ČSN 73 1901 – Navrhování střech Komentář č. 1 – Ing. Marek Novotný, Ph.D.

Komentáře a vysvětlení k nové ČSN, která je velmi významným a pozitivním krokem v oblasti normové a bylo ji moc a moc potřeba. Tato norma je také velmi důležitou součástí celé činnosti firmy A.W.A.L., s.r.o. a mé vlastní.
Po prakticky deseti letech se podařilo provést zásadní revizi zásadní technické normy v oblasti izolací a střešních plášťů obecně.

V rámci řešitelských skupin byly vytvořeny jednotlivé části, které prošly ohněm připomínek a v současné době máme k dispozici normu, která reflektuje současný stav technicky v této oblasti. Samozřejmě jsou tam kompromisy a části, které lze řešit jinak, ale tato norma představuje to nejlepší, co je v současné době dosažitelné a všem, kteří na tom participovali, patří odpovídající úcta za to, že to dotáhli do konce a že vytvořili normu, která bude k užitku všem v této oblasti.

Předmětná norma je rozdělena do tří částí:
– První část obsahuje základní informace k „Navrhování střech“, které jsou společné pro dva různé typy krytin.
– Druhá část se zabývá střechami, které mají skládanou krytinu – tedy konstrukcí, která není odolná proti tlakové vodě a je nutné jí doplnit o DHV – doplňkovou hydroizolační vrstvu, která eliminuje negativní vliv srážek ve všech formách, na ostatní konstrukce, které jsou součástí střešního pláště.
– Třetí část se zabývá střechami, které mají povlakovou hydroizolaci – povlaková hydroizolace je v obecné rovině kontinuální a odolná proti tlakové vodě.
Součástí normy zůstává i rozdělení podle sklonu, kde zůstávají obvyklé hodnoty, na které jsme zvyklí, že plochá střecha je se sklonem do 5°, šikmá mezi 5° a 45° a strmá střecha má sklon nad 45°. To je obvyklé a v rámci názvosloví sklonu střech se nic nemění.
To, co se významně mění, je, že možnost použití povlakových krytin pro šikmé střechy, což se používalo sice i dříve, ale v současné době je tato možnost i součástí normových podkladů. Norma reflektuje technickou situaci, kdy strukturální dělení respektuje specifika základních druhů krytiny, tedy krytin, které se provádějí skládáním a krytiny, které provádějí spojováním a to takovým, že tento spoj vydrží působení i tlakové vody.

Obr. č. 1 – Nová Louka – hlavní objekt napravo je kryt měděnou falcovanou krytinou, ostatní části mají krytinu z asfaltových pasů

Na Obr. č. 1 je kombinace krytin na jednom objektu na hlavním objektu zámečku Nová Louka u Bedřichova je falcovaná měděná krytina, na ostatních objektech je pak provedena asfaltová pásová svařovaná krytina, která v dikci předcházejícího technického chápání byla spíše určena do plochých střech, spodní stavby atd. Zde je příklad toho, jakým způsobem lze provést i tuto krytinu na šikmé střechy, kde je možné využít výhody této krytiny v náročné expozici, kde se tento objekt nachází.

Obr. č. 2 – Pohled na Prahu a její šikmé střechy

Na Obr. č. 2 je pohled na Prahu a její šikmé střechy, které mají bezesporu velký architektonický význam a tradici. I když v současné době norma podporuje širokou škálu technických možností, je nutné pozorně vnímat všechny aspekty a střechy a jejich krytiny řešit nejen tak, aby správně fungovaly, ale aby byly i hezké a dalo se na ně koukat.
Nezanedbatelnou součástí by také mělo být rozhodování o životnosti. Ta je nově uvedená v této normě. Tímto se budu zabývat v následujícím komentáři k této střešní normě, protože životnost je velmi důležitým faktorem při rozhodování, jakou střechu si zařídím nad vlastní hlavou.

Scan č. 1 – – Část 1 normy – první všeobecná část, kde jsou uvedena ustanovení společná pro všechny typy střešních plášťů

Scan č. 2 – Část 2 normy

Scan č. 3 – Část 3 normy

Rozdělení problematiky navrhování střech do tří částí je logickým krokem, protože zde je velké množství skutečností, které oba typy krytiny spojují – to je první, společná část. Ve dvou ostatních částech je věnována pozornost dvěma základním typům krytiny/hydroizolací – tedy střechám se skládanou krytinou – část 2, resp. povlakovými hydroizolacemi část 3.