Supervize v procesu přípravy a realizace střech

Abstrakt
Hlavní téma pro 19. ročník konference je „Provozní střešní pláště a další problematika plochých střešních plášťů, vč. poruch, ke dnešnímu stavu poznání“. Jednou z možností, jak zvyšovat kvalitu prací na střešních konstrukcích, je dosáhnout zavedení „supervize v procesu přípravy a realizace střech“. Cílem supervize musí být vyšší uspokojení z práce, dosažení její vyšší kvality a efektivity. Supervize tak může představovat důležitou součást profesního růstu každého účastníka stavebního procesu. Na druhou stranu supervize nemá být jen kontrolou, posuzováním či hodnocením práce zhotovitelů.  

Úvod referátu
Na úvod mého referátu je potřebné zůstat na chvíli ještě u abstraktu tohoto příspěvku. Myslím si, že se nedopouštím žádné technické chyby, jestliže budu supervizi považovat především jako nástroj pomoci vybudovat kvalitní stavbu. Již z abstraktu vyplývá, že činnost supervizora musí vykonávat člověk, vybavený nejen vysokými teoretickými znalostmi, vysokou odbornou úrovní a praktickými zkušenostmi, ale zároveň musí být pedagog, který chce pomáhat, chce učit toho, kdo o to stojí. Z hlediska profesionality tedy toho, kdo činnost supervizora i zaplatí. 
Za velmi důležité považuji zahájit výkon supervize již v procesu projektové přípravy, samozřejmě, týkající se realizační projektové dokumentace z návaznosti na samotnou realizaci.

Hlavní část referátu
Již několikrát (a to i z mé strany) na těchto konferencích odeznělo, že práce ve stavebnictví a i v části, týkající se střešních konstrukcí, vyžaduje nejen teoretickou přípravu a odbornou praxi, ale znamená to i celoživotní vzdělávání všech účastníků tohoto procesu. Jestliže tedy v úvodu a abstraktu jsem trochu osvětlil pojem „supervize“, tak v této části příspěvku chci ukázat, jak se nemá vykonávat supervize, a následně naopak jak by supervize mohla fungovat. Jak jsem již uvedl, tak výkon funkce supervizora (samozřejmě pokud je to žádané a možné) musí vykonávat odpovědná osoba, jinak zůstane smysl vlastní supervize na polovině cesty a ten, kdo tuto supervizi objednal, nebude z ní mít plnohodnotný užitek. Dle našich zkušeností musí tuto činnost vykonávat osoba nezávislá na jakémkoliv účastníku výstavby, tj. ani na investoru, projektantu či zhotoviteli, neboť jen v takovém případě může do všech vyskytnuvších se problémů vnést nový pohled a samozřejmě i nová řešení. 
V rámci mé odborné, a hlavně znalecké praxe mám možnost nahlížet na činnost supervizora a následně buď tuto práci hodnotit kladně anebo záporně. V mém příspěvku Vám tedy poskytnu dva pohledy na výkon supervize.
První příklad, kdy je investorem statní orgán a zadá výkon supervize zkušenému odborníkovi, který však nemá plně povědomí o supervizi a považuje ji pouze za vyšší stupeň kontroly. Ve své činnosti se odmítá účastnit na přípravě realizační dokumentace – toto je přece činnost zhotovitele a ten je za ni placen – to je dle mého mínění první závažná chyba supervizora. Supervize byla uskutečněna na rekonstrukci rozsáhlejšího objektu se třemi pavilóny. Jednalo se celkem o tři části střech s označením A, B a C. U každé z těchto střech byly signalizovány evidentní problémy PD v rámci budoucích řešení a supervizor jim nevěnoval žádnou pozornost – prostupy střešní konstrukcí ve vzdálenostech do 100 mm od svislých navazujících konstrukcí, velké nerovnosti původní stropní konstrukce – její mazaniny – prohlubně až 60 mm, konstrukčně pak byly střechy rozděleny na dvě poloviny nadbetonávkou, prostupy střechy byly umístěny v blízkosti vytvářených budoucích úžlabí. Komentář supervizora – vše se vyřeší v rámci realizace, viz fotodokumentace v rámci přednášky.
Realizace – supervizor byl na posuzované stavbě i několikrát za týden a stavbu procházel bez jakéhokoliv vyjádření k jednotlivým postupným krokům zhotovitele. Konečným výsledkem a prvním vážným zápisem supervize bylo konstatování a odmítnutí převzetí stavebních prací na podkladě: nevhodného a kvalitativně nedostatečného spádování střešního pláště a tím vytváření kaluží, které ČSN 731901 – Navrhování střech u nových střech nepřipouští. Většina kaluží se vyskytovala v místech napojení jednotlivých sklonů střechy. Zhotovitel navrhl vytvoření spádových úžlabí (pomocí rozháněcích klínů), s novým přeplátováním pomocí povlakové krytiny – fólie. Investor souhlasil a dílo bylo takto upraveno. Supervizor však rozhodl, že s ohledem na záplaty povlakové krytiny (vůbec mu nevadilo, že celé napojení pomocí spádových klínů v úžlabí bylo zhotoveno na původní fólii), tuto novou střechu nepřevezme. Návrh supervizora zněl - odstranění všech vrstev střešního pláště, což samozřejmě zhotovitel nepřipustil. Výsledkem je spor.
Příklad druhý, kdy investorem je soukromá developerská společnost (a tato je zároveň jedním ze zhotovitelů se svými subdodavateli) a druhá soukromá stavební společnost se svými subdodavateli. Tyto dvě zhotovitelské firmy se také rozhodly přizvat, s ohledem na různé typy a technologie nových střech, na budovanou stavbu většího obchodního centra, supervizora. Jeho první činností bylo poukázat na nedostatky zadávací projektové dokumentace s tím, aby v rámci zpracování realizační projektové dokumentace nedocházelo k problematickým místům na jednotlivých střechách. Druhým krokem pak byla přímá účast supervizora na pravidelných týdenních kontrolách - pochůzkách. Každá kontrola probíhala jako prohlídka postupu stavebních prací jednotlivých subdodavatelů (za účasti odpovědných pracovníků zhotovitele a jeho subdodavatele) s okamžitým řešením zjištěných problémů a nedostatků přímo na místě jejich nálezů, pokud to bylo možné. Dále následovala schůzka s jednotlivými vedoucími pracovníky - opět rozbor zjištěných nedostatků. Supervizor pak vypracoval samostatnou zprávu s fotodokumentací nalezených nedostatků či zjištění o technologické nekázni jednotlivých pracovníků na stavbě. Další pochůzka supervizora v prvé řadě probíhala na kontrolu odstranění nalezených nedostatků z minulé pochůzky a teprve následně byly kontrolovány i nové stavební práce. V podstatě tak docházelo k tomu, že supervizor byl vždy ve styku od jednotlivého pracovníka na stavbě, přes jeho nadřízeného v řemesle, až k hlavním odpovědným osobám za celou stavbu. Všichni tito pracovníci tak byli po celou dobu výstavby informování o všech nedostatcích, možných budoucích problémech a sami tak mohli v jejich denní práci se v problémech lépe orientovat i mimo svou specializaci. Samozřejmě, že i při této supervizní činnosti docházelo k nutnosti rozhodnutí o demontáži, ale zde s tím rozdílem, že tyto byly zachycovány ještě před dokončením jednotlivých vrstev střešních plášťů a nemuselo se tak vyžadovat odstranění celého střešního pláště. 

Závěr
Cílem našeho příspěvku na této konferenci je ukázat, jak je snadné je sklouznout do činnosti, která má pomáhat zvyšovat kvalitu stavebních prací – v našem případě kvalitu nových střešních konstrukcí k činnosti, kterou nelze nazvat jinak, než zbytečným zatěžováním všech účastníků staveb jen z hlediska dalšího stupně kontroly post ex a tím dosažení nápravy za zvýšených finančních a časových problémů.

Literatura:
Vlastní fotoarchív autora příspěvku
Volné zdroje z internetu

Článek má souvislost s akcí Izolace 2018 (08.02.2018).

Anotace

Česky

Hlavní téma pro 19. ročník konference je „Provozní střešní pláště a další problematika plochých střešních plášťů, vč. poruch, ke dnešnímu stavu poznání“. Jednou z možností, jak zvyšovat kvalitu prací na střešních konstrukcích, je dosáhnout zavedení „supervize v procesu přípravy a realizace střech“. Cílem supervize musí být vyšší uspokojení z práce, dosažení její vyšší kvality a efektivity. Supervize tak může představovat důležitou součást profesního růstu každého účastníka stavebního procesu. Na druhou stranu supervize nemá být jen kontrolou, posuzováním či hodnocením práce zhotovitelů.