Bezpečnost práce na střechách – stále opomíjené téma

Největším omylem, který se ve stavební praxi vyskytuje je, že bezpečnost práce na střechách je spojena pouze s prováděním vlastní výstavby. Plně se zapomíná, že na střechy je nutné vstupovat i po jejím dokončení a to, ať již při provádění běžné údržby a drobných oprav, tak i při pravidelné obsluze a servisu zařízení, která se na střeše vyskytují ( klimatizační jednotky, ventilace apod. ).
           Největším problémem pak je všeobecné opomíjení nezbytného jištění pracovníků, kteří se po střechách pohybují. Stále je spíše vyjímkou poku pracovník používá osobní úvazy. Při to však úrazy, které vznikají pádem ze střechy mají většinou závažné následky.
     Obecně nejméně známou skutečnost je pak, že už vlastní projektová dokumentace má toto zabezpečení řešit.

 A .Bezpečnostní prvky určené k uchycení osobních úvazů na plochých střechách:

     Ekonomicky nejvhodnější variantou ja navržení takových kotevních systémů, kterou budou sloužit při pracovníkům při vlastní výstavbě a následně budou ponechány pro použití při vstupu a pohybu na střeše při úžívání a provozu stavby.

Základní rizika vzniku vzniku úrazů jsou tři:

 přepadnutí přes hranu střechy
 propadnutí střechou
 propadnutí otvorem ve střeše ( např. nechráněný světlík )

     Způsoby řešení bezpečnosti na střechách:

1) přenosné kotvící prostředky. Jejich nevýhodou je, že pro vlastní údržbové práce na střechách nezústavají a že tedy slouží pouze firmě, která provádí konkrétní činnost při výstavbě. Pro údržbu je nutné řešit zabezpečení osob následně což zvyšuje náklady
2) trvalé kotvící systémy. Po dokončení zústávají na střeše  a jsou k dispozici při kontrole např. vzduchotechniky , klimatizace atd., nebo pro běžné opravy, údržbu nebo zimní odklízení nadměrného množství sněhu. Jakékoliv dodatečné osazování na již hotových střechách je složité s ohledem na zajištění potřebné vodotěsnosti v místě osazení kotevních prvků.

     Systémy lze rozdělit z hlediska osazení na tři skupiny:

 jednotlivé kotvící body ( jsou vhodné pro menší plochy, nevýhodou je větší počet kotevních bodů a tedy i prostupů střešním pláštěm )
 lanový systém ( je vhodný pro ploché střechy větších rozměrů právě pro nižší počet kotevních, nesnadno řeší nepravidelné plochy)
 kombinace lanového systému a jednotlivých kotvících bodů ( je vhdoná pro rozsáhlé variabilní střechy )

Navrhování bezpečnostních kotvích systémů:
     Vlastní navrhování jednotlivých řešení konkrétních střech vyžaduje určitou znalost pravidel pro rozmístění jednotlivých bodů a rozvržení lanového systému. Jedním ze základních pravidel je, že délka volného pádu osoby, která je ukotvena nesmí být více než 2,0 m. Tato délka vychází z rizik pohmoždění při pádu a z možnosti vyprostit osobu, která spadla. Nejčastější chyba je tato:

   
Dále např. nerespektování dostatečného prostoru pro možný volný pád ( níže ležící stříška, balkon apod.)“

Dalšímy často se vyskytujícími  nedostatky je rovněž:

 není počítáno s místem výlezu na střechy. Pracovník pak nemá v odpovídající vzdálenosti od žebříku nebo plošiny možnost uchycení lana a musí překonat určitou vzdálenost bez toho, aby byl jištěn.

 v okolí míst možného propadu otvory ve střeše , zejména v blízkosti světlíků nejsou osazeny kotvící prvky. Při čištění nebo opravě světlíku může dojít snadno k propadnutí otvorem.

 klimatizační jednotky a další zařízení vyžadující pravidelný přístup umístěné na střechách vyžadují častou přítomnost pověřené osoby a při tom jsou velmi často v blízkosti hrany přepadu., nemají zajištěn bezpečný přístup od místa výlezu na střechu a bezpečný pohyb v okolí těchto jednotech.
 u provozovatele ( správce, údržby ) budovy není uložen osobní úvaz s potřebnými prvky

B. Bezpečnostní prvky určené k uchycení osobních úvazů na šikmých střechách:

     Šíkmé střechy jsou z hlediska bezpečnosti pohybu na nich většinou neřešené vůbec. Při tom kotevní hák, který umožní jak poutání, tak bezpečné položení žebříku je finanačně málo náročným řešením.

Při navrhování konkrétních kotevních bodů je nutno dbát zejména těchto zásad:

 zvláštní kotvící bod umístit v místě předpokládaného výstupu na střechu
 vzdálenost kotevních háku volit tak, by bylo možné plynulé „převazování se“ při pohybu na střeše
 vhodně zormístit bezpečnostní lávky

obrázek z metodického návodu strana 26

Závěrem je možné konstatovat, že neřešení bezpečnosti práce na střechách patří k velkým problémům našeho stavebnictví i provozování budov. Pády ze střech jsou téměř vždy s vážnými následky. Proto pověřit oprávněnou firmu zpracováním technického řešení a vlastní osazení bezpečnostních prvků je rozhodně správnou volbou.

    

Autor: TOPWET, s.r.o., ing.Mojmír Klas,CSc.