Svařování fóliových hydroizolací (nebo spíše signály obtížného svařování)

Jedním z významných faktorů spolehlivosti hydroizolačního povlaku z fóliových hydroizolací je svařitelnost. V případě, že hydroizolace jdou obtížně svařovat, je nutné tento fakt pečlivě prozkoumat, protože to je základní signál, že s tímto materiálem není něco v pořádku, ale též to může být špatně nastavená teplota svařovacího přístroje.

Fóliové izolace se obecně vyznačují stárnutím, které má jeden významný důsledek. Problémy při svařování. V případě, že se svařují dvě různě staré fólie, je vždy nutné provést zkoušku svařitelnosti, která prokáže spolehlivou soudržnost svařených fólií, případně provést taková opatření, aby se fólie daly řádně svařit, tj. očistit, případně oživit/očistit svařované plochy fólie specializovanými prostředky, které mají výrobci k dispozici. To však jde jen do určité míry degradace plochy. V případě, že se fólie nebude tavit, ale bude se zbarvovat do hněda, tak jak je na obr. č. 1, resp. č. 4, je jasné, že takovýto materiál již nejde svařit. Zbarvování do hněda je způsobeno nedostatkem hmoty PVC v oblasti svařování a pálením plniva, které při degradaci fólie zbývá na povrchu a je možné je jednoduše setřít, viz obr. č. 5 nebo odnést si s sebou na botách, viz obr. č. 6.

Obr. č. 1 – záplata navařená na přestárlé fólii

Na obrázku č. 1 je záplata z nového materiálu provedená na staré fólií, jejíž povrch vypadá tak, jak je zobrazeno na fotografii č. 2, resp. nový, jehož povrch je na fotografii č. 3. tj. dramatický rozdíl v rovinnosti povrchu a též ve svařitelnosti.

Obr. č. 2 – fotografie charakterizující zdegradovanou fólii

Z rozdílu tvaru povrchu je patrné, proč tato část fólie již není hydrofobizovaná, současně změna barvy povrchu dokládá i chemickou změnu fólie, která přestává být svařitelná.

Obr. č. 3 – tato část fólie byla odebrána z krytého přesahu, kde nebyla vystavena UV záření

Povrch fóliové hydroizolace v tomto případě, obr. č. 3, nevykazuje vrásnění ani jinou degradaci a i barva je homogenní. Tedy tento materiál se jak mechanicky, tak chemicky liší od toho, který je na obr. č. 1. Jediný rozdíl je v jeho namáhání v průběhu expozice na střeše. Materiál z obr. č. 3 nebyl vystaven UV záření.

Obr. č. 4 – detail další záplaty na přestárlé fólii
Na fotografii č. 4, je velmi dobře vidět rozdíly mezi oběma fóliemi, v jejich svařitelnosti, ale i v jedné další velmi důležité skutečnosti, a to je hydrofobizace.
Hydroizolační materiály mohou být hydrofobní z principu použitého materiálu, nebo mohou mít hydrofobní úpravu. V případě, že tato vrstva přestane fungovat, stane se materiálem, do kterého se voda může dostat, tj. netvoří na povrchu kapičky, tak jako je patrné na obr. č. 4 (tedy absencí hydrofobizace se zvyšuje nasákavost materiálu, a to i hydroizolačního).
Základním principem funkčního svařování je, že obě svařované fólie mají obdobné teploty svařování (jsou charakterizovány teplotami skelného přechodu – tj. chemicko-technický termín). V tomto případě je to v dramatickém rozporu, zatímco nová fólie teče (označeno červenou šipkou), stará fólie se pálí, a to jednak z důvodu, že došlo k chemickým změnám, ale též z důvodu, že na povrchu této vystárlé fólie již není vhodný materiál ke svařování. Lze konstatovat, že tato fólie již prakticky a spolehlivě není svařitelná.
Obecně lze konstatovat, jakmile fólie začne sprašovat, což se dá lehce zjistit setřením vrchní vrstvičky (obr. č. 5), již není korektně svařitelná a to ani za použití všeho možného čištění a oživování povrchu.

Obr. č. 5 – stopa mého stíracího prstu na vystárnuté hydroizolační fólii

Obr. č. 6 – plnivo ze syntetické fólie, které je možné si odnést ze střechy s sebou