Oprava dřevěné šindelové krytiny zvonice u kostela Nejsv. Trojice v Rakovníku
Charakteristika objektu
Objekt se nachází ve východní části hřbitova v Rakovníku a slouží jako zvonice ke kostelu Nejsv. Trojice.
Zvonice byla postavena na konci 16. stol. Původně bez bočního arkýřku. Po zavěšení největšího zvonu r. 1599 zvon narážel do trámů, konstrukce byla rozšířena o arkýřek.
Půdorys tvoří stlačený šestihran o maximálním průměru 8 m, původně z hrázděného zdiva. Dnes je zdivo zděné, omítané. Zdivo nemá hlavní nosnou funkci, pouze se o něj opírá námětek.
Dominantní část zvonice-střecha, je nesena dubovou hoblovanou stolicí a je usazena přímo na samostatné základy uvnitř zvonice. O stolici se opírají ručně tesané krokve pravděpodobně ze smrku, na nich jsou latě různého stáří a opracování, na které jsou kladeny dřevěné šindele. Tvar střechy je daný šestiúhelníkem, který se pod velmi strmým spádem sbíhá k čtyřboké lucerně ukončené valbovou střechou.
Střešní krytina – dřevěný šindel, jednoduché krytí, materiálem je smrk, stáří zhruba 10 let.
Celá konstrukce je velmi dobře provětrávána přirozeným způsobem.
Popis poruchy střešní krytiny
Dřevěný šindel na této střeše je ve velmi dezolátním stavu, kdy je dřevo velmi silně prohnilé, prorostlé houbami a mechem. Vítr odvává odhnilé části dřeva, tím se tvoří otvory v krytině a dochází k zatékání do konstrukce. Zatékáním bylo postihnuto několik latí, které jsou silně prohnilé. Krokve a stolice zatékáním postihnuty nebyly.
Příčiny vzniku poruchy krytiny
Hlavní příčinou tak dezolátního stavu krytiny již po cca 10 letech je samotná výroba. V tomto případě se jedná o ŘEZANÝ šindel. Řezáním se popírá přirozený růst dřeva a směr jeho vláken, dále dojde k brutálnímu narušení vláken zuby pily. I když je šindel následně ohoblován dochází k zatékání skrze narušená vlákna. Vlhkost se mezi vlákny drží, následně zde dochází k tvorbě dřevokazných hub a destrukci dřeva.
Dalším důvodem je zanedbaná údržba.
Nerespektování růstu dřeva, ignorace suků
Zřetelně viditelné rýhy od řezání pilou
Různý tok vláken dřeva – vede k totální degradaci materiálu
Narušení vláken kotoučovou pilou
Nápravná opatření
Vzhledem k rozsahu hniloby a faktu, že se jedná o nekvalitní řezaný šindel bude celá pokrývka odstraněna a nahrazena novou kvalitně provedenou pokrývkou z dřeveného ŠTÍPANÉHO šindele, dřevo – modřín, krytí jednoduché.
Dále budou odstraněny prohnilé latě (dohromady cca 25 m) a vyměněny za nové latě smrkové ručně hoblované.
Postup při výrobě dřevěného štípaného šindele
Prvním předpokladem pro výrobu dobrého šindele je výběr správného materiálu.
Vhodné jsou:
Jedle – dříve velmi používaná, dnes už ne,
Smrk – dobrá dostupnost rovně rostlého dřeva, ale nemá takovou trvanlivost, nutno častěji ošetřovat,
Modřín – dražší oproti smrku, ale díky obsažené pryskyřici má větší trvanlivost. Vlákna musí být rovně rostlá. Kvalita šindele je dána kvalitou dřeva, tzn. že čím jsou vlákna hustší, tím roste dřevo pomaleji a tím je kvalitnější. Nejlepší vlastnosti má dřevo kácené v zimě za mrazů při úplňku. Dřevo se zpracovává čerstvé. Je měkčí a lépe se štípe a strouhá.
Vybrané části kulatiny nakrátíme na potřebnou délku, nejčastěji 50 cm, ale i 60, 40, 30 cm.
Dále špalky rozštípneme na čtvrtiny (kláty), ty se pak štípají na destičky o tloušťce cca 2 cm. Dříve se štípalo ručně, dnes se štípe na speciálně upravených štípačkách.
Důležité je, aby se vždy destičky štípaly směrem do středu letokruhů, aby nedocházelo ke kroucení šindele.
Ideální tvar šindele v řezu
Rozštípání na prkénka, vždy musí směřovat do středu
Štípání pomocí štípačky
Dále se prkénka formátují na obdélník, je-li třeba srovná se do roviny, na jedné straně se vytvoří pero a na druhé drážka. Upravovat tvar lze ručně strouháním pořízem na speciálním truhlářském svěráku tzv. Dědek, nebo na formátovací pile a protahovačce. Nebo lze tyto postupy kombinovat. Ruční opracování je vůči dřevu šetrnější, ale při správném postupu je i strojní opracování dostatečné. I tak je výroba zdlouhavá a je nutno každý kus několikrát zkontrolovat a upravovat, než je hotový.
Pero a drážka se dnes dělá především frézováním.
Hotový šindel se musí před položením cca 3 měsíce nechat vyschnout.
Po vyschnutí se balí do balíků po 1 m čtverečním.
Kvalitní štípaný šindel poznáme podle toho, že na sobě nese známky štípání a ručního opracování. Když je jeden šindel jako druhý a je na povrchu hladký, může se jednat o nekvalitní výrobek, který bude mít omezenou životnost.
Pokládání šindele
Dle významu a funkce zastřešeného objektu se používá krytí jednoduché (stodoly, stáje…), nebo krytí dvojité (obytné domy…). Dvojité krytí má delší životnost, díky tomu, že se šindele v každém místě překrývají.
Jednoduché krytí
Dvojité krytí
V případě naší zvonice volíme jednoduché krytí, jako bylo použito.
Šindele jsou kotveny hřebíky:
měděné – vysoká životnost, vyšší cena, nevýhodou je, že vykluzují,
ocelové pozinkové – nižší životnost oproti měděným, ale i cena, rovněž mají tendenci vykluzovat,
ocelové – ve zdravém dřevě životnost srovnatelná s pozinkovanými hřebíky, nižší cena, díky mírné korozi hřebíky opravdu drží (truhláři dokonce hřebíky olizují, aby nerezly a lépe ve dřevě držely). Ideální jsou hřebíky kroucené nerezové, nebo měděné, ale tím výrazně roste cena.
Pro životnost šindele je důležité, aby byla krytina řádně provětrávána, jinak dojde držení vlhkosti a následnému prohnívání, i když se bude jednat o kvalitní šindel.
Hřebík ve zdravém dřevě po cca 10 letech
Šindele se pokládají vedle sebe ve stejném směru. Je nutno je do sebe s mírou utáhnout, aby nedošlo k zatékání. Při násilném utažení dojde k prasknutí šindele v drážce.
Díky tomu, že je dřevo suché, má menší objem. Proto, když začne pršet a dřevo navlhne, zvětší svůj objem a šindele se do sebe stáhnou.
Nejdrobnější mezery jsou vyplněny nečistotami a vyplaveninami ze dřeva.
Pokládání jednoduchého krytí
Nároží a úžlabí jsou prováděna ze šikmých šindelů, které do sebe musí přesně zapadat a spára směřuje ve svislém průmětu přímo dolů
Zakončení na štítu se řeší překrytím delším šindelem z návětrné strany
Údržba
Stejně jako výroba a správné položení je důležitá údržba šindelové krytiny. Při správné údržbě se krytina může dožít až 70 let, což je dost času pro růst stromů na nový šindel. Zanedbanou údržbou se životnost krytiny a všeho, co je pod ní výrazně zkracuje.
Po položení krytiny se nechá dřevo cca 1,5 roku vysvítit od slunce. Vlákna dřeva vyschnou a mírně povolí. Poté se dřevo ošetří nástřikem proti dřevokazným škůdcům, díky povolení dřeva se nástřik lépe vpije do dřeva.
Je vhodné krytinu jednou za 57 let ošetřovat fermeží, rostlinnými oleji, nebo térem, které dřevo neuzavřou, ale jen zpomalí vlhnutí a vysychání dřeva a znepříjemní pobyt dřevokazným škůdcům. Samozřejmě je nutné střechu jednou za čas zbavit výrazných nečistot, mechů…
Závěrem
Dřevěný šindel vytváří nad našimi hlavami jedinečnou krytinu, která žije spolu s námi. Každému prkénku je dána duše tím, že ho někdo musí mnohokrát otočit v ruce než je hotový a může se přitlouct na své místo.
I když se jedná o náročnou práci, kde se každá chyba dříve či později projeví, mohu z vlastní zkušenosti říct, že výsledek stojí za to.
Informace zde uvedené mám od zaměstnavatele (vpravo) Jana Tyleho, díky němuž jsem se mohl podílet na obnově šindelové střechy v Rakovníku a naučit se krásnému řemeslu.
