Cechovní Mistrovské zkoušky izolatérů
Část 1 – Pohled projektanta
Za dlouhá léta působení v rámci firmy A.W.A.L., s.r.o., mohu konstatovat, že projektant by měl povinně strávit určitý čas studiem toho, jak se co provádí. Zejména vodotěsné izolace ve všech svých umístěních jsou pro projektanty ne zcela jasné. Tyto souvislosti, a vlastně vůbec provádění izolací na stavbě, by měli projektanti sledovat a studovat, aby potom neprojektovali blbosti.
Snažím se této zásady držet a svůj čas dělím mezi všechny části realizačního procesu hydroizolací, ať už střech nebo spodních staveb. Přitom se dostávám k projektům, které jsou velmi problematické, mnohdy i špatné. Jedním z jejich charakteristických rysů je, že se opakují základní standardní detaily atiky, vpusti atd., které jsou notoricky známé, ale jakmile se dojde k nějaké specialitce, tak ta se mnohdy zamlčí, zamlží a neřeší. Ačkoliv by právě tato specialitka měla být na prvním místě řešení.
Proto by Cechovní Mistrovské zkoušky izolatérů, resp. jejich sledování, měly pro projektanty velký význam. Ověřili by si, jak se fyzicky provádí svařování, a to jak asfaltových, tak i fóliových izolací, a nejen v ploše, ale zejména v detailech. Zjistili by, že toto provádění je docela složité a pracovník musí vědět, jak to udělat, aby vše správně fungovalo a hlavně vydrželo.
Každý projektant by měl vědět, že izolace není jen ta „kolejnice“ na výkrese kolem baráku, ale že je za tím spousta detailů a komplikací. Všechny je nutné vyřešit, aby pak uživatelům neteklo na hlavu.
Jedním z příkladů „nemyšlení“ projektantů je „hromadný prostup“ na následujícím obrázku, který samozřejmě není řádně opracovatelný. Při provádění izolace mezi jednotlivými prostupy musí zákonitě dojít k imperfekcím při jejich realizaci. V případě, kdyby projektant viděl, jak se to v reálu provádí – alespoň na modelu, tak by se snad přiučil, že takto naprojektovat prostupy těsně vedle sebe nejde.
Na obr. 2 je vzorově provedeno opracování kruhového prostupu ve fólii. Je tam jasně patrné zesílení v místě prostupu a jeho vytažení na komínek (samozřejmě je to proveditelné i v prefabrikovaných tvarovkách). Tento postup ale není vůbec realizovatelný u detailu na obr. 1. Když si pak projektant uvědomí, co způsobil, že všechny prostupy udělal na jednom místě a mezi nimi není prostor na řádné opracování a zesílení, tak si snad již příště dá pozor a udělá opatření, aby tento detail mohl fungovat. Nejjednodušší je vytvořit kiosek, do kterého tyto prostupy budou zavedeny, a vše bude opracováno tak, aby tam neteklo.
Detail na obr. 3 podle Fatry je naprosto technicky správně vyřešen. Ale i detail na obr. 2 je naprosto perfektně proveden, i když tam chybí dodělání, které spočívá ve stahujícím pásku v horní úrovni detailu, ale též v navaření pásku v úrovni spoje v dolní části, který je „proti vodě“. Samozřejmě, praxe vypadá úplně jinak než namalovaný detail, ale v každém případě je to spolehlivé provedení tohoto konstrukčního detailu.
Z uvedeného vyplývá, že je potřeba se bavit o detailech a hledat ta řešení, která jsou spolehlivá. Pak je implementovat do technických dokumentů, podle kterých se hydroizolace střešních plášťů řeší.
Jsem přesvědčen, že pohled na skutečně prováděnou izolaci je pro všechny, včetně projektantů, velmi významným zdrojem znalostí – jak co řešit, aby výsledkem bylo bezvadně a dlouhodobě fungující řešení.
Přítomnost projektantů na předváděčkách izolací (něco na způsob Cechovních Mistrovských zkoušek izolatérů) by se mi zdála velmi zajímavá. A co vy kolegové, vidíte to stejně? Líbilo by se vám, kdybychom pro vás uspořádali předváděčku provádění izolačních systémů? Byli byste ochotni do sebe za toto vzdělání investovat?
Své názory pište na info@izolace.cz
Doc. Ing. Marek Novotný, Ph.D.
dlouholetý specializovaný projektant, dnes pedagog na FA ČVUT Praha