Problematika pokládání litého asfaltu na pěnové sklo

V průběhu loňského roku měla firma A.W.A.L.s.r.o. možnost dlouhodobě sledovat pokládku litého asfaltu na stavbě obchodně společenské centra „Galerie Vaňkovka v Brně“. Litý asfalt byl předepsán jako ochranná vrstva hydroizolací ve dvou různých skladbách střešních konstrukcí, a to skladby zateplené nad vnitřními vytápěnými prostory a skladby nezateplené. Ploché střešní konstrukce byly navrženy a realizovány jako střešní parkoviště, celkem pro cca 1.000 vozidel.

Skladba zateplené střechy byla od exterieru po interiér následující:

• betonová dilatovaná vozovka tl. 120 mm;
  
• 2x Pe folie;
  
• litý asfalt tl. 30 mm;
  
• separační lepenka typu A400;
  
• plnoplošně navařený asfaltový pás odolný teplotám litého asfaltu;
  
• asfaltový pás, lepený horkým asfaltem na povrch pěnového skla;
  
• pěnové sklo tl. 100 mm, lepené horkým asfaltem;
  
• plnoplošně navařený asfaltový pás  (V60S40);
  
• asfaltový penetrační nátěr;
  
• nosná konstrukce – ž.b. deska tl. 250 mm, jako ztracené bednění byly použity filigránové panely vylehčené pěnovým polystyrenem, nosná konstrukce byla provedena ve spádu do úžlabí.

Skladba nezateplené střechy od exterieru po interiér byla následující:

• litý asfalt tl. 30 mm jako provozní vrstva opatřená posypem lakovanou drtí Litý asfalt tl. 30 mm jako ochranná vrstva bez posypu;
  
• plnoplošně navařený asfaltový pás, odolný vysokým pracovním teplotám litého asfaltu;
  
• kotevní impregnační nátěr z epoxidové pryskyřice;
  
• nosná konstrukce – ž.b. deska tl. 250 mm, jako ztracené bednění byly použity filigránové panely vylehčené pěnovým polystyrenem, nosná konstrukce byla provedena ve spádu do úžlabí. Povrch byl upraven broušením a brokováním.

V případě zateplené skladby nebylo původně uvažováno se separační lepenkou typu A400. Pokládka litého asfaltu započala v nejteplejší části roku, tzn. začátkem července a to na kryté části parkoviště, chráněné před přímým slunečním zářením.
Již po položení několika prvních m2 se projevil zásadní technický problém. Pokládání litého asfaltu na vrstvu tepelného izolantu z pěnového skla znamenalo, že betonová stropní deska prakticky nemůže odebírat teplo z litého asfaltu jako je to běžné např. při pokládaní vrstev litého asfaltu na mostech, tedy přímo na hydroizolaci, navařenou na povrch betonové mostovky.

Díky velmi dlouhé době chladnutí a tedy dlouhé expozici asfaltového pásu vůči vysokým pracovním teplotám litého asfaltu, docházelo k rozpuštění asfaltové hmoty, vyteklé z podélných a příčných spojů pásů. Tato rozteklá asfaltová hmota zředila litý asfalt natolik, že během poměrně krátké chvíle docházelo k dramatickému prokleslování spojů pásů a velkému rozjíždění vrstev litého asfaltu. Celkový výsledek byl opticky, ale především funkčně zcela nepřijatelný a musela se tedy hledat řešení, která tento stav odstraní.

Průběh pokládky litého asfaltu přímo na hydrizolační souvsrtví a následné propadliny jsou na obrázcích číslo 1 až 3 umístěných ve fotogalerii.

Jednou z možností, která byla v praxi odzkoušena, bylo snížení pracovní teploty litého asfaltu na hranici zpracovatelnosti, tzn. na cca 220 ºC. K tomuto účelu byla do asfaltu vmíchána speciální směs. I přes všechnu snahu nebylo toto opatření příliš přínosné, k rozjíždění litého asfaltu docházelo stále. Navíc byly pokusy prováděny v zastíněné části střechy, v přímo otevřené části střechy bylo možno očekávat ještě méně příznivé okrajové podmínky.

 Graf závislosti teploty litého asfaltu na výstupu z kotle na čase

Graf závislosti teploty litého asfaltu na čase po položení v ploše

Jako další opatření byly činěny pokusy s podložením vrstvy litého asfaltu lepenkou typu A. Lepenka byla pokládána nejprve v pruzích přes podélné a příčné spoje, dále byla pokládána v jedné vrstvě celoplošně s přesahy, a dále i ve dvou vrstvách. Praktické zkoušky ukázaly, že nejlepších výsledků bylo dosaženo celoplošným podložením jedním pásem typu A, dvojité podložení vůči jednovrstvému nevykazovalo žádné rozdíly. způsob pokládání viz. obrázek číslo 5 umístěný ve fotogalerii.

Díky celoplošnému podložení litého asfaltu lepenkou typu A bylo prakticky zamezeno jakémukoli významnějšímu prokreslování spojů v hydroizolaci, a to za jakýchkoli teplot venkovního vzduchu.

Význam provádění litého asfaltu jako ochranné vrstvy hydroizolace byl nepopiratelný od samého začátku. Na tak velkých, technicky složitých a časově mimořádně omezených stavbách je význam dokonalé ochrany hydroizolace dle mého názoru stejně důležitý jako samotná kvalita provedených hydroizolačních prací.

Význam a výhodu podložení litého asfaltu lepenkou typu A jsme na stavbě mnohokrát pocítily ještě v dalších fázích výstavby, zejména v okamžicích, kdy bylo potřeba odhalit vrstvy již položené hydroizolace, ať již z důvodů potřeby dodatečných prostupů, nebo, bohužel, díky zatékání.

Lepenka typu A zde totiž fungovala skutečně jako separace a nedocházelo k připečení vrstvy litého asfaltu k hydroizolaci. Tím bylo odhalení hydroizolačního souvrství značně zjednodušeno.

Další zajímavý technický problém znamenalo položení vrstvy litého asfaltu na nájezdových rampách ve sklonu cca 15%. Dle normy ČSN 73 6122 – Lité asfalty je možno pokládat litý asfalt s určitými technickými opatřeními do maximálního konečného sklonu 12%. Nepříznivými okolnostmi byly tedy velký sklon (15%), aplikace litého asfaltu na vrstvu tepelného izolantu (v tomto případě pěnové sklo tl. 140 mm) a provádění za vysokých venkovních teplot v srpnu bez možnosti dlouhého zastínění. Litý asfalt musel dále vykazovat dostatečnou stabilitu na šikmé ploše.

V praxi byl vyzkoušen s dostatečnou účinností a funkčností následující postup:

1. Litý asfalt byl pokládán na speciální výztužnou tkaninu, odolnou vůči vysokým pracovním teplotám litého asfaltu. Výztužná tkanina byla v nejvyšším bodě rampy fixována pruhem asfaltu, samotná pokládka v ploše probíhala až po vychladnutí tohoto pruhu.
   
2. Pokládka litého asfaltu byla směrována na chladnější část dne, tzn. na ranní a dopolední, případně pozdní odpolední hodiny, kdy byla rampa alespoň v částečném stínu.
   
3. Pokládka probíhala ve dvou tenkých vrstvách v tloušťkách cca 15-20 mm.

Při splnění těchto podmínek je provedení litého asfaltu jako ochranné vrstvy hydroizolace na zateplených rampách o velkém sklonu reálné. Povrch asfaltu v tomto případě nevykazuje velkou rovinatost, ale je pro své účely plně funkční.

Závěrem chci říci, že provádění ochranných vrstev hydroizolací, stejně tak jako celková ochrana hydroizolačního povlaku během celé fáze výstavby je nesmírně důležitým, ale bohužel stále opomíjeným aspektem provádění hydroizolací. Podceněná, pozdě provedená nebo vůbec neprovedená ochrana izolací může vést k velmi nemilým překvapením (někdy až po delší) době, ale o tom zase až někdy příště.