Právní důsledky poruch konstrukcí

V zásadě v žádné lidské činnosti se nelze vyhnout tomu, že ne vždy bude finální výtvor, který touto činností vznikne, bez jakýchkoli vad. To je dáno mimo jiné již samotnou podstatou toho, že ani u vstupů, z nichž tento výtvor vzniká, nelze garantovat ve 100 % případů bezvadnost. Je proto možno hovořit pouze o snaze snižovat procentní zastoupení vad takových výtvorů, když snahou je se blížit – byť limitně – nulovému zastoupení vad. Obecně však lze říci, že čím více se budeme snažit snížit pravděpodobnost výskytu vad, tím více bude nutno na takovou prevenci vynaložit finančních prostředků. Náklady na snižování vad však nebývají konstantní, neboť snížit percentuální vadnost určitého výtvoru z 30 % na 20 % bude méně nákladné, než-li další snížení vadnosti z 20 % na 10 %. Proto je třeba vždy zvážit, zda snížení pravděpodobnosti výskytu vad je adekvátní nákladu vynaloženému na tuto prevenci. Jinými slovy – bude-li tímto výtvorem např. nábytek, jistě nehrozí taková rizika v případě výskytu vady, jako když bude tímto výtvorem např. výstavba mostu či vývoj léků. Je tedy vhodné poměřovat potenciální důsledky těchto poruch s náklady nutnými na jejich eliminaci, neboť v některých případech bude pro výrobce méně nákladné odstranit vady, než se zabývat rozsáhlou prevencí vad.

Výše uvedené závěry platí tím spíše v oblasti stavebnictví. Je totiž třeba vždy pečlivě uvážit, co má být oním výtvorem neboli předmětem díla. Zejména pokud se jedná o takové stavební dílo, jehož předmětem je výstavba rozsáhlých pozemních objektů (např. výstavba hotelu), bude vhodné nepochybně klást větší důraz při realizaci primárních konstrukcí, než-li např. finalizaci povrchů koupelen v jednotlivých pokojích. Na straně druhé, jak bude řečeno dále, právní důsledky poruch jsou různého typu a pokud např. zhotovitel opomine sjednat s objednatelem ve smlouvě o dílo povinnost objednatele převzít a zaplatit cenu díla, ikdyž jsou zde určité nedodělky, které však nebrání řádnému užívání díla, nebude objednatel nejen povinen takové dílo převzít, ale ikdyby jej převzal, nebude zhotoviteli vznikat nárok na zaplacení ceny díla, dokud zhotovitel řádně nesplní svoji povinnost provést dílo bezvadné. To může být pro některé zhotovitele až likvidační. 

Co je poruchou ve smyslu (stavebně)technickém, je otázka, kdy odpověď na ní je někdy zjevná a pouze se řeší, „kdo za to může“ (např. zřítí se budova, spadne most), velmi často je to však otázka natolik odborná, že se neobejde bez odborného zkoumání. Ještě těžší problém však zpravidla bývá označit, která část konstrukce poruchu způsobila. Např. prosakuje-li střecha, může to být z řady příčin – počínaje nekvalitním izolačním materiálem, nekvalitním krycím materiálem, přes nekvalitní provedení a konče zanedbáním povinné údržby. Jde tedy o otázku přičitatelnosti poruchy. Ta bývá zpravidla snadněji řešitelná v případě, kdy celou dodávku realizuje jeden zhotovitel, o to obtížněji řešitelná v případě, kdy různé vrstvy této konstrukce realizují zhotovitelé různí. 

Naopak za poruchu ve smyslu právním můžeme považovat jakoukoli vadu díla, tedy neoprávněné odchýlení se od toho, jak byl předmět díla sjednán ve smlouvě mezi zhotovitelem a objednatelem. Vady je možno třídit z různých hledisek – počínaje od třídění na vady zjevné a vady skryté, přes třídění na vady v nedostatku množství a kvality a konče tříděním na vady odstranitelné a neodstranitelné (dělení v režimu zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)) či zda je v důsledku vady smlouva porušena podstatným či nepodstatným způsobem (dělení v režimu zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“)). 

Z tohoto vymezení vyplývá, že ačkoli porucha ve smyslu (stavebně)technickém zpravidla bude zároveň poruchou ve smyslu právním a naopak, nemusí tomu tak být vždy. Tak například pokud bude předmětem díla stavba rodinného domu a bude provedena lege artis, tedy z pohledu profesních norem, jakož i z pohledu právních předpisů (požadované ATESTy, závazné normy ČSN a ČSN – EN atd.) nebude vykazovat vady a bude způsobilá k řádnému užívání, bude vykazovat poruchy ve smyslu právním, pokud se objednatel se zhotovitelem dohodli, že fasáda bude zelená a zhotovitel ji udělal modrou. Stejně – byť v menším procentu v praxi se vyskytujících případů – to platí obráceně. Tak například pokud se zhotovitel s objednatelem dohodnou, že předmětem díla bude provedení pokládky podlahové krytiny druhé jakosti, z pohledu (stavebně)technického takové dílo bude vykazovat kvalitativní poruchu, z pohledu právního bude takové dílo bezvadné, neboť předmětem díla bylo provést pokládku druhojakostní podlahové krytiny.

Lze však shrnout, že pro účely tohoto článku poruchou bude dále chápána toliko porucha ve smyslu právním, když pouze ta může konstituovat právní důsledky dále popisované.

Výše bylo uvedeno, že pokud se objednatel se zhotovitelem nedohodnou jinak, vzniká objednateli povinnost dílo převzít až tehdy, je-li dílo provedeno (§ 537 odst. 2 ObchZ). Dle § 554 odst. 1 však zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě. Jinými slovy, pokud má dílo vady, není objednatel povinen dílo převzít a ani zaplatit cenu díla, ikdyž by se jednalo pouze o drobné vady, které nebrání řádnému užívání, ledaže by se smluvní strany dohodly ve smlouvě jinak. Zákon tedy jednoznačně preferuje dohodu účastníků. 

Tyto závěry ostatně víceméně konstantně potvrzuje též rozhodovací praxe nejvyššího soudu ČR, např. v rozhodnutí ze dne 9.12.2002, sp. zn. 29 Odo 416/2001, v němž dovodil, že jestliže zhotovitel nesplnil svou povinnost provést dílo, neboť nebylo v té době řádně ukončeno, protože vykazovalo vady a nedodělky, nebyl objednatel povinen takto neprovedené (neukončené) dílo převzít, pokud tato povinnost nevycházela ze smlouvy. Obdobně Nejvyšší soud ČR rozhodl též v rozhodnutí ze dne 16.12.2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002, v němž zopakoval, že určení doby vzniku nároku zhotovitele a povinnosti objednatele k úhradě ceny díla svěřuje ustanovení § 548 odst. 1 ObchZ v prvé řadě smlouvě. Teprve tehdy, nevyplývá-li ze smlouvy nebo obchodního zákoníku něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. ObchZ tak umožňuje stranám smlouvy o dílo dohodnout okamžik vzniku práva na zaplacení ceny nikoli pouze ve vazbě na provedení díla, nýbrž např. ve vazbě na předání předmětu díla.

Skutečnost, že se smluvní strany mají v úmyslu odchýlit od výše naznačeného zákonného postupu (tedy že vzniká povinnost převzít dílo a zaplatit jeho cenu až jeho bezvadným provedením), však musí být ve smlouvě uvedena jasně. Jak dovodil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 26.8.2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006, smluvní ujednání účastníků, že „… v případě výskytu vad a nedodělků bránících řádnému užívání díla objednatelem v termínu předání a převzetí, nebude dílo převzato až do jejich odstranění… “, nelze vykládat tak, že se tímto ujednáním strany odchýlily od povinnosti řádně ukončit dílo stanovené v § 554 odst. 1 větě první ObchZ. Sjednání podmínek, za kterých bude dílo předáno, totiž samo o sobě nemění nic na zákonné povinnosti zhotovitele dílo řádně ukončit. Navíc Nejvyšší soud ČR doplňuje, že pokud má provedené dílo vady (byť nebránící jeho užívání), není řádně ukončeno, a to dokonce ani když je objednatel převezme.

Nelze proto ztotožňovat okamžik předání díla s okamžikem jeho provedení (a z toho plynoucí vznik nároku na zaplacení ceny díla). Výslovně to potvrdil Nejvyšší soud ČR např. ve výše citovaném rozhodnutí ze dne 26.8.2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006, když uvedl, že převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jeden okamžik. 

Rovněž v již zmiňovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.12.2003, sp. zn. 32 Odo 631/2002 lze dále hledat odpověď na otázku, jaký je vztah mezi předáním díla a splněním povinnosti ze smlouvy o dílo dílo provést. Podle citovaného rozhodnutí na rozdíl od provedení díla, které zahrnuje jeho řádné ukončení a předání předmětu díla objednateli v místě stanoveném § 554 ObchZ, pouhé předání předmětu díla v sobě nezahrnuje jeho řádné ukončení, tj. ke vzniku nároku na zaplacení ceny ve vazbě na předání předmětu díla není podstatné, zda bylo dílo řádně (bez vad) ukončeno.

Jak bylo řečeno výše, pokud má dílo vady, nemusí (avšak může) zhotovitel dílo převzít. Pokud objednatel i tak dílo převezme, neznamená to automaticky, že by tím potvrzoval bezvadnost díla. Naopak, i poté, dojde-li k převzetí díla objednatelem, je zhotovitel povinen vady bezplatně odstranit, pokud zde vada byla v době předání díla objednateli (§ 560 odst. 2 ObchZ; eventuálně v okamžiku, kdy na objednatele přechází nebezpečí nahodilé škody – k tomu viz § 455 a násl. ObchZ) a případně pokud tato vada vznikla v průběhu záruční doby. Ta však je dána ze zákona pouze v režimu ObčZ (§ 645 odst. 1 ObčZ), v režimu ObchZ pouze tehdy, je-li sjednána ve smlouvě (srov. § 560 odst. 2 ObchZ). Pokud by tyto vady nebyly odstraněny, vznikají podle okolností objednateli různé nároky, počínaje nárokem na slevu a konče možností odstoupení od smlouvy. 

Vedle výše uvedených důsledků může též objednateli vzniknout nárok na smluvní pokutu, pokud se na tom smluvní strany dohodly. Tato dohoda však musí být písemná (srov. § 544 a násl. ObčZ ve spojení s § 300 a násl. ObchZ).

Pokud by objednateli vznikla v důsledku vady díla škoda (např. v důsledku zatékání střechy dojde ke zničení vybavení budovy či poškození jiných konstrukcí), vzniká též objednateli jakožto poškozenému nárok na náhradu této škody. 

Je však třeba zdůraznit, že tento nárok je dán pouze v případě, že se nelze tohoto nároku domoci z titulu odpovědnosti za vady (§ 564 ObchZ ve spojení s § 440 odst. 2 ObchZ).

Správní odpovědnost za přestupek či správní delikt, eventuálně odpovědnost trestněprávní  by byla dána především tam, když by porucha byla způsobena porušením veřejnoprávní normy. Zpravidla by přicházela do úvahy především v případech, kdy by (přinejmenším) hrozila škoda na majetku či zdraví dalších osob.

Zatímco právní důsledky vůči účastníkům smlouvy o dílo se projevují především v rovině smluvní odpovědnosti (viz body 3.1. Nevznikne povinnost dílo převzít. Nevznikne povinnost zaplatit cenu díla; 3.2. Povinnost bezplatného odstranění vady. Možnost odstoupení od smlouvy; 3.3. Smluvní pokuta), odpovědnost vůči třetím osobám bude přicházet v úvahu z tzv. deliktní odpovědnosti, tedy z odpovědnosti bez ohledu na existenci jakékoli smlouvy mezi touto třetí osobou a škůdcem. Nárok vznikne právě v důsledku toho, že vada díla způsobila škodu na majetku či zdraví třetích osob (např. ohrožení sousední budovy atd.).