Proč dodržovat normy při návrhu a realizaci odvodnění plochých střech?

V dalším příspěvku z konference Izolace 2020 se s panem Bc. Jan Dvořákem pozastavíme nad otázkou dodržování norem při návrhu a realizaci odvodnění plochých střech.

Anotace: Jakákoli stavba, ať už novostavba, či rekonstrukce, má mnoho úskalí. Tato úskalí a jejich technická řešení provází celou stavbu již od tvorby projektové dokumentace, až po samotnou realizaci. Tento příspěvek je zaměřen na běžně porušované zásady, které se objevují od návrhu, výpočtu a samotné realizaci odvodnění plochých střech. A nakonec položí, snad i trochu kacířskou, myšlenku.

1. DEFINICE NORMY
V první řadě bych si dovolil osvětlit pojem norma.
Norma v původním latinském významu znamenalo „úhelník, pravítko, měřidlo, pravidlo“ a když zabrouzdáme na Wikipedii, tak nám jako první definici ukáže následující: „Norma (někdy také standard) je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., který se buďto předepisuje a vyžaduje, nebo popisuje, co je normální (přijatelné nebo obvyklé)“.
V první informaci jsem si neskutečně rád všiml, že norma mi dává nějakou fyzickou dimenzi a v druhé informaci, že norma mi dává informaci o normálním stavu. V dnešní neutěšené době pevný bod.
V rámci odvodnění plochých střech nás v následujících řádcích, a nejenom řádcích, budou provázet tři normy:
– ČSN 73 1901-2011 Navrhování střech (novelizovaná v únoru 2011)
– ČSN EN 12 056:03 Odvádění dešťových vod ze střech, navrhování a výpočet
– ČSN 75 6760-3 Vnitřní kanalizace

2. DODRŽOVÁNÍ NOREM
Novela zákona č. 22/1997 Sb. (provedená zákonem č. 71/2000 Sb.) výslovně uvádí, že česká technická norma není obecně závazná. Z toho vyplývá, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování.
Existují však případy, kdy povinnost dodržovat požadavky uvedené v normách vyplývá z jiného právního aktu. V našem oboru se jedná o smlouvu. Tedy pokud je ve smlouvě uvedeno, že „dokumentace bude navržena v souladu s platnými ČSN / stavba bude provedena v souladu s platnými ČSN apod. a případné odchylky se budou řešit dodatky“ – v případě takové smlouvy se stávají všechna ustanovení platných ČSN pro projektanta i zhotovitele stavby závaznými.
A tady vidíme, že máme krásný prostor pro kreativitu (ano, nebojím se použít tuto definici) projektantů a izolatérů. Pojďme si rozebrat alespoň nejčastější nedodržování norem

3. MINIMÁLNÍ POČET VPUSTÍ
Jako první porušení normy se stává počet vpustí v odvodňované ploše. Ale nejprve si definujme, co nám říká norma, tedy normální stav. Konkrétně ČSN 73 1901 – čl. 8.19.10:
– Pro odvodnění každé střešní plochy se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Malé plochy odvodněné jednou vpustí musí být vždy doplněny bezpečnostním přepadem.
– Bezpečnostní přepad se doporučuje navrhovat na všech plochých střechách nebo terasách.
Riziko ucpání vtoku, nebo dešťového odpadního potrubí je poměrně vysoké. Mohou ho způsobit drobné předměty jako listí a jiný biologický odpad které zachytí ochranný koš, nebo v případě chybějícího koše (u starších střech nic neobvyklého) větší předměty jako uhynulí ptáci, nebo dětmi hozený míč, které zneprůchodní celý průmět potrubí. Je důležité zdůraznit, že dvě vpusti svedené do jednoho potrubí, nesplní normou danou podmínku. Zvýšené riziko usazení nečistot je navíc, má-li některá z částí dešťového odpadního potrubí vodorovně vedené potrubí.
Bezpečnostní (pojistné) přepady eliminují riziko ucpání střešních vpustí, nebo jejich přehlcení při přívalovém dešti a měla by je mít každá plochá střecha, nebo terasa.

4. UMÍSTĚNÍ STŘEŠNÍCH VTOKŮ A BEZPEČNOSTNÍCH PŘEPADŮ
Jako druhé a zároveň nejčastější porušení normy se nám vyskytuje umístění vpustí. Odkaz do normy ČSN 73 1901 – C.1.8.
Vtoky a prostupy potrubí se nemají umísťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí. Vzdálenost hrdla vtoku od těchto míst musí umožnit osazení vtoku, má být nejméně 0,5 m tak, aby bylo možné provést spolehlivé opracováni detailu vrstvami střechy, především vodotěsnící vrstvou.
Jedná se o nejčastěji porušovanou základní zásadu při návrhu plochých střech. Nejen riziko hromadění nečistot, ale zejména konstrukce střešní vpusti neumožňuje opracování v blízkosti atik a jiných prostupů. Správným návrhem umístění střešních vpustí 0,5 m od atik, prostupů a jiných nadstřešních konstrukcí se výrazně sníží riziko nevhodně opracovaného detailu.

Obr. 1: Nevhodné umístění vpustí

5. OSAZENÍ STŘEŠNÍ VPUSTI
Dalším častým problémem je osazení střešních vpustí. Opět odkaz k normě ČSN 73 1901 – C.1.2 – hrdlo vtoku musí být v úrovni horního povrchu vodotěsnící vrstvy nejnižším místem přilehlé střešní plochy i při uváženi průhybu střechy.
Je vhodné, aby povrch hydroizolačního povlaku v okolí vtoku byl níže než povrch hydroizolačního povlaku přilehlé plochy střechy. Pokud to skladba střechy umožní, doporučujeme střešní vpust zapustit alespoň 2 cm pod úroveň hlavní hydroizolační vrstvy. Je třeba počítat i s převýšením spojů mezi povlakem a vtokem.

Obr. 2: Správné osazení vpusti

6. POUŽITÍ OCHRANNÝCH KOŠŮ A JEJICH PRAVIDELNÁ KONTROLA
Norma nám opět dává popis stavu normálnosti, tentokrát ve dvou bodech:
– ČSN 73 1901 čl.15 – Ochranné košíky a vpusti se musí kontrolovat, případně čistit, nejméně 2x ročně.
– ČSN 73 1901 – C.1.5 – Hrdlo vtoku se kryje trvanlivou mřížkou nebo perforovaným krytem, jejichž řešeni odpovídá druhu stabilizačních nebo provozních vrstev a odtokovým poměrům.
Vpusti by měly mít vždy ochranný košík (lapač střešních splavenin), který zabraňuje vniku nečistot do dešťového odpadního potrubí a každý si jistě vybaví, kolikrát se na Vámi vyprojektovaný, nebo realizovaný objekt vydal provozovatel, či jím pověřená osoba na kontrolu.

Obr. 3: Pravidelně kontrolovaný stav vpusti?

Dále musí ochranné košíky osazované na vtoky nepochozích plochých střech vyčnívat nejméně 40 mm nad střešní krytinu. I když dojde k nahromadění nečistot v okolí vpusti, nedojde k úplnému zneprůchodnění vpusti. Někteří výrobci uvádí v technické specifikaci, že standardně dodávaný ochranný koš lze použít i pro střechy s přitěžující vrstvou kačírku. Konstrukce a odolnost ochranného koše není ale jedinou podmínkou. Tou hlavní je jeho výška, tedy aby i při vrstvě kameniva 60 mm vyčníval koš 40 mm, musí být jeho celková výška 100 mm.

7. ŠROUBOVACÍ PŘÍRUBA, NEBO OD VÝROBCE NAPOJENÁ MANŽETA
V dalším bodě nám ČSN 73 1901 – C.1.1 definuje konstrukci vpusti následovně: „Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnících vrstev střechy na těleso vtoku. Doporučuje se navrhovat použití průmyslově vyrobeného dílce.“
V praxi se ukazuje, že použití vpustí se šroubovací přírubou s sebou nese několik rizik narušení vodotěsnosti. Nejčastějším případem poruchy vodotěsnosti je postupné povolení příruby a nutnost jejího průběžného dotahování, případně opak respektive důsledek přetažení, při kterém dojde k průhybu plastové části mezi šrouby a v důsledku toho těsnění umístěné pod přírubou nedoléhá.
Problém je z části způsoben také tím, že jako součást dodávky jsou střešní vpusti zařazeny pod zdravotechniku, jejíž pracovníci skladby střechy a hydroizolační problematiku neznají. V projektu tedy stačí uvést, že vpust nebo nástavec má mít integrovanou manžetu konkrétní hydroizolace. Realizační firma se tím zříká odpovědnosti za napojení hydroizolace na vpust, která se tím přenáší na výrobce střešní vpusti. Výrobce si musí poradit se spojením dvou různých materiálů jako je hydroizolace a pevný materiál vpusti, jehož pevnost je nutná pro vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí.

8. MĚKKÉ VTOKY
Takzvané „dutraly“ a výlisky z mPVC nelze ani podle současné legislativy nazvat vpustí nebo vtokem. Opět na nás myslí norma ČSN EN 1253 – 1 Podlahové vpusti a střešní vtoky – Část 1 – Požadavky.
Nesplňují ani nejzákladnější požadavky na střešní vpust, jako například zkušební zatížení a trvalá deformace, reálně změřené průtoky ve zkušebně a tak dále.
Jedná se o tvarovku z měkkého materiálu, který zejména neumožňuje vodotěsné napojení do hrdla dešťového odpadního potrubí. Jejich užití berme pouze jako možné dočasné řešení před dodáním standardních střešních vpustí, nebo při provizorním odvodnění.

Obr. 4: Kvalita měkkého vtoku se vždy projeví rychle

9. KOTVENÍ STŘEŠNÍCH VPUSTÍ
Vztlaky zejména v blízkosti atik jsou obrovské a při silném větru může dojít k vytažení vpusti z hrdla dešťového odpadního potrubí. Střešní vpusti by proto měly umožnit kotvení za tělo vpusti a ne za integrovanou manžetu. A i zde máme popsán stav normálnosti v normě ČSN 73 1901 – C.1.10, kde je uvedeno následující: „Těleso vtoku musí být vždy připevněno k nosné vrstvě.“

10. UV STABILIZACE VÝROBKŮ
I tady si určitě vybavíte spousty nápadů lidské tvořivosti, které nejsou UV stabilními, leč používanými. A popis normálnosti více než výstižný: „Konstrukce střechy musí být navržena z takových materiálů, které odolají působení UV záření. Materiály neodolávající UV záření musí být zabudovány tak, aby na ně po celou dobu životnosti konstrukce nemohlo dopadat přímé ani odražené sluneční záření.“ v normě ČSN 73 1901 – 8.27.6

Obr. 5: HT potrubí stabilizováno proti UV záření pomocí izolepy

11. ZÁVĚR, MYŠLENKA A PODĚKOVÁNÍ
Byť jsme si teď prošli jakýmsi sumářem nedodržováním norem, tedy obcházení normálního stavu, tak se nyní dostanu k té slibované kacířské myšlence. Jistě jste se na ní těšili. Tak tady ji máte.
Dokázali bychom se posouvat s normami tak rychle dopředu, kdyby nebylo chyb, lidové tvořivosti a ohýbaní reality? Děkujme tedy lidem, za jejich tvořivost a chybovost. Tedy s přáním minimálních škod.
Ale teď vážně. Bez norem, tedy popisů stavu normálnosti, by tento svět byl naprostým chaosem a byl by odkázán pouze na svědomitost, zručnost a hlavně zkušenost.

Bc. Jan Dvořák

Topwet s.r.o., Náměstí Viléma Mrštíka 62, 664 81 Ostrovačice
+420 725 982 291, jan.dvorak@topwet.cz, www.topwet.cz