Kontaktní zateplovací systémy a jejich poruchy, část I.

Kontaktní zateplovací systémy se za posledních 15 let v České republice staly nedílnou součástí komplexních oprav bytových panelových domů. Systémy dodatečného zateplení jsou obecně považovány za optimální způsob snižovaní tepelných ztrát prostupem u obvodových stěn a tím potřeby tepla na vytápění. Zároveň přispívají k odstranění tepelně technických vad obvodových plášťů – nejčastěji se projevujících výskytem plísní v interiérech bytů, V neposlední řadě přispívají ke zvýšení ochrany proti atmosférickým vlivům, což vede k celkovému snížení tepelně-vlhkostního namáhání obvodových panelů a tím i k zvýšení jejich trvanlivosti..
Způsob a rozsah zateplování prošel za tuto dobu značným vývojem. I přes odstranění řady problémů, které z počátku doprovází každé zavádění inovativních technologií, zůstává množství drobných nedostatků, s nimiž je možno se setkat u celé řady realizací. Ať již se jedná o fázi projektové přípravy, realizace či následného užívání. Tyto nedostatky pak ovlivňují celkovou životnost systému dodatečného zateplení.

Vlivy působící na zateplovací systémy
Obecně je lze rozdělit na zatížení:
• silové
• nesilové
Za hlavní silové zatížení lze v těchto případech uvažovat působení větru v kombinaci s vlastní tíhou. Toto působení ovlivňuje jednak upevnění tepelné izolace k podkladu a zároveň přídržnost vnějšího souvrství (výztužné vrstvy a konečné povrchové úpravy) k tepelné izolaci. Mezi silové působení je možno zahrnout i náraz ostrých či tvrdých předmětů.
Účinky nesilového zatížení na funkčnost a trvanlivost zateplovacích systémů lze považovat za zásadní. Jednotlivé dílčí složky ETICS i systém jako celek je namáhán celou řadou vlivů, přičemž vznik defektů je pak většinou způsoben kombinací vícero z nich.
Účinky nesilového zatížení se rozdělují na tyto základní kategorie:
• interakce mezi podkladem a zateplovacím systémem
• působení teploty
• působení vlhkosti
Pokladní konstrukce, ke které je zateplovací systém upevněn, přebírá zatížení od vlastní tíhy zateplovacího systému a působení větru. Zároveň však na něj působí přenosem vlastních deformací, čímž dochází ke vzniku napětí mezi zateplovacím systémem a podkladem, případně též přímo ve vlastním zateplovacím systému.
Obdobně dochází k přenosu deformací zateplovacího systému (vyvolaného např. působením teploty) do podkladu.
Zateplovací systém je vystaven během životnosti změnám teplot během ročního cyklu, v zimním období řádově -20 °C (v severských zemích může pokles teplot dosáhnout až -40 °C), v letním období pak teplota stoupá k 50 °C (při působení slunečního záření na povrch zateplovacího systému pak teplota, v závislosti na barvě povrchu, dosahuje až 80 °C). Zároveň dochází k náhlým změnám teplot (např. působení deště na osluněný povrch) při teplotním rozdílu okolo 40 °C.
V případě ETICS rozeznáváme nejčastěji působení vlhkosti ve formě atmosférických srážek (dešťových či sněhových), kondenzace uvnitř zateplovacího systému, působení zemní vlhkosti (nejčastěji v soklové oblasti) a kondenzace na vnějším povrchu zateplovacího systému.
Působení vlhkosti na zateplovací systém je značně široké a z tohoto důvodu je nutno této problematice věnovat náležitou pozornost. Uveďme pouze některé z nich:
• objemové změny povrchové úpravy (vlhkost v kapalné fázi i formě ledu);
• snížení přídržnosti vnějšího souvrství k tepelné izolaci;
• snížení přídržnosti adheziva k podkladu;
• snížení tepelně izolační funkce izolantu atd.
Ochranu proti atmosférickým vlivům by v těchto případech měla zaručovat vnější povrchová úprava – tenkovrstvá omítka. Zároveň však tato povrchová úprava musí, v návaznosti na kompletní skladbu obvodové konstrukce, zaručovat aktivní bilanci vypařovaní a kondenzace vodních par v souladu s tepelně technickými požadavky.
Veškeré tyto vlivy je nutno zohlednit při návrhu a aplikaci zateplovacího systému, aby byla zajištěna jeho dlouhodobá funkčnost a životnost.