvapen, nicméně si ještě něco pamatuji, a to bych právě rád publikoval, srovnání historie a současnosti, co spojuje a co rozděluje.

Nejsem přítelem zatracování všeho, co bylo a adorování všeho, co bude – světlých zítřků. Vývoj bohužel nemusí jít vždy jen správným směrem, ale cestou se může vyskytovat řada slepých uliček, při jejichž objevování jsme opravdoví mistři (bohužel i opakovaně).

Období před rokem 1989
Toto období bylo postiženo absolutním plánováním. Vše se nějakým způsobem plánovalo, včetně kapacity škol a kapacity výrobních podniků a všeho ostatního. Nejsem přítelem absolutní regulace a přesného plánování (…. „pak druhá Jugoslávie a další pozitiva“ ….), nicméně uznávám, že rozumné mantinely mohou být pozitivní, proto je nutné dbát na kvalitu technických norem a předpisů, ale též obecných předpisů tak, abychom si mohli říci, konečně jsme v kvalitě našich předpisů dospěli do stádia K&K stavebních předpisů.
Izolace, do roku 1990 reprezentovala firma Stavební izolace, n.p., s.p. (a další různá jména), komplexní firma, která obsahovala od výroby izolačních materiálů až po provádění izolačních systémů (střechy atd.), regionálně rozdělena a doplněna o výzkum a vývoj a další servisní služby, které zanikly bez náhrady. Velmi dobře si pamatuji na knihovnu, která obsahovala opravdu zajímavé věci a která bohužel zmizela v propadlišti kapitalistických dějin. Součástí školství bylo velmi silné a kvalitní učňovské školství, které produkovalo kromě jiného i izolatéry, někteří ještě pracují a jejich přístup k práci je patrný na první pohled.
Jednou z významných součástí byla i „projektová správa“, kde jsem měl možnost začít chápat, co jsou to izolace (docela si toho vážím). Musím se přiznat, že mnohé věci jsem přenesl do AWALu, protože je považuji za velmi důležité a konečně i praktické.
Projektová správa, samozřejmě AWAL, také pracují jak pro izolatérské firmy, tak i pro projektanty, tak pro další subjekty, kteří potřebují technickou práci v oblasti stavebních izolací a stavební fyziky.
Shrnutí situace do roku 1990
Komplexní myšlení o problematice izolace a izolačních systémů, které bylo limitováno tendencí centralizace a strachu před pluralitou, tedy uzavřeností systému před konkurenčními systémy, tedy standardní restrikcí před jinými systémy. Rovnováha, resp. snaha o rovnováhu mezi realizací, výrobou a dalšími součástmi nutnými k řádnému fungování tohoto oboru byla na vynikající úrovni, nicméně chybou byla uzavřenost tohoto systému.

Po roce 1989
Stavební izolace se rozpadly na prvočinitele a mnozí majitelé současných izolatérských firem mají své kořeny v této firmě. S rozpadem došlo k destrukci celé organizace a přežily ty, které byly samostatně schopné života. Nicméně ze současného hlediska zmizelo přímé propojení projektových složek s realizačními, tedy v současné době velká většina izolatérských firem postrádá přímou technickou podporu, protože si nemohou dovolit mít ve svém stavu techniky, kteří by je technicky podporovali, spíše mají ve svých řadách obchodníky, kteří se snaží získat obchodní příležitosti. Tím je také potlačován význam technicky.
Další část, která zmizela, nebo se velmi omezila, je výzkum a vývoj, který v oblasti izolací je v české republice marginální. Ono také není pro koho co zkoumat, protože prakticky všechny výrobní podniky jsou v zahraničních rukách, kde náš podíl na výzkumu je naprosto marginální. Takže oproti situaci před rokem 1989 máme nevýhodnou pozici v oblasti:
– učňovského školství (v současné době již neexistuje obor izolatér);
– ostatního školství, kde se rozmnožily nové předměty počínaje AutoCadem až po envirometnální techniky na úkol klasického stavebnictví (které ale neztratilo svoji důležitost), tedy toto základní řemeslo, kam izolace bezesporu patří, mají menší hodinovou dotaci než dříve;
– výzkum a vývoj, normalizace atd., v této oblasti je velmi slabé, protože zde chybí silné české výrobní firmy, které by výzkum a vývoj podporovaly (samozřejmě nic neplatí absolutně, ale masivní výzkum v oblasti izolací v České republice neexistuje);
– po roztříštění původních monopolních organizací dochází opět ke koncentraci výrobních kapacit. V roce 1990 bylo kolem 150 výrobních firem hydroizolačních materiálů, v současné době jich zbyla prakticky jen asi třetina. V současné době vlastně je problematické identifikovat, kdo koho vlastně vlastní, kdo komu vlastně izolační materiály vyrábí.
Shrnutí situace po roce 1990
Z monopolních struktur byly „vyzobány“ efektivní věci (výroba – Orsil patří v současné době do ISOVERU), mnohé izolatérské firmy jsou vedeny bývalými čelními řemeslníky Stavebních izolací atd. Části, které nebyly prvoplánově efektivní, byly ponechány osudu, takže nenávratně zmizely části výzkumu, vývoje, ale i knihovny archivy, které by se občas hodily.
Chtěl bych Vás vyzvat k diskusi nebo ji otevřít, jak podpořit rozvoj toho, co nám chybí. Budu specifikovat ty základní věci, u kterých bych si představoval rozvoj:
– školství ve všech úrovních – učňovské školství – prosím, o zamyšlení, jak zde vytvořit, podpořit a udržovat obor, který bude dodávat základně vyučené pracovníky v oboru izolatér.
– Jak vytvořit atmosféru ve společnosti, že řemeslník je velmi důležitý pro všechny a je to kvalifikace, která si zasluhuje společenskou prestiž. Osobně mám problém se současným školstvím, které občas produkuje vzdělání, profese, které zrovna moc potřeba nejsou. Kdy se studuje něco, co nemá praktické uplatnění.
– V rámci výroby jsem se setkal s tím, že výrobní firma nabízí výrobu jakéhokoliv materiálu, jen aby se vešla do deklarované ceny bez ohledu na to, že materiál nevydrží a prakticky ihned po skončení záruky se začne připravovat rekonstrukce, protože to prostě nefunguje. Jak vytvořit mantinely, aby představy, že něco vydrží dlouho – tedy řekněme 20 let a výše, byly naplněny.
– Jako soudní znalec se setkávám s neznalostmi a nezodpovědností (lehkomyslností) a samozřejmě s podvodným jednáním. Gravitace se překroutí těžko (i když pokusy jsou), ale překroutit paragrafy lze lehce a zkouší se to neustále (bohužel i úspěšně). Jak toto napravit, to se nepodaří, tak alespoň omezit.
– Technická práce (projekty a dozory). Jak vysvětlit, že mladí manželé stavějící domek, přestavující byt, si mají vzít projektanta a stavebního dozor tak, aby měli odbornou oporu v tom, že budou dlouhodobě užívat něco, co jim bude spolehlivě fungovat. Vysvětlení, všeobecné veřejnosti, že je potřeba technická práce – projekční a kontrola provádění, jako prevence nepříjemností a problémů, které vznikají při její absenci.
– Pojištění. Setkáváme se, že někdo něco „zvorá“ a radši zanikne s minimální ztrátou a reinkarnuje se s jiným názvem a stejnou nezodpovědností. Naše právní prostředí na tyto primitivní podvody není schopné reagovat, protože výhra u soudu nad subjektem, který nemá žádné prostředky je pyrrhovým vítězstvím, které může být umocněno, že viník se vysmívá za rohem pod změněnou identitou (názvem).
Dovolím si shrnout základní fakta, která je potřeba řešit:
– školství a především učňovské (včetně permanentního doškolování všech, protože vývoj na nás nepočká), ale nezapomeňme, že izolace probíhají všemi úrovněmi školství;
– prestiž – řemeslná práce, technická práce je pro společnost velmi důležitá, protože bez fungující techniky máme docela problém. Neznalost a ignorace způsobuje ty největší škody,
– právní systém – beztrestnost lumpů je v současném systému exkluzivní a eliminovat ji je velmi složité, byť preventivně;
– pojištění – když už na to nestačí represivní složky státu, měly by se na tom podílet pojišťovny (v některých státech je to obvyklé. U nás to funguje u cestovních kanceláří, tak se ptám, proč to nemůže fungovat jako regulátor i u stavebnictví).
Na konec moje jedno zbožné přání, ať už zmizí představa, že nejlepší je to nejlevnější. Geniální věta je: „Nechci slevu zadarmo“. Protože to levné je vždy vykoupeno nějakými nedostatky. U Trabantů se to podařilo, tak teď doufám, že se to podaří i ve stavebnictví.
Nic není beznadějné, je jen nutné zdůrazňovat to, co je pozitivní a uvědomovat si to. Takže dovolte, abych pozval na konec našeho povídání na podium pan Richarda Filipa a své kolegyně Veroniky, protože máme společný dojem, že to co jsem se snažil zde zdůraznit, by mělo být uvedeno do praxe.
Rád bych předal cenu, kterou jsme vytvořili pro mladé izolatéry, kteří si opravdu zaslouží ocenění. Cenou byl malovaný háček.

Ing. Marek Novotný, Ph.D.
A.W.A.L. s.r.o., novotny@awal.cz
FA ČVUT, marek.novotný@fa.cvut.cz

Tento příspěvek byl součástí konference Izolace 2019 na téma Izolace v minulosti, v současnosti a zejména v budoucnosti.