Poškozená stěrková pojížděná hydroizolace

Jedna z nejtěžších a nejsložitějších disciplín vodotěsných izolací je technické řešení a následné provedení pojížděných vodotěsných izolací, které jsou z hlediska namáhání vystaveny naprosto extrémnímu namáhání, a to jak od provozu, tak i od klimatických podmínek.

Obr. č.  1 – celkový pohled na část poškozené hydroizolační stěrky

Na obrázku č. 1 hydroizolační stěrka, resp. její poruchy, kopíruji pracovní spáry, které vznikají při betonáži. Principem je, že těmito spárami migruje voda, která se pak pod teplotou zahřívá a má tendenci odtrhávat hydroizolační povlak od podkladu. Tlakové působení vodní páry je všesměrné, takže se rozšiřuje i do míst, kde není spojení podkladu s hydroizolační stěrkou dostatečné.

Obr. č.  2 – detail totálního poškození nad spárou v izolované pojížděné desce

 

Obr. č.  3 – výřez z obr. č. 3 – je patrné poškození i spáry v betonu, tedy toto je příklad hloubkového poškození pojížděného hydroizolačního povlaku

 

Obr. č.  4 – detail poškozeného hydroizolačního povlaku

 

Obr. č.  5 – detail poškozeného hydroizolačního povlaku – zejména jsou důležité jemné trhliny nad měřítkem

 

Obr. č.  6 – další detail poškození hydroizolačního povlaku – jemné trhliny není možné vizuálně identifikovat

Tak jako každý beton i tento je nasákavý, tj. defekty v izolaci, byť nepatrnými, dochází k postupné dotaci vody do spáry mezi nosnou konstrukci a stěrkový hydroizolační povlak a v důsledku tlakového namáhání od vodní páry, která pod teplotou zvětšuje svůj objem a má tendenci pokračovat v dalším odtrhávání stěrkové hydroizolace od podkladu.

Podkladní konstrukce po stěrkové izolace by měly být maximálně homogenní, zejména bez pohybujících se trhlin. V případě, že použitý hydroizolační povlak nemá dostatečné technické vlastnosti, v tomto případě průtažnost. Dojde k jeho popraskání a voda se může dostat pod něj a další její působení je jasné.