Navrhování střešních plášťů z pohledu nových technických norem

Abstrakt
Norma je požadavkem na chování nebo vlastnosti věcí, která se buď závazně vyžaduje, nebo podle níž se hodnotí jejich přijatelnost nebo obvyklost. Technická norma přesně stanovuje požadované vlastnosti, provedení, tvar, uspořádání opakujících se předmětů nebo způsobů a postupu práce, popř. vymezuje všeobecné užívané pojmy.

Úvod referátu
Na úvod bych chtěl použít následující motto: Tvorba technických norem by měla být nepřetržitý proces předávání toho nejnovějšího teoretického poznání, skloubené s praktickými poznatky z provádění střech.
Technická norma nesmí být dokumentem, kterému rozumí jen její tvůrci a pár dalších vzdělaných jedinců.
Technická norma naopak musí být srozumitelná, technicky jasně formulovaná a pokud možno i jednoznačná.

Hlavní část referátu
V tomto referátu si Vás dovolíme oslovit s našimi dosavadními praktickými zkušenostmi z uplatňování jednotlivých kapitol ČSN 73 1901 – Navrhování střechy – Základní ustanovení, která je v platnosti od ledna roku 2011. Na úvod je potřebná citace Předmětu této normy: „Předmět normy: Norma platí pro nové střechy. Pro rekonstrukce a opravy střech platí alespoň tak, aby byla zcela zajištěna ochrana chráněné konstrukce, ochrana prostředí před vodou a aby bylo přiměřeně zajištěno vnitřní prostředí.“

Z tohoto poměrně jednoznačně vyplývá závěr, že ne všechny kapitoly této normy se vztahují na opravy a rekonstrukce a je potřeba rozlišovat a zvažovat, zda se příslušná kapitola vztahuje na novou, rekonstruovanou nebo opravovanou střechu.
Rozdíly si musí hlavně uvědomit zástupci investora!!! a projektanti při návrhu oprav a rekonstrukcí střech.

Jedním ze zásadních problémů výše uvedené normy, na kterou budou navazovat i další z řady 73 06.. je zásadní změna v kapitole Termíny a definice. Jedná se o nový pojem „Vodotěsnící vrstva“, který zcela tzv. vytlačil termín „Hydroizolační vrstva“, i když v dalším textu jsou pokusy vysvětlení, že mohou být používány oba termíny (poznámka pod kapitolou 3.17). Tady se přímo vybízí otázka, proč tomu tak je, proč mají být používány oba termíny, když značí totéž, jen ten druhý je hluboko zakořeněný v odborné veřejnosti. Rovněž se vybízí otázka, kde je jednoznačnost normy. Pojem „hydroizolace, hydroizolační“ dle nového znění výše uvedené normy, by měl být použit v užším slova smyslu, vztahujícím se jen k vodě v kapalném skupenství. Neměl by se tedy používat pro vodu ve všech skupenstvích a stavech. Srozumitelnost, obvyklost zde zcela mizí.
Pak následuje v kap.3.21 – Skládaná vodotěsnící vrstva – skládaná vodotěsnící konstrukce. Mnoho z nás si pod touto definicí může domýšlet, že se jedná o hydroizolační vrstvu – hydroizolační konstrukci, složenou s více složek. Ve skutečnosti se však jedná o „Skládanou krytinu“ (pálená taška, betonová taška, břidlice, vláknocementová šablona aj). Zde se laik i odborník dozvídá, že je odolná (tj. nepropustná) pouze pro vodu v kapalném skupenství volně stékající po jejím povrchu. Že jakákoliv skládaná krytina nemůže být vodotěsná, je zřejmé každému technikovi, že však střecha ze skládané krytiny bude nebo by měla být „vodotěsná“ dle výše uvedené normy tomu již neuvěří nikdo. S určitou nadsázkou by se mohlo říct, že přijetím normy s tímto obsahem znamená, že skládanou krytinu nelze použít k ochraně vnitřního prostředí objektů před povětrnostními vlivy. Což odpovídá citaci kap.4.1 „Střecha chrání podstřešní prostory před vlivy povětrnosti“. Skládaná krytina zůstane vždy skládanou krytinou, nebude vodotěsná, ale bude chránit vnitřní prostředí před povětrnostními vlivy, což je její úkol. Naše hodnocení tohoto termínu je tedy poměrně jednoznačné. V normě ČSN 73 1901 nemá být termín „vodotěsnící“ v jeho slova smyslu vůbec používán.
Další a to velice kontroverzní je kap.8.19.15 – cituji „Střecha se navrhuje tak, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže. To se zajistí dostatečným sklonem krytiny. Riziko tvorby kaluží se musí zohlednit v návrhu krytiny“ konec citace. Zde se tvůrcům přímo nabízela možnost „vysvětlit“ pojem dostatečný sklon a to zavedením číselné hodnoty, např. stejnou hodnotou, jako je uvedena v příloze G – kaluže se obvykle tvoří při sklonu povrchu střechy do 3%. Bohužel se tak nestalo a při rekonstrukcích střech a jejich opravách bude ještě hůře, pokud se najde investor s tímto požadavkem, dle výše uvedené normy. To, že se jedná o obvyklé technické meze u střech nebude mít žádnou váhu, neboť se jedná pouze o informativní část normy.    
Zcela samostatnou kapitolu tvoří protisněhové zachytávače – kap.8.21  Sníh a led v bodech 1-24. V České republice se při revizi ČSN 731901 – Navrhování střech, dostaly tyto prvky jaksi na okraj zájmu, neboť byly i z klempířské normy 733610 zcela vyškrtnuty a při tom se jedná o střešní prvek s velkou důležitostí. Vůbec se nejedná o jednoduchý problém a v současné době neexistuje obecná pomůcka, jak k těmto střešním prvkům přistupovat. Již velice spornou je základní otázka: použít nebo nepoužít? a když, tak jak? V této části příspěvku se pokusíme říct, jak je nepoužívat. Nepoužívat je zásadně tzv. jednotlivě v jedné či dvou řadách, nepoužívat upevnění do krytiny – v tomto případě do asfaltových šindelů, do plechové krytiny (taškových profilů). Používat dostatečné spojovací prostředky, v žádném případě ne trhací nýty. Pokud požadujeme vyšší únosnost použitého prvku, tak kotvícím místem nesmí být latění, ale vlastní krov – krokve.  

Závěr
Náš příspěvek má jeden cíl – poukázat na skutečnost, že již při projednávání výše uvedené normy se podcenilo zavádění nových termínů a definic, její dopad na ostatní normy a vyskytly se tak skoro neřešitelné problémy při vypracování těch, které ještě nebyly dokončeny či zpracovány. Velmi brzy by měly nastat chvíle revize a oprava této nové normy.
  
 
Literatura – zdroje
Wikipedie
Norma ČSN 73 1901
Vlastní poznatky a fotoarchív autora příspěvku
 

Tento příspěvek byl prezentován na konferenci IZOLACE 2012