Co s § 45 ve zrušených pražských stavebních předpisech
Nařízení č. 11/2014 Sb. hl. m. Prahy spěšně uvedené v platnost prvního října minulého roku, neboli tzv. pražské stavební předpisy (PSP), jsou už minulostí a na internetu i v ulicích běží diskuse, zda bylo správné tyto předpisy zrušit, či zda se měly jenom novelizovat. Z hlediska světelné techniky tato otázka není podstatná, avšak v každém případě je třeba, aby došlo k opravě § 45 tohoto nařízení. Totiž co by se stalo, kdyby tento paragraf platil v podobě uvedené v říjnu 2014:
- stavební podnikatelé by mohli prostor v centrální části města včetně dvorů uvnitř bloků domů lépe využívat pro nové stavby, avšak za cenu snížení přístupu denního světla do nových i již existujících bytů téměř na polovinu (snížení o 44 %),
- v rozsahu celé Prahy by se architekti mohli pokoušet lépe využít prostor města, avšak za cenu snížení prakticky až na nulu přístupu přímého slunečního záření (oslunění) do nových i existujících bytů (regulace v PSP zcela chybí). Stavební úřady by průkaz o proslunění bytů nemohly požadovat, ale ve sporech s uživateli zastíněných bytů by soudní pře prohrávaly, protože znalci by při neexistenci požadavků v PSP rozhodovali podle ČSN 734301 Obytné budovy nebo podle vyhlášky 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, kde požadavky na proslunění bytů jsou.
V době přípravy zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví už platily vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu a č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, které řešily neprůzvučnost, větrání, denní osvětlení a oslunění bytů. Aby nedošlo ke dvojkolejnosti v posuzování, byly tyto věci ze zákona vypuštěny. Autoři PSP využili tuto mezeru v zákoně a závažným způsobem změnili hygienické požadavky v bytech bez projednání s orgány ochrany veřejného zdraví.
Ostatní světelně technická legislativa je zákonem 258/2000 Sb. chráněna, a proto v PSP zůstala změn ušetřena. Jedná se zejména o Nařízení vlády 361/2007 Sb. kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci a o Vyhlášku 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých. Novinky, které PSP do světelné techniky přinesly, tak byly vytržené z kontextu ostatních požadavků a v případě své platnosti by působily destruktivně v systému. Ve výsledku bychom totiž měli jiné požadavky na osvětlení škol a pracovišť, a jiné požadavky na osvětlení bytů, přestože uživatelé těchto prostor jsou titíž lidé se stejným zrakem tj. stejnou závislostí kontrastní citlivosti na adaptačním jasu.
Denní osvětlení je během dne i roku proměnlivé a při jakémkoli nastavení jeho limitů budou uživatelé budov po jistý čas vykonávat zrakové práce za pomoci umělého osvětlení. Jedná se jen o stanovení míry denního světla, která je dlouhodobě potřebná pro zdravý pobyt v interiéru budovy. A tato míra může být stanovena různě. Existuje-li objednávka na zmírnění limitů a prokáže-li se, že tendence této objednávky skutečně směřují k obecnému prospěchu, pak bude nutno limity denního osvětlení upravit v celém systému. Nikoli jen v bytech.
Požadavky na přítomnost denního světla a přímého slunečního záření v budovách souvisí výhradně jen se zdravím uživatelů budov. Samotným budovám, ulicím a náměstím je denní světlo lhostejné. Bez ohledu na virtuální realitu právních předpisů, bude nutno jakoukoli změnu ve stávajících požadavcích na proslunění a denní osvětlení projednat s orgány ochrany veřejného zdraví. Jenom ty mohou být odborně způsobilé tyto vlivy správně posoudit. Zdraví občanů města je realitou nikoli virtuální, ale skutečnou, a v jakémkoli urbanistickém uspořádání bude vždy statkem nejcennějším. Ať již zrušení platnosti tzv. pražských stavebních předpisů bylo nutné či nikoli, je vhodnou příležitostí k nápravě chyb v § 45 této legislativní iniciativy.
