Střecha z břidlice v technologii dřevěného šindele
Město Liptovský Mikuláš je v historii zapsáno jako místo, kde byl v 17. století souzen a odsouzen Juro Jánošík. Hned na úvod se tedy vynořuje otázka: „Co může mít tento slovenský národní hrdina společného se střechami nebo fasádami v tomto městě?“ Odpověd zní, že jedním z jeho soudců byl i zástupce rodu Pongráců, který měl sídlo nedaleko města v Liptovské Ondrášové (dnes části města Liptovský Mikuláš). A právě na rekonstrukci tohoto historického objektu s názvem „Pongrácovská kúrie“ (kúrie označuje sídlo nižší šlechty – zemanů) jsme byli pozváni.
Práce na každé rekonstrukci začíná samozřejmě v architektonické kanceláři a s ohledem na památkově chráněný objekt i ve Státním památkovém ústavu. Na počátku stál rovněž nejdůležitější subjekt, a to investor a jeho představa. Investorem byla mladá, dynamická stavební a developerská společnost SkyBau, s. r. o., ze Žiliny a její záměr vybudovat zde podnikové – rekreační – ubytovací zařízení. Úkol, který byl postaven před architektonickou kancelář AB-ateliér, pod vedením Ing. arch. Martina Bičana, nebyl vůbec jednoduchý. Zástupci památkářů povolili citlivou dostavbu s propojením, ale se zachováním stávajícího objektu kúrie a sýpky. I když rozhodování památkářů bylo vedeno snahou o maximální zachování všech stavebních konstrukcí, tak v námi popisovaném případě bylo rozhodnuto o opravě tzv. „pět minut po dvanácté“, jak dokazují obr. 1, 2.
Objekt Pongrácovskej kúrie je umístěn na parcele částečně v rovinatém terénu a v zadní části pak v prudkém kopci. I umístění objektu v terénu mělo na budoucí nové řešení vliv. Okolo celého pozemku, na kterém budovy kúrie a sousední sýpky stojí, se nachází kamenná zídka se stříškou ze šindele (obr. 4). Stav dřevěného krovu a původní střešní krytiny – dřevěného šindele byl takový, že nemohlo dojít k jeho opravě, ale pouze k úplné demolici (obr. 3). Stav kupole a hrotnice nad vstupem do objektu je doložen na obr. 5. Ve stejném stavu byly i stropy nad 1. NP – v půdní části šlo o dřevěnou podlahu a pod ní pak o cihelné klenby. I klenby z důvodu dlouhodobého zatékání (desítky let) byly v úplném rozkladu. Bylo tak možné tzv. obnovit pouze malou část kleneb v pravé části objektu.
Po základním vyhodnocení stávajících konstrukcí mohl projektant a architekt v jedné osobě zahájit práce na vlastní studii. Zahrnovala využití původního objektu a jeho doplnění o nové potřebné části objektů se vzájemným propojením. Z vlastní kúrie zůstaly pouze obvodové zdi, s možností propojení sklepních částí a rovněž nadzemních částí objektů. Z hlediska hydroizolací a střech byl celý budoucí objekt velmi náročný, neboť vycházel z maximální snahy architekta o zachování autenticity celého území – parcely, na které se kúrie nachází. To v podstatě znamenalo, že velká část plochých střech a teras musela být řešena jako zelené střechy.
Nejvíce technických problémů však bylo nutno řešit u vlastní střechy kúrie. Základním požadavkem bylo zachování tzv. ducha budovy. K těmto pracím bylo z hlediska investora a zhotovitele stavebních prací vyhlášeno výběrové řízení na zhotovení nového dřevěného krovu a vlastní krytiny střechy. Byla vybrána firma Teslice CZ, spol. s r. o., ze Vsetína, z oblasti tradičních dřevěných staveb. Tato firma má praktické zkušenosti z oprav i stavby nových dřevěných objektů v rámci Rožnovského skanzenu. Jejich subdodavatelem se stala opavská firma Mlýnek, s. r. o., která měla za úkol zhotovit střešní krytinu z břidlice.
Ideou architekta a zástupců SPÚ bylo mít střechu z břidlice, avšak v technologii dřevěného šindele. A v tomto okamžiku tzv. nastal největší technický a realizační problém. Každý odborník na břidličné střechy ví, že technologie pokládky břidlice se nemůže porovnávat s technologií pokládky dřevěného šindele. Pokrývači tak stáli před základním problémem, jakou technologii pokládky zvolit, aby střecha alespoň vzdáleně připomínala střechu šindelovou. Po několika schůzkách došlo i v této záležitosti k dohodě – pokrývači se budou maximálně snažit napodobit technicky nemožnou věc, a sice sblížit technologii pokládky břidlice a pokládky dřevěného šindele. Této skutečnosti byl podřízen i vlastní výběr kamene a jeho štípání. Bylo provedeno tak, aby struktura kamene vytvářela napodobeninu dřeva.
Protože každý krov s mansardovou střechou a velkým počtem vikýřů je složitý na provádění, byly ve vnitřních částech použity i ocelové prvky (obr. 6). A nyní k vlastním vrstvám střechy. Jak je patrné ze snímků, střechy tvoří několik částí s různými sklony – 15°, 25°a více než 45°. Již z tohoto výčtu je patrné, že dvě střešní plochy nesplňovaly nejmenší doporučené sklony pro břidlicovou krytinu dle stávajících norem (ČSN 73 1901 – Navrhování střech, STN 73 1901 – Navrhovanie strech). Tyto okolnosti v podstatě tzv. předjímaly základní řešení – u střechy se sklonem 15° bylo zhotoveno bednění s vodotěsnou izolací, pod kontralatě 50/50 mm byla nalepena těsnící páska, zhotoveno bednění z prken tl. 25 mm a na toto bednění byla položena pojistná hydroizolace z fólie. Teprve na takto zhotovený podklad mohla být montována vlastní břidlice. U střech se sklony 25° a nad 45° byla zhotovena pojistná hydroizolace se slepovanými spoji, uchycená pomocí kontralatí 50/50 mm na krokve. Následně bylo zhotoveno bednění z desek tl. 25 mm a na něm opět pojistná hydroizolace s fólií a vlastní břidlice.
Pro samotnou pokládku břidlice byly zvoleny dva druhy kamenů s rozměry 250 x 500 mm a 200 x 500 mm, s tloušťkou jednotlivých kamenů 8 až 10 mm. Pro kladení břidlice na střeše se sklonem 15° byla dohodnuta technologie dvojitého krytí (s bočním překladem = 11,5 cm, pohledová plocha +11,5 cm, překlad +4 cm tři břidlice na sobě) a s horním překladem 10 cm = pohledová plocha 11,5 x 40 cm. Takto konstruovaná střecha se pohledově jevila jako by byla zhotovena z dřevěného šindele (obr. 7). Stejným způsobem byla řešena i střecha se sklonem 25°. U střechy se sklonem 45° byla zvolena technologie jednoduchého krytí (s bočním překladem = 7 cm, pohledová plocha = 13 cm) a horním překladem 10 cm = pohledová plocha 11,5 x 40 cm – což opět pohledově vypadalo jako dřevěný šindel. Jak střecha vypadala při montáži a jak působí po dokončení zachycují obr. 8 až 14, včetně detailů.
Při přejímce dokončených střech účastníci konstatovali, že střechy jsou vskutku nejen velmi kvalitně zhotoveny, ale i velmi neobvyklé. Pokrývači firmy Mlýnek, s. r. o., tak odvedli práci, kterou lze hodnotit jen chválou. Je škoda, že ještě nebyla dokončena celá rekonstrukce objektu, která je podmíněna popisovanou střechou nad hlavou. Hodnocení pokrývačského řemesla a snahy dosáhnout podoby štípaného šindele na této střeše ponecháme na vás, čtenářích.
(ap)
Vyobrazení:
1) Čelní pohled – stav před rekonstrukcí.
2) Zadní pohled – stav před rekonstrukcí.
3) Stav dřevěných krovů před rekonstrukcí.
4) Stav stříšky nad oplocením.
5) Pohled na kupoli s hrotnicí nad vstupem.
6) Část nového kombinovaného krovu.
7) Pohled na střechu se sklonem 15°.
8) Celkový pohled ze svahu.
9) Pohled na rozpracovanou střechu.
10) Pohled od příjezdu na parcelu.
11) Pohled na dokončenou střechu přístavku.
12) Pohled na vikýře v mansardové části střechy.
13) Detail založení u okapu.
14) Detail úžlabí u vikýřového okna.
Autoři: Ing. Antonín Parys, Richard Mlýnek
Zdroj: Střechy, fasády, izolace 12/2009