Detaily napojení střešních oken

Střešním oknem nazýváme výplň otvoru v šikmých střechách a na rozdíl od automobilů, které vnímáme mnohem intenzivněji, jsou poměrně fádní. U automobilů jsou jednotlivé typy pro nás jiné, hlavním rozdílem není pouze barva, ale i značka výrobce, která už s sebou nese naučené znaky kvalitativní úrovně. Podobně je to i u střešních oken, kvalita je však řazena dle známosti výrobce, protože výrobky jsou na první pohled stejné a bez podrobnějšího zkoumání rozdíl neuvidíte. Většinou mají oplechování v jakémsi černošedém provedení, mezi kterým je prosklená plocha a to je také všechno, co jsme schopni zvenčí vidět. Teprve podrobnějším zkoumáním se dostaneme k detailům, ve kterých se tyto výrobky vzájemně liší, ale jen část z toho pozná přímo uživatel, zbytek jsou detaily, které odhalí pouze odborník. Jedná se o výrobek ve střešní konstrukci významně namáhaný povětrnostními vlivy z vnějšku, ale i uživatelskými vlivy zevnitř. Zabudování střešního okna do střešní konstrukce provede specialista, stejně jako celý objekt, celou střechu, uživatel by se pak měl pouze radovat z užívání podkrovního prostoru a nerušeného výhledu do krajiny. Ve velkém množství případů však je jeho radost zničena pohledem na mokré a ušpiněné ostění navazující na střešní okno, dojem, že oknem zatéká, je pak první, co dotyčného napadá a následuje kolotoč hledání příčiny, kudy že to voda proniká z vnějšího prostředí do interiéru a kde se stala chyba. Ve většině případů se nakonec zjistí, že nejde o průnik vody střešním pláštěm, ale o kondenzaci vlhkosti. Vyřešení tohoto fyzikálního jevu je věc poměrně složitá a nedá se odstranit jednoduše, jako zmíněné zatečení vody skrze střešní plášť, protože zohledňuje více faktorů, které se mohou vzájemně doplnit a způsobit tak neřešitelný problém. Přesněji řečeno, všechno je nějak řešitelné, ale jde o to, zda je to v dané chvíli ekonomické. Co je to kondenzát, neboli kondenzace vodní páry, jak vzniká, čím je ovlivněna a jak souvisí se správným osazením střešního okna? Nebudeme pátrat v encyklopedii kvůli správné definici, ale zamyslíme se, s čím vlastně souvisí.

Způsob otevírání křídla ve střešním okně uvidíme při jeho otevření, možná si všimneme barvy rámu a křídla, hlavní pro nás ale je výhled do krajiny, vzhled z venkovní strany zevnitř nevnímáme. V návaznosti na ně se pak můžeme bavit o tom, jak je pro Vás střešní okno dostupné nebo pohodlné, případně jak Vám křídlo při otevření brání ve výhledu do krajiny, avšak jednoznačně otevírání křídla má zásadní vliv na kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu, protože otevíráním větráte, tedy pokud větrání vnitřního prostoru není zajištěno jinak. Vlhkost vnitřního prostoru je zásadní pro tvorbu kondenzátu a je významně ovlivnitelná chováním uživatele, v našem případě tedy souvisí s tím, jak je střešní okno umístěno v konstrukci a jak se otevírá, protože pohodlné otevírání samo o sobě přispívá k ovlivnění chování uživatele správným směrem. Je to však asi vše, co může uživatel ovlivnit, ať už k lepšímu nebo horšímu, střešní okno má pro tuto chvíli osazené, napojení na konstrukci již nijak neovlivní, k řešení už mu zůstává jen případný problém s kondenzátem.

Uživatel někdy má možnost ovlivnit, jaké střešní okno bude do konstrukce osazeno, ale vesměs jako laik vybírá pouze podle ceny, protože jak bylo konstatováno na začátku, střešní okna vypadají na první pohled stejně a málokdo si dokáže najít rozdíly, které mezi nimi jsou, mnohdy to ovšem platí i pro některé „odborníky“, kteří jsou na tom stejně, pak cena zůstává jediným kritériem. Zde je třeba zmínit zásadní rozdíl oproti cenám fasádních oken, je třeba si správně přiřadit, že střešní okno je zcela zásadně jinak namáháno vnějšími vlivy – sníh, led, voda i vítr na střešní plášť i střešní okno působí přímo, střešní okno je z důvodu vodotěsnosti oknem z vnější strany oplechovaným s nutnou návazností lemování na střešní krytinu. I fasádní výrobci nabízejí okna do stěny s vnějším oplechováním, i zde můžeme očekávat vyšší cenu. Na rozdíl od fasádních oken jsou střešní okna vždy zabudována před střešní plášť, vždy nad něj vyčnívají, i když v průběhu let se to snížilo na minimum, má to vliv na namáhání střešních oken ledem a sněhem, ale také na ochlazování celého střešního okna a to už je významný faktor pro chování tohoto prvku v konstrukci. Dále zde máme zasklení střešního okna, zde je možno vybírat z více možností, obecně se však rozlišuje na dvojsklo a trojsklo, objevuje se snaha přidávat další tabule, ale to se negativně projevuje na váze křídla a namáhání kování, stejně jako snižování průniku světla, nebo výměnou vnitřních tabulí skel za fólie, to však přináší jiná rizika, přece jenom se nacházíme v nakloněné rovině. Poslední částí střešního okna je jeho křídlo a rám, jeho provedení ovlivňuje chování po dobu životnosti. Historicky se střešní okna vyráběla podobně jako fasádní z dřevěných materiálů, v průběhu let se přidaly plastové profily, kovová provedení jsou méně častá z důvodu promrzání rámů. Oplechování z vnější strany je běžně používaným prvkem, kdy nejčastěji používaným materiálem je eloxovaný hliník, lze však použít i titanzinek nebo měď. Rám je třeba do střechy kotvit a vlastně celé okno je třeba napojit na střešní konstrukci tak, aby mohlo plnit svoji funkci. Pokud tedy shrneme všechny uvedené části do jednoho výrobku, dostaneme střešní okno, jaké však je, to už musíme detailně posoudit nahlédnutím do jeho samotné konstrukce, protože pouze údaj o Uw, tedy součinitel tepelného odporu střešního okna, není zcela vypovídající. Výrazný vliv má samotný rám, hodnota Uf, tedy součinitel tepelného odporu rámu, se běžně neuvádí, je však důležitou hodnotou s ohledem na předsazené umístění střešního okna ve střešním plášti. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od rámu fasádního okna osazeného uvnitř stěny, kde je více chráněn před povětrnostními vlivy, je rám střešního okna namáhán z čela a navíc i z boku, kde fasádní okno má již oporu ve stěně. Vlastní konstrukce rámu střešního okna při zohlednění těchto skutečností významně přispívá ke zmenšení ochlazování a má zásadní vliv na vnitřní povrchovou teplotu, na obrázcích níže je ukázáno použití zateplovacích bloků z vnější strany rámu, které jsou konstruovány tak, aby ochránily i část rámu vystupující nad horní hranu střešních latí (příklady pro skládanou krytinu). Prvním krokem samozřejmě bylo snížení výšky rámu nad střešní konstrukcí, s ohledem na zajištění vodotěsnosti to má však svoje hranice. Důležité je rovněž umístění křídla vůči rámu, postupným vývojem takřka došlo k zapuštění celého křídla do rámu.

Zpátky však ke zmíněnému součiniteli tepelného odporu Uw, čím je jeho hodnota nižší, tím je výrobek lepší, tepelně-technická norma ČSN 73 0540 – 2 : 2011 uvádí základní požadavek pro šikmou výplň otvoru se sklonem do 45⁰ Uw = 1,4 W/(m2.K), doporučená hodnota je na úrovni Uw = 1,1 W/(m2.K) a doporučená hodnota pro pasivní domy je Uw = 0,9 W/(m2.K). Pro střešní konstrukci ve stejném sklonu je to pak požadovaná hodnota Uw = 0,24 W/(m2.K), doporučená hodnota Uw = 0,16 W/(m2.K) a doporučená hodnota pro pasivní domy Uw = 0,15-0,10 W/(m2.K). Porovnáním uvedených hodnot zjistíte, že požadavek na střešní okno je cca 6x horší, než na střešní konstrukci, ve kterém je umístěno. Porovnáte-li svislou stěnu a výplň otvoru v ní, pak podle stejného předpisu je požadavek na svislou výplň otvoru cca 5x horší, než pro vnější stěnu samotnou. Střecha a střešní okno jsou požadovány v lepších hodnotách, než vnější svislá stěna a fasádní okno v ní, což je opodstatněné. Vzájemné rozdíly součinitelů mezi konstrukcemi a výplněmi jejich otvorů jsem nezmínil z důvodu řádové odlišnosti hodnot, ani kvůli představě, že se parametry střešních oken začnou blížit střešní konstrukci a výrobci pak budou vyrábět nemožné. Požadavek Uw = 1,4 W/(m2.K) splní běžně i horší střešní okna, na doporučenou hodnotu Uw = 1,1 W/(m2.K) jste schopni s kvalitními rámy dosáhnout ještě s dvojsklem a doporučenou hodnotu pro pasivní domy Uw = 0,9 W/(m2.K) splníte s lepším trojsklem. V současné době nejlepší dosažené hodnoty pro střešní okno jsou Uw = 0,78 W/(m2.K). V praxi se bohužel setkáváme s výraznou nerovnováhou mezi střešní konstrukcí a střešním oknem, ve značném množství případů již v samotných projektech, velké množství případů pak ovlivní samotná realizace. Trend zateplování a významného přidávání tepelných izolací pokračuje, souvisí nejen se zvyšování tloušťky vrstvy, ale i s používáním izolací s lepšími parametry, ve střechách udělaly posun rovněž nadkrokevní izolace, ale je třeba si uvědomit, že když je v návrhu a realizaci objekt se stěnou zateplenou z vnější strany 160 mm EPS, střešní plášť např. s nadkrokevní izolací z PIR desek s Uw = 0,15 W/(m2.K), fasádní okna s trojsklem s výplní kryptonu, pak střešní okno s dvojsklem v lepším případě s Uw = 1,3 W/(m2.K) v takovéto konstrukci nemá svoje opodstatnění a problémy s kondenzací na sebe nenechají dlouho čekat, protože zatímco většina konstrukcí je na hranici mezi doporučenou hodnotou a hodnotou pro pasivní domy, tak střešní okno splňující základní požadavek nemůže správně plnit svoji funkci.

Můžete nakoupit nejlepší výrobek na trhu, ale když jej špatně zabudujete, není Vám to nic platné. Napojení jednotlivých vrstev střešní konstrukce na rám střešního okna, ale i samotné provedení tvaru ostění ovlivňuje funkčnost i běžný provoz. Ve střešních konstrukcích se používají různé typy krytin a různé skladby a tloušťky jednotlivých vrstev střešního pláště. Napojení střešního okna do konstrukce pak musí zajistit správné fungování jako celku, znamená to tedy podřídit návaznosti napojení skutečnému stavu skladby střešního pláště a pokusit se maximalizovat množství tepelné izolace v okolí jeho rámu. Je třeba mít v patrnosti, že množství faktorů negativně ovlivňující chování střešního okna v konstrukci se zvýšilo, těsnosti konstrukcí neumožňují přirozený odliv vodní páry netěsnými spárami mimo objekt, jak tomu bývalo v minulosti, naopak její množství uvnitř prostoru se zvyšuje (praní, sušení, vaření, sprchování, žehlení parní žehličkou, snižování teploty v místnosti), přidává se i faktor větší tloušťky konstrukcí, čímž vzniká hlubší ostění s problematičtějším prouděním vzduchu a v neposlední řadě také vývoj nízkoteplotních systémů způsobuje, že otopné těleso byť instalované a používané nevydává prakticky žádné teplo použitelné pro proudění vzduchu a ohřívání spodního líce střešního okna, použitím vnitřního zastiňovacího doplňku pak celá situace dostává katastrofickou podobu. Tvar ostění má vliv na průnik světla do místnosti, cirkulaci vzduchu i zateplení prostoru v těsné blízkosti rámu, zejména ve spodní a horní části je důležité, aby nebyl proveden pod ostrým úhlem, jak tomu bývalo v minulosti, ale kolmo na rám do vzdálenosti cca 8-10 cm, což umožní doplnit alespoň minimální množství tepelné izolace do kritických míst a ve spojení se zateplovacím blokem zajistit rozumný průběh tepelných izolací. Tam, kde v minulosti byla jediným izolantem pouze sádrokartonová deska (obr.1), lze touto úpravou vytvořit alespoň minimální prostor pro tepelnou izolaci a současně nebránit ohřívání spodní části střešního okna pohybem vzduchu (obr.2).

Ve skládané krytině je pro výšku osazení střešního okna zásadní zalaťování střechy, jeho spodní část osazujeme vždy nad ucelenou řadu střešních tašek. Mnohdy je třeba rozhodnout, zda střešní okno bude osazeno o řádek krytiny výše nebo níže, v blízkosti pozednic bývá toto rozhodnutí zásadní pro případné zapuštění spodní části okna do stěny. Tomuto případu je lepší se vyhnout a osadit střešní okno výše (obr.3) nebo je pak nutno provést doplňková opatření pro zmírnění dopadu výrazně horší cirkulace vzduchu (obr.4). Doplnění tepelné izolace je vhodné i v místech nad kontralatí mezi latěmi, čehož lze dosáhnout díky vytvoření dodatečného prostoru pomocí montážního límce těsně pod lemováním (obr.5).

Důležitým prvkem ve střešní konstrukci je parozábrana a tu je třeba parotěsně napojit na rám střešního okna. Pokud máte na rámu okna již z výroby připravený límec parozábrany (obr.1), přivedete parozábranu z konstrukce k němu a přelepíte systémovou páskou (obr.2). Žádné složité řešení a hledání způsobů, jak parotěsnou vrstvu opravdu parotěsně a trvale spojit s rámem. Problémem je, že límec parozábrany už musí být na okně ve chvíli jeho montáže, když po nějaké době další řemeslník přichází dokončit vnitřní úpravy prostoru, není schopen jej tam dodatečně doplnit a tak mu nezbude, než se za pomoci silikonového tmelu pokusit dotěsnit fólii parozábrany z konstrukce k rámu okna, nemluvě o rozích a o tom, že ji nemá jak k rámu trvale přichytit a tak musí zaskočit sádrokartonová deska jako dorazová pomůcka, která fólii do tmelu zatlačí.

V části týkající se kvality střešního okna byl zmíněn zateplovací blok, pokud je jím rám střešního okna vybaven, je jím zajištěno zateplení rámu z vnější strany i nad horní hranou latí a podle typu střešního okna i lepší hodnota součinitele tepelného odporu rámu. Rámy střešních oken se dostávají na hodnoty okolo Uf = 1,3 W/(m2.K), rámy ROTO Designo R6/R8 mají ve dřevěném provedení Uf = 1,14 W/(m2.K), v plastovém dosahují hodnot Uf = 1,08 W/(m2.K). Na zateplovací blok pak již stačí navázat vrstvou tepelné izolace z konstrukce, provedení se bude lišit podle použitého izolantu i zateplovacího systému (např. mezikrokevní izolace obr.1, nadkrokevní izolace obr.2).

Pojistná hydroizolace musí navázat na rám střešního okna, ve většině případů se toto napojení provádí dodatečně, je tedy nutno po vytvoření otvoru v místě osazení střešního okna dokončit její napojení na rám. Pomocí sady vnějšího napojení lze vytvořit větrotěsné a vodotěsné napojení díky systémovému řešení s použitím hliníkových lišt a lepicích pásek. Častější způsob napojení u nás používá dodatečný montážní límec z paropropustné fólie vedený z rámu přes laťování k vnějšímu líci kontralatě, takto vytvořený prostor lze z vnitřní strany doplnit tepelnou izolací (na obr.1 pohled z vnitřní strany, na obr.2 pohled na horní roh před přelepením odváděcího žlábku nad oknem).

Odváděcí žlábek se umisťuje v pojistné hydroizolaci co nejblíže nad střešní okno tak, aby zajistil odvod případně zateklé vody nebo zafoukaného prachového sněhu z krokevního pole mimo střešní okno, voda je tak vedena do vedlejšího krokevního pole. V místě přechodu žlábku je nutno přerušit kontralatě, pojistnou hydroizolaci přerušit svisle v místě pod kontralatěmi a dále vodorovným řezem docílit možnosti osazení odváděcího žlábku a montážního límce pod stávající pojistnou hydroizolaci. Důsledným prolepením z horní i spodní strany v místě žlábku pak dosáhneme odvodu vody bez rizika zatečení do prostoru tepelné izolace.

Lemování je systémový prvek zajišťující napojení střešního okna na krytinu s jednoznačnou funkcí – odvádět vodu z horní strany okna podél jeho boků dolů a zde ji opět vyvést na krytinu, aby mohla nerušeně pokračovat až do okapu. Lemování se ve skládané krytině nachází nad horní hranou laťování, zakrývá napojení jednotlivých vrstev pod ním, včetně montážní latí sloužících ke kotvení střešního okna, a zejména ve spodní části se musí vypořádat s přechodem ze spodní strany krytiny na její horní líc. Lemování je vyráběno ve více variantách s ohledem na různé typy střešních krytin, vždy je třeba použít příslušnou variantu. Stejně tak v případě sestav oken, ať už řazených vedle sebe nebo nad sebou, je třeba použít příslušné prvky.

Správné napojení jednotlivých vrstev u nové konstrukce je náročné a měl by je provádět odborník. U výměny střešních oken je situace daleko složitější a ne všichni si s tím umí správně poradit. Při výměně na Vás čekají různá překvapení, která však ve většině případů zjistíte až ve chvíli demontáže stávajícího prvku, ve starších konstrukcích všechny dnes používané prvky a vrstvy nenajdete, většinou chybí parozábrany, příp. parobrzdy, kontralatě, pojistné hydroizolace nejsou, případně jsou tvořeny obyčejnou lepenkou přidanou dodatečně zevnitř. Smutnější jsou ovšem výměny v nových konstrukcích, kdy k výměně střešního okna dochází již po cca 5 letech. Ptáte-li se proč, stačí si jen projít, čím v dnešní uspěchané době musí střešní okno projít, ještě než dojde k jeho skutečnému užívání. Technologické procesy vnášející vlhkost do konstrukce stavby běží jeden za druhým, vměstnaly se do časového úseku kratšího než 1 rok, stavba v průběhu nemá kdy vysychat, protože se vše rychle uzavírá a hned nastupují další fáze výstavby zakončené neméně vlhkou výmalbou.

Pokud se k tomu přidá netěsnost parozábrany, případně špatně provedená tepelná izolace v těsné blízkosti okna, nebo nedokončené napojení pojistné hydroizolace, pak na sebe nutnost výměny nenechá dlouho čekat. Když se majitel rozhodne k výměně, jistě jej nepotěší návrh odborníka, že je při výměně třeba provést kompletní revizi celého otvoru, fasádní okno přece jednoduše zedník vyjme, nasadí nové a maximálně opraví špaletu omítkou zevnitř. U výměny střešního okna se představa rozebrání ostění rovná nepořádku při broušení sádrokartonu, střešní okno jde přece vyjmout seshora a nasadit nové, jednoduchá to představa většiny majitelů podkrovních prostor, vnímají většinou pouze možnost zatečení při výměně samotné. Některá okna byla v minulosti kotvena tak, že je nejste schopni vyjmout bez poškození vnitřního ostění, mnohdy však nejde jen o kotvení okna, ale i o např. chybné přišroubování sádrokartonové desky vrutem přímo do rámu střešního okna.

Bez ohledu na uvedené překážky jde však o nutnost pochopení skutečnosti, že když už je do konstrukce zasahováno a výměna se provádí, pak je nutno se v maximální míře pokusit vylepšit napojení rámu střešního na jednotlivé vrstvy střešního pláště, a přitom zkontrolovat skutečný stav, jak jsem se o tom zmínil již v předcházejících částech tohoto příspěvku. Chyby tvaru ostění jsou většinou patrny na první pohled, nemusíte ani provádět demontáž. To, že Vám někde chybí tepelná izolace, však zjistíte, až když konstrukci otevřete. Výměna sádrokartonové desky jako jediného izolantu za lepší skladbu, včetně doplnění chybějících tepelněizolačních materiálů, bývá rozumná, protože jak bylo řečeno, můžete použít sebekvalitnější výrobek, ale chybná montáž vše zásadně mění a není Vám platné super střešní okno s trojsklem, když Vám rám mrzne zespodu přes ostění. Střešní okna vyráběná v dnešní době jsou více zapuštěná do střešní konstrukce, při použití oken se zateplovacím blokem dochází i k posunu spodní hrany okna o 30 mm výše, aby bylo možno provést správně tvar ostění, podobně to vypadá i u horní hrany, kde zapuštěním okna více dovnitř a současným posunem nahoru dojde k přirozené změně tvaru z klínu bez tepelné izolace na správný tvar. Při samotné výměně můžete rovněž použít prefabrikované ostění, které minimalizuje prašnost i časovou náročnost při provádění, jednoduše je po provedení všech vrstev včetně parozábrany do rámu střešního okna nasadíte a na stávající podhled provedete přechod připravenými lištami.

Existují případy, kdy se nevyhnete výměně okna beze změny ostění, pak lze použít střešní okno vyráběné na míru, které kromě rozměru dle potřeby umí i nastavení výšky podle stávajícího prvku. Je to však až ta poslední varianta, protože z vnější strany jste pak výrazně omezeni z hlediska dodatečné opravy již existujících chyb.

Současně s výměnou střešních oken může docházet k renovaci celého střešního pláště, v tom případě se montáž střešního okna podřídí nově navržené skladbě. I tady je nutno respektovat správné napojení všech vrstev střešního pláště a dodržet správný tvar ostění.