Výrobní poruchy fóliových hydroizolací (zejména PVC), část 1.
Všechny poruchy syntetických fólií, zejména mPVC, které vznikají v průběhu nebo jako důsledek výrobního procesu, můžeme kvalifikovat jako výrobní poruchy.
Základní trendy ve snižování výrobní ceny syntetických fólií PVC je možné rozdělit do následujících bodů:
– snižování tloušťky hydroizolačního materiálu, výroba na dolní hranici tolerance, tedy vždy pod deklarovanou tloušťku;
– zrychlování výroby, v kombinaci se snižováním teploty, resp. snižováním tlaku kalandrovacích válců;
– zvyšování podílu plnidel na úkor dalších komponentů;
– použití levnějších, nestandardních vstupních surovin, zejména používání měně stabilizovaných změkčovadel;
– snižování tloušťky UV stabilizované vrstvy;
– rozdílné vrstvy fólie s rozdílnými teplotami svařování, spodní část z recyklovaného PVC, vrchní z UV stabilizovaného PVC.
Samostatnou kapitolou výrobního procesu je řezání, balení a logistika všeobecně, tedy doprava a skladování. Při nevhodné logistice opět dochází k poruchám, poškozením, které lze přiřadit k poruchám vzniklým v průběhu výrobního a logistického procesu.
Důsledkem všech těchto opatření je geometrický nárůst četnosti poruch hydroizolačních fólií PVC, které se vyskytují u těchto materiálů. V každém případě se výrazně snižuje životnost stavebního díla.
Velmi nebezpečnou částí je svařování. V současné době je obvyklý podíl plnidel na celkové hmotě mezi 4–7 % objemové hmotnosti. Tedy to je obvyklá hodnota, která umožňuje spolehlivé svařování, a to bez tendence k delaminaci (rozlepování spojů). Množství plnidel nad tato procenta je rizikové, znesnadňuje to svařování a vede k (delaminaci) rozlepování spojů. Takovýmto materiálům je lépe se vyhnout.
Čas vypuknutí poruchy
Časové projevy výrobní poruchy mohou být velmi různé od okamžitého projevu až po kolaps po uplynutí záruky.
V současné době je možno stanovit životnost hydroizolačního materiálu naprosto přesně. Používané testy ukazují pokles vlastností po určité době (urychlené stárnutí), které pak lze přepočítat na reálné podmínky. Je možné konstatovat, že hydroizolační materiály musí přežít záruku, ale následné poruchy už jsou jen velmi těžko vymahatelné.
Většinu výrobních poruch by měla identifikovat výrobní kontrola, pakliže funguje správně. Tato kontrola se dominantně týká vizuálně patrných poruch. Když tato kontrola nefunguje, je možné zjistit zajímavé výrobní poruchy, které mnohdy znemožňují provedení kvalitního konečného díla.
Další část článku si můžete přečíst v příštím týdnu.
