Některá úskalí současné legislativy ve světelné technice

ANOTACE
V České republice potažmo v Československu je jak denní osvětlení tak oslunění zavedeno v normách a legislativě již dávno. Mohlo by se tedy zdát, že za tak dlouhou dobu nás již nemůže v dané oblasti nic překvapit, přesto opak může být spíše pravdou. Nejedná se ale o překvapení v rovině technické, ale největší úskalí lze očekávat v rovině legislativní a to zejména v rámci sousedských vztahů, resp. rozsudků z nich vyplývajících.

 

ÚVOD
Normy na stanovení požadavků na denní osvětlení a oslunění byly platné v Československu již ve druhé polovině minulého století. Tou dobou byly stanoveny základní hygienické požadavky, které platí téměř v nezměněné podobě až doposud a není ani žádný zásadní důvod je měnit. Kde ale došlo v posledních letech ke změnám je hodnocení vlivu nových staveb na sousední objekty. Tuto změnu si vynutila změněná situace po roce 1990, kdy se do popředí postupně dostala otázka ochrany soukromého majetku a tak se z původně technického problémů stal problém právní.

 
ZÁKONEM STANOVENÁ OCHRANA
Základním předpisem, který řeší ochranu stávajících objektů je Občanský zákoník, resp. jeho § 127 odst. 1:

„Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.“

 Tato obecná věta je pak dále rozvíjena ve vyhláškách nebo nařízeních, které se dále odkazují na technické normy typu ČSN. Proto se za poslední dobu začala tato otázka v normách pro denní osvětlení a oslunění více řešit. Bohužel každá změna těchto pravidel v praxi vždy přinesla další a další možnosti jak danou věc precizovat. Průkopníkem v této problematice je normalizace v denním osvětlení a na základě jejich zkušeností se pak po odzkoušení v praxi promítnou i do oslunění.

 Samostatnou kapitolou je přenos těchto požadavků do zmiňovaných vyhlášek a nařízeních, které je ne vždy provedeno, vzhledem ke zjednodušení, v souladu s původní technickou normou a pak je možné očekávat neočekávatelná rozhodnutí úřadů státní správy nebo dokonce soudů.

 Vyhláška 137/1998 Sb. a ČSN 73 4301
Pravděpodobně nejzávažnější dopad na problematiku oslunění měl rozsudek Nejvyššího správního soudu se spisovou značkou 6 As 56/2005 - 98, který na základě nešťastně formulovaného §24 Vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, zcela znegoval smysl a význam stanovených parametrů nastavených pro proslunění v ČSN 73 4301.

 

§ 24

Proslunění

(1) Prosluněny musí být obytné místnosti a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují. Přitom musí být zajištěna zraková pohoda a ochrana před oslněním, zejména v pobytových místnostech určených pro přesné činnosti.

(2) Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při posuzování proslunění se vychází z normových hodnot.

 V prvním odstavci je nešťastně formulovaná věta, která nemá s normou ČSN 73 4301 nic společného, pouze se asi autoři snažili vyjádřit důležitost oslunění v obytných stavbách. Až teprve druhý odstavec se snaží celý smysl vrátit zpět na rovinu ČSN, která stanovuje povinnost oslunit pouze jednu třetinu z obytné plochy bytu.

 Bohužel Nejvyšší správní správní soud se v odůvodnění rozsudku vyjádřil zcela jasně:

„Jak je uvedeno výše, citovaný druhý odstavec § 24 upravuje proslunění celých bytů, jemu předchází odstavec prvý, který prvotně stanoví, že obytné místnosti (a ty pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují) musí být prosluněny. Toto ustanovení (§ 24 odst. 1 vyhlášky) nepřipouští žádné výjimky z dané povinnosti, musí být proto splněna vždy.“

To, že je zdůvodnění v dalších souvislostech nelogické již neřešil, protože právu neodporuje.

Tento stav, který lze označit jako právní nejistotu pro autorizované osoby v procesu výstavby, kdy technické požadavky byly nebo jsou v rozporu s právním řádem, trval v tomto případě od 22. února 2007. Zprvu bez jakéhokoli zájmu technické veřejnosti, protože jeho objevení bylo spíše náhodné a souviselo s jinou činností. Nikdo totiž nemá za povinnost o takto závažných rozsudcích referovat, protože jsou veřejně dostupné. Tento stav nebyl odstraněn ani Vyhláškou č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, účinné od 26. 08. 2009, která nahradila původní vyhlášku 137/1998 Sb. Nestačila na rozsudek Nejvyššího správního soudu včas zareagovat, přestože od jeho vydání tehdy proběhly více než dva roky.
 

ZÁVĚR
Na závěr si snad lze přát, aby se podobné nesrovnalosti vyskytovaly co nejméně a pokud se již přihodí, tak aby byly odstraněny co nejdříve. V součsnosti tento stav stále trvá, přestože novela vyhlášky je již řadu měsíců připravována.

LITERATURA
[1]    Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
[2]    Vyhláška č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu
[3]    Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby
[4]    Rozsudek Nejvyššího správního soudu 6 As 56/2005 – 98
[5]    ČSN 73 4301 Obytné budovy