Ochrana staveb proti radonu z podloží

/autor: Martin Jiránek/

Úvod


Na počátku roku 2006 vstupují v platnost revidovaná znění ČSN 730601 Ochrana staveb proti radonu z podloží a ČSN 730602 Ochrana staveb proti radonu a záření gama ze stavebních materiálů. Revize byly vyvolány změnami legislativních předpisů (vyhláška 184/1997 Sb. byla nahrazena vyhláškou 307/2002 Sb. o radiační ochraně), zavedením nové metodiky pro stanovení radonového indexu pozemků a v neposlední řadě novými poznatky o účinnosti protiradonových opatřeních. Zejména v prvně jmenované normě došlo k několika podstatným změnám, které se dotýkají následujících oblastí:



  • byla zavedena zcela nová veličina – radonový index stavby,
  • některé typy izolačních materiálů byly vyloučeny z použití na protiradonovou izolaci,
  • součinitel difúze radonu v protiradonové izolaci bude stanovován podle jednotné metodiky,
  • podstatně zpřesněna a rozšířena byla metodika návrhu větracích systémů podloží,
  • zpřísněny byly požadavky na odvětrání ventilačních vrstev,
  • byl zaveden radonový štítek budovy.

Radonový index stavby


Podle původní normy se při navrhování protiradonové ochrany pro novou stavbu vycházelo vždy z radonového indexu pozemku, který vyjadřuje radonový potenciál podloží v hloubce 0,8 m pod povrchem zpravidla původního, neupraveného terénu. Nové znění tuto praxi podstatně mění, neboť způsob ochrany se již nadále bude určovat podle tzv. radonového indexu stavby, který vyjadřuje radonový potenciál podloží na úrovni základové spáry.


Radonový index stavby stanoví projektant na základě znalosti radonového indexu pozemku, výškové polohy základové spáry, plynopropustnosti zemin a koncentrace radonu v zeminách na úrovni základové spáry, úprav podloží majících vliv na plynopropustnost (např. hutnění, stabilizace, zřizování propustných štěrkopískových vrstev o tloušťce větší než 50 mm) a přítomnosti podzemní vody. Radonový index stavby nabývá hodnot nízký, střední a vysoký.


Pro stanovení radonového indexu stavby platí následující pravidla:



  1. odpovídá-li plynopropustnost zemin v úrovni základové spáry plynopropustnosti rozhodné pro stanovení radonového indexu pozemku a není-li důvod předpokládat, že se koncentrace radonu v půdním vzduchu na úrovni základové spáry výrazně liší od koncentrace radonu rozhodné pro stanovení radonového indexu pozemku, je radonový index stavby shodný s radonovým indexem pozemku;
     
  2. v ostatních případech se radonový index stavby stanoví podle stejné tabulky, která se používá pro určení kategorie radonového indexu pozemku. Zatřiďuje se ale na základě koncentrace radonu v půdním vzduchu a plynopropustnosti zemin na úrovni základové spáry. Pro stanovení obou parametrů se doporučuje využít zejména přímá měření in situ, výsledky inženýrsko geologického průzkumu, metody odborného posouzení apod. Zvýšení plynopropustnosti zemin je třeba zohlednit i tehdy, dojde-li k němu až později, např. v důsledku odvodnění pozemku, trvalého snížení hladiny podzemní vody apod. Snížení plynopropustnosti zemin v důsledku stabilizace, hutnění apod. lze uplatnit jen na základě průkazných zkoušek.

Koncentrace radonu v půdním vzduchu se může výrazně měnit v závislosti na hloubce v zeminách s vysokým obsahem rádia např. při následujících vertikálních profilech plynopropustnosti (obr. 1-4): v úrovni odběrového horizontu vysoká, pod ní nízká a na úrovni základové spáry vysoká plynopropustnost nebo v úrovni odběrového horizontu nízká a pod ní na úrovni základové spáry vysoká plynopropustnost apod.


Protiradonová izolace


Výpočet potřebné tloušťky a rozsah použití zůstává stejný. Protiradonovou izolaci je tedy i nadále možné navrhnout jako jediné opatření jen tehdy, pokud radonový potenciál pozemku nepřesáhne 70 nebo koncentrace radonu v podloží rozhodná pro stanovení radonového indexu stavby nepřesáhne:



  • 200 kBq/m3 pro nízkopropustné podloží;
  • 140 kBq/m3 pro středněpropustné podloží;
  • 60 kBq/m3 pro vysokopropustné podloží.

Podstatná změna je však obsažena v článku 5.5.2 revidovaného znění, který říká, že je-li pod stavbou vytvořena drenážní vrstva o vysoké propustnosti, nebo je-li součástí kontaktní konstrukce podlahové vytápění, musí být protiradonová izolace provedena v kombinaci s větracím systémem podloží nebo s ventilační vrstvou v kontaktní konstrukci a to bez ohledu na koncentraci radonu v podloží.


Podle kapitoly 7 nesmí být na protiradonovou izolaci z důvodu špatné těsnosti spojů použity plastové profilované (nopované) fólie. Obdobné omezení bylo zavedeno i pro asfaltové pásy s kovovými výztužnými vložkami, které nesmí být použity jako jediný materiál protiradonové izolace.


Jedinou přípustnou metodikou pro měření součinitele difúze radonu v protiradonových izolacích je podle revize ČSN 73 0601 metodika stavební fakulty ČVUT v Praze č. K124/02/95, která byla schválena k používání Státním úřadem pro jadernou bezpečnost dne 6.8.1998.


A poslední novinkou v této oblasti je, že protiradonové izolace smí být spojovány pouze takovými typy spojů, které byly odzkoušeny při měření součinitele difúze radonu.


Větrací systémy podloží


Norma nově definuje čtyři typy odsávacích prostředků, které slouží k odvodu půdního vzduchu. Jsou to:



  1. odsávací potrubí, které je určeno k položení do drenážní vrstvy nebo do drážek ve stávajících podlahách a navrhuje se nejčastěji z perforovaných plastových trub či hadic nebo z děrovaných keramických, betonových nebo kameninových tvarovek;
     
  2. odsávací vrt, což je perforované potrubí, které se zavrtává do původní zeminy pod stávající podlahy aniž by došlo k jejich porušení; navrhuje se nejčastěji z tuhých plastových trub, ocelových trub s plastovou vložkou nebo nerezových trub; zavrtávání je možné provádět ze sklepa, z montážní jámy v jedné z místností nebo z exteriéru;
     
  3. odsávací jímka je volný vzduchový prostor pod podlahou domu o objemu alespoň 10 dm3; konstrukce jímek bývá nejčastěji plastová, ale lze je vytvořit i z betonových nebo ostře pálených plných cihel kladených bez malty ve svislých spárách;
     
  4. odsávací studna je suchá část studny nacházející se buď pod domem nebo v jeho blízkosti, která má netěsnou konstrukci umožňující nasávání vzduchu z přilehlé zeminy.

Pro každý typ odsávacího prostředku uvádí norma podrobný způsob dimenzování (geometrický tvar, průměry, vzájemná vzdálenost, délka atd.) v závislosti na poměru propustností vrchní vrstvy podloží nacházející se těsně pod podlahami a níže situovaného podloží kd/ks, těsnosti podlah a způsobu odvětrání (přirozené nebo nucené).


Důležitá změna dotýkající se pasivního způsobu odvětrání je obsažena v článku 6.3.14, kde se říká, že pasivní odvětrání se vždy realizuje prostřednictvím stoupacího potrubí. Odvětrání jen do obvodových stěn je nepřípustné (obr. 5).


Při výpočtu tloušťky protiradonové izolace v kombinaci s odvětráním podloží se hodnota bezpečnostního součinitele a1 nově volí v závislosti na tom, zda je půdní vzduch odváděn aktivně nebo pasivně. Stávající hodnota a1 = 1 bude nadále platit jen pro nucené odvětrání. V případě pasivního odvětrání závisí součinitel a1 na propustnosti podloží – při nízké propustnosti je a1 = 1,5, při střední propustnosti je a1 = 2,0 a při vysoké propustnosti je a1 = 4,0.


Ventilační vrstvy


Revidované znění v článku 6.4.5 jednoznačně specifikuje, kdy má být ventilační vrstva nuceně větrána, aby bylo zajištěno její spolehlivé provětrávání. Je to v případech, kdy:



  • efektivní výška vrstvy je menší než 20 mm a zároveň je její plocha větší než 8 m2;
  • efektivní výška vrstvy je v rozmezí 20 mm až 50 mm a zároveň je její plocha větší než 30 m2;
  • není možné dosáhnout pasivním způsobem provětrávání ventilační vrstvy po celé její ploše.

Obdobně jako u ventilačních systémů podloží i zde byl zaveden striktní zákaz větrání ventilačních vrstev jen do obvodových stěn. Pasivní odvětrání musí být vždy realizováno prostřednictvím stoupacího potrubí procházejícího interiérem objektu až nad střechu.


Pro vytvoření ventilačních vrstev lze při respektování mechanických vlastností použít plastové profilované (nopované) fólie, ale jak již bylo výše uvedeno nikoliv ve funkci protiradonové izolace.


Při výpočtu tloušťky protiradonové izolace nad ventilační vrstvou se hodnota bezpečnostního součinitele a1 nově stanovuje v závislosti na způsobu odvětrání ventilační vrstvy. Hodnoty součinitele a1 jsou stejné jako u větracích systémů podloží.


Radonový štítek budovy


Revidované znění ČSN 73 0601 zavádí nový pojem – „radonový štítek budovy“. Hlavním posláním radonového štítku budovy je přiblížit hodnocení budovy z hlediska úrovně ozáření radonem běžnému občanovi. Jak se totiž ukazuje, ne všichni majitelé budov chápou dobře pojem „směrná hodnota“, s níž jsou v současnosti naměřené koncentrace radonu v interiéru budov porovnávány.



Obr. 06 – Radonový štítek budovy pro novou stavbu


Směrné hodnoty nepředstavují hranici mezi „škodlivostí“ a „neškodlivostí“, jak si mnozí mylně představují. Jsou jen uměle vytvořeny jakožto kompromis mezi sociálně ekonomickými a zdravotními hledisky (jedná se o jakýsi pomyslný průsečík mezi náklady na léčení nemocných s rakovinou plic a náklady na ozdravování domů). To znamená, že i koncentrace pod směrnou hodnotou jsou spojeny s jistým rizikem vzniku rakoviny plic. Neexistuje tedy žádná prahová koncentrace radonu, pod níž by lidé nebyli vystaveni žádnému riziku vzniku rakoviny plic.


Radonový štítek budovy (obr. 6) proto slouží k přehlednému porovnání průměrné koncentrace radonu zjištěné v pobytových prostorách budovy nejen se směrnou hodnotou podle vyhlášky SÚJB 307/2002 Sb., ale zároveň i se zvýšením rizika vzniku rakoviny plic. Radonový štítek zde vychází z epidemiologických studií, podle nichž se riziko vzniku rakoviny plic zvyšuje o 15 % na každých 100 Bq/m3. Radonový štítek budovy tak na rozdíl od směrné hodnoty informuje občana o úrovni zdravotního rizika, jemuž je v budově vystaven. Ten se tak může svobodně rozhodnout, zda vzhledem ke svému aktuálnímu zdravotnímu stavu a životosprávě přijme opatření proti radonu, či nikoliv. A to bez ohledu na skutečnost, zda koncentrace radonu v jeho domě je pod nebo nad směrnou hodnotou.


Součástí radonového štítku budovy jsou identifikační údaje o budově, jejím majiteli a zpracovateli štítku a rekapitulující typ a popis protiradonového opatření, výsledky měření koncentrace radonu a příkonu fotonového dávkového ekvivalentu Hx v jednotlivých místnostech, označení metodiky měření, apod.


Radonový štítek může být vystaven buď pro celou budovu nebo u rozsáhlejších staveb pro jejich jednotlivé funkční části (např. samostatně pro bytové jednotky, prodejní plochy, kancelářské prostory, výrobní haly apod.).


Radonový štítek budovy lze použit k prokázání koncentrace radonu v budově pro účely kolaudačního řízení (jestliže je měření koncentrace radonu stavebním úřadem vyžadováno), prokázání účinnosti protiradonových opatření, jednání o prodeji či zástavě nemovitosti, stanovení odhadní ceny nemovitosti apod.


Předpokládá se, že radonový štítek bude vystavovat projektant stavby nebo projektant protiradonového opatření. U nových nebo rekonstruovaných staveb by měl být radonový štítek budovy součástí dokumentace o předání stavby.


Literatura


[1] ČSN 73 0601 (2006) Ochrana staveb proti radonu z podloží
[2] ČSN 73 0602 (2006) Ochrana staveb proti radonu a záření gama ze stavebních materiálů